Mít tuhle knihu v knihovničce, to je malý velký poklad. Svět kočičíma očima, očima safírovýma, očima himálajské kočky, která měla tu čest, že jí jako malému kotěti na pokraji smrti zachránil život sám dalajlama. Román, který je stejně uchvacující jako dojímavý. Lehký a čtivý jako hluboce zasahující lidskou duši. Ale pojďme se podívat do komnat Jeho Svatosti, protože tam se odehrává první polovina příběhu.
To víte, malé kotě je ještě celé rozechvělé a právě bylo vytrženo ze spárů smrti v bahně Nového Dillí.
„Jeho Svatost vstávala každé ráno ve tři hodiny, aby do osmi hodin meditovala. Šla jsem pokaždé za ním, stulila se u jeho nohou do klubíčka a vyhřívala se v jeho energii. Domnívala jsem se, že většina lidí začíná den meditací.
Když za dalajlamou přicházely návštěvy, viděla jsem, že ho obdarovávají bílou šálou nazývanou khatang, kterou jim s požehnáním vracel. Měla jsem za to, že takto se lidé obvykle mezi sebou zdraví. Slyšela jsem, že mnozí návštěvníci Jeho Svatosti přijeli z veliké dálky, jen aby ho mohli pozdravit. I to mi připadalo docela přirozené.
Jednoho dne mě Čogjal zdvihl do náruče a pošimral na krku. „Ty se asi divíš, kdo jsou všichni ti lidé tady, viď?“ zeptal se. Všiml si, že se dívám na řadu zarámovaných fotografií na stěnách jejich kanceláře. Ukázal na několik z nich a vysvětloval: „To je posledních osm prezidentů Spojených států při setkání s Jeho Svatostí. Dalajlama je totiž výjimečný člověk, víš?“
To jsem věděla, protože než mi dali mléko, pokaždé osobně zkontroloval, jestli není příliš horké, a dohlédl na to, aby bylo právě tak akorát.“
Kniha je plná nejen hebkého kočičího příběhu, reálií z dalajlamova života, které voní horským vzduchem, vonnými tyčinkami a všeobjímajícím klidem, ale také myšlenek. Jen tak, čas od času, lehce a nenásilně přijdete do situace, ve které se ukazuje moudrost Jeho Svatosti. I když je nějaká myšlenka snadno pochopitelná, neznamená to ještě, že je také snadné se podle ní řídit – i to je jedno z poselství, které Dalajlamova kočka přináší. Budete se možná divit, ale svůj duchovní vývoj si tady projde i sama Jeska. Nebo snad Rinpoče? Je to jedno, jedna kočka může mít tolik jmen, kolikrát ji kde mají rádi a kam při svých pravidelných toulkách zabloudí. Dva zajímavé úhly pohledu – jeden do života mnichů a druhý do života koček. Nádherné spojení, kterým vzniká cosi nepopsatelného. To se prostě musí přečíst a prožít alespoň mezi řádky. Je asi málo knih, které mluví HLAVNĚ mezi řádky. A Dalajlamova kočka je jedna z nich. Je tak éterická! Až neuchopitelná! Někde tam nahoře, tam, kam čtenáře dovede svým vyzařováním. Ale samozřejmě, i jako obyčejný příběh je neodolatelná: ovšem pátrat v hloubce se vyplatí…
Hledáte-li klidné čtení, které pohladí po duši, pak je kočičí předení dalajlamovy kočky tím pravým.
Anotace:
Maličkého kotěte, kterému hrozí nešťastný osud, se ujme samotný dalajlama. V jeho přítomnosti a díky jeho příkladu chytré zvířátko zjišťuje, jak naplnit dvě základní touhy všech živých tvorů: být šťastný a vyhnout se utrpení. Postupně se himálajské koťátko učí, jak se nenechat ovládat emocemi, jak zachovat bdělou mysl, jak přistupovat ke každodenním problémům, jak využít přítomný okamžik k vytváření lepší budoucnosti a jakou moc má v našem životě láska a soucit. Zábavně a čtivě napsaný román v sobě nese poselství, které může učinit šťastnějším každého z nás. Dokazuje, že snaha žít jako lepší bytost prospěje každému – a není (jen) pro kočku.
O autorovi:
David Michie je mezinárodně proslulý spisovatel je autorem úspěšných knih, v nichž seznamuje s buddhismem čtenáře v dnešním uspěchaném západním světem. Michieho tituly Buddhismus pro zaměstnané lidi, Pospěš si a medituj a Praktické osvícení se překládají do mnoha jazyků a vydávají po celém světě.
Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, deset let žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu. Píše také detektivky, poslední z nich je Kouzelník z Lhasy.
Více infa: www.davidmichie.com
Zdroj: www.citarny.cz
Foto: www.synergiepublishing.com
