V nakladatelství Jota právě vychází novinka z řady Populárně naučná. Kniha Diane Ducretové s názvem Ženy diktátorů. Fascinující osudy žen, které prošly životy nebo jen postelí největších diktátorů 20. století. Jmenují se Inessa, Clara, Naďa, Magda, Felismina, Ťiang Čching, Elena, Catherine…
Oni se jmenují Lenin, Mussolini, Stalin, Hitler, Salazar, Mao, Ceauşescu, Bokassa.
Je jedno, jestli jsou to manželky nebo milenky, jde-li o krátký románek či horoucí lásku, oni je znásilňují i rozmazlují a stále se točí kolem nich. Ať jsou to manželky, družky, rádkyně, obdivovatelky, všechny jsou vítězící, klamané i obětované. Nechaly své kruté, násilnické a tyranské muže uvěřit, že jsou krásní, okouzlující, všemocní. Neboť sexualita je hybnou silou absolutní moci a diktátoři potřebují zapojit ženy do své nadvlády. Ony je někdy vedou skrytě a jsou ochotné doprovázet je až do okamžiku smrti.
Diane Ducretová vypráví o setkáních, o strategii svádění, milostných vztazích, politických zásazích a různých, často tragických, osudech žen, které prošly životem nebo jen postelí největších diktátorů 20. století.
pevná vazba s přebalem / 352 + 8 stran fotopříloha / běžná cena 358 Kč
O autorce
Diane Ducretová je novinářka, filozofka a historička. Narodila se v Anderlechtu, dětství strávila v Baskicku a po přípravném kurzu v Paříži studovala historii v Římě, později na pařížské Sorbonně. Dále vystudovala současnou filozofii na prestižní École normale supérieure. Je autorkou dokumentárních filmů s kulturní tematikou a moderátorkou pořadů o historii na televizním kanále Histoire.
„Diane Ducretová ve své pozoruhodné knize Ženy diktátorů popisuje domácí prostředí, které v největším utajení určovalo soukromý život bývalých tyranů.“ Jean-Christophe Buisson, Le Figaro Magazine
„…skvělé portréty partnerek megalomanů 20. století jménem Lenin, Stalin, Hitler, Mao…“
Emmanuel Hecht, L’Express
„…strhující kniha od začátku do konce, naprosto originální…“
François Busnel, La Grande Librairie, France 5
„Skvělá kniha o tyranii citů…“
Paris Match
Ukázka
I.
Gori, 13. června 1907, deset hodin dopoledne. Jekatěrina řečená Kato chová na balkóně své tříměsíční děťátko. Je vyděšená hlukem obrovského výbuchu a snaží se rychle utéct do bezpečí uvnitř bytu. Toho večera se Sosso vrací domů jako vítěz. Udělali to. Je z toho zmatená. Její manžel, její bratr Kamo a jejich gang právě vyloupili banku. Ukradli 250 000 rublů. Pro stranu, a to je v pořádku. Aby ono přepadení dostálo rytířského hrdinství, Kamo si vypůjčil šavli od Jekatěrinina otce a zabil 30 lidí. Kato ví dobře, že se vdala za kmotra bankovních lupičů na Kavkazu. Je to Josif Vissarionovič Džugašvili — Stalin.
Toho rána, 13. června 1907, shromáždil Stalin svůj gang, ve kterém je i pět ozbrojených žen, aby mohli vyloupit banku v centru města. Časně ráno mu jeho komplicové potvrdili, že akce je připravena na tento den. Od osmé hodiny ranní se ukrývají v taverně Tilipuchuri. V deset hodin zahájili akci a v uniformě důstojníků obhlédli místo činu. Kamo vytasí svou šavli, ženy vytáhnou pistole ukryté pod volány šatů. Jakmile opustí banku, pustí se za nimi kozáci a četníci. Aby mohli nepozorovaně proklouznout, ukryjí bankovky do spodního prádla žen. Tam by je nikdo neměl hledat. Nastoupí v naditém oblečení do vlaku, ukořistěné peníze z banky mají v podprsence a v kalhotkách. Peníze musí být doručeny jejich adresátovi, Leninovi a komunistické straně v Moskvě. Tento velký lup ukončil sérii přepadení na bohatém petrolejářském Kavkaze na počátku století, kterou o několik let dříve Stalin s jeho bandou zahájil.
Nazítří ráno je Stalin v napětí. Kdyby ho někdo poznal, netrvalo by dlouho a mohli by ho přijít zatknout. Nařídil Kato, aby sbalila věci. Musí okamžitě odjet a s sebou si odvážejí 15 000 rublů. Míří do Baku. Stráví třináct hodin ve vlaku uprostřed parného léta. Kato dorazí velmi unavená do města, které je považováno za centrum ropného průmyslu. Baku je městem, kde se snoubí několik vlivů, ruský, gruzínský, perský a pařížský. Je to velmi bohaté město, ale původ tohoto bohatství je pro jeho obyvatele jako jed: nafta se dostává všude. Stromy přestávají růst, gejzíry nafty tryskají uprostřed moře a přecházejí do hořících vln. Jakákoli ekologická opatření v naftovém průmyslu byla tehdy ještě zcela neznámá.
Život s tímto gangsterem není ani jednoduchý, ani klidný. Je to sotva rok po svatbě, kdy je Kato tak moc vyděšená, a není to poprvé. Takhle si to vůbec nepředstavovala. Jestli ho zatknou, co se stane s jejich dítětem?
II.
Dne 1. února 1945 se Goebbels se připravuje na nejhorší a svěří se svému deníku: „Oznámil jsem Führerovi, že moje žena je pevně rozhodnutá zůstat v Berlíně a dokonce odmítá svěřit děti do péče někomu dalšímu. Führer si nemyslí, že je její postoj správný, ale přesto to považuje za obdivuhodné.“
Ve chvilce poblouznění se Magda svěří Ello: „Požadovali jsme neslýchané věci po německém lidu a s ostatními národy jsme jednali příliš tvrdě. Vítězové se nám budou mstít krutým způsobem. Nemůžeme se tomu zbaběle vyhnout. Všichni ostatní mají právo žít, ale my ne.“
Magda po celý svůj život hrála hop nebo trop. A v závěru jí pevná půda mizí pod nohama. Vyvozuje z toho důsledky se svou obvyklou rozhodností. Je odhodlaná zůstat s Adolfem až do samého konce. Připojí se ke svému manželovi a jeho vůdci v bunkru krátce po ruské ofenzívě na Berlín.
Okamžik, na který celý život čekala, nadchází v předvečer jejího sebeobětování. Hitler jí předá svůj zlatý stranický odznak, je to pro ni nezměrná pocta, potvrzení, že svůj úkol splnila s oddaností, a že si zaslouží jít vstříc tyto poslední hodiny, které jsou naplněné sebezapřením, obětováním a nadějí ve vykoupení. Magda se připravuje uskutečnit to nejtěžší, vraždu svých vlastních dětí.
Jejích šest dětí, které prosvětlily poslední chvíle v bunkru, však nesmějí poznat jinou dobu než Třetí říši. Jejich jméno by pro ně bylo jako prokletí a Magda nechce připustit, aby platily za činy, kterých se dopustila ona a její manžel. Její potomstvo ji bude následovat v sebeobětování.
Hitler ukončil svůj život 30. dubna. Nazítří Magda shromáždí své děti v pokoji, který společně obývají téměř týden. Všichni jsou oblečeni do bílého, Magda dá každému z nich injekci s uspávacím prostředkem. Brzy všichni spí. Magda rozlomí pomalu a pečlivě kapsli kyanidu do úst každého z nich. Jed má okamžitý účinek. Poté čeká na Goebbelse, než dokončí své poslední úkoly v roli říšského kancléře: usedne v klidu ke stolu a hraje pasiáns. Je to zvláštní výběr aktivity v okamžiku čekání na smrt. Magda se snaží udržet si svůj klid, i když jí po tvářích tečou slzy proudem.
Nakonec se odebere do kanceláře svého manžela. Joseph a Magda stojí před sebou tváří v tvář, uprostřed místnosti. Nechává ho, aby ji střelil přímo do srdce, potom on obrátí zbraň proti sobě. Kvůli jednomu muži dodrží závazek, který si dala před patnácti lety. Doprovázet Hitlera v dobrém i zlém.
„Svého manžela také miluji, ale moje láska vůči Hitlerovi je silnější. Kvůli němu obětuji i svůj život. Pochopila jsem, že Hitler, kromě Geli, své neteře, nemohl už milovat žádnou ženu, jeho jedinou láskou, jak sám vždycky říkával, bylo Německo. Teprve až potom jsem souhlasila, že si vezmu doktora Goebbelse. Nyní se však mohu připojit k Führerovi.“ A tak se stalo.
Foto: Nakladatelství Jota
