Tak jsem si říkala, že k tomu předsevzetí žít zdravěji by se mi hodila také nějaká motivační kniha, která by mě vyburcovala ke sportu. Sáhla jsem přesně a trefila se do černého. Moc sportu nerozumím, takže jsem ani nevěděla co je to ironman. Ale při čtení jsem teda zírala, co dokáže jedna obyčejná ženská a jen jsem si říkala: „Páááni, ta je dobrá, to snad ani není možné!“
Chrissie začíná knihu popisem, co je ironman za sport. Za to jsem jí byla vděčná a opravdu mě překvapilo, jací jsou lidé nadšenci a jaké dokážou ze sebe vydat výsledky až na hranici zhroucení vyčerpáním. Ironman je nejtvrdší a nejpopulárnější triatlonový závod. Skládá se z plavání po délce 3,86 km, jízdě na kole 180,25 km a maratónském běhu 42,2 km v uvedeném pořadí bez přestávky v časovém limitu 17 hodin. A když vám řeknu, že Chrissie udělala světový rekord v čase 8 hodin 18 minut a 13 vteřin, tak je to prostě neuvěřitelné, co tělo dokáže.
Po vysvětlení sportovních pravidel a jejich pocitů, co se vše musí před a při závodě dělat, kde zachází i do takových intimních sdělení, jak se třeba řeší záchod. Začne vyprávět svůj příběh od dětství, přes školu až do studií na univerzitě. Vždy měla a má v sobě touhu v tom co dělá, být nejlepší. Takže ve škole byla jedničkářka a odreagovávala se v oddíle plavání, kde nebyla nijak výjmečná. Ale sport ji provázel od dětství. Po škole se vrhla na cestování, kde poznala, že se chce věnovat pomocí druhým. Dostala se až k práci na ministerstvu zemědělství odbor mezinárodní rozvojové pomoci. Po práci běhala nebo jezdila na kole. Až v devětadvaceti letech se rozhodla, že sport bude dělat profesionálně a za půl roku se již zúčastnila svého prvního mistrovství světa v Ironmanu, který vyhrála. Celkově se mi kniha dobře četla, píše jednoduše, až máte pocit, že sedí u vás a vypráví svůj životní příběh jen vám. Tím, že sděluje i svoje chyby a problémy, které měla díky touze mít plnou kontrolu nad svým tělem, tak je vám Chrissie blízká. V pubertě si prošla bulimií, kterou vystřídala anorexie. I s tímhle se vypořádala, pak sváděla psychicky vnitřní boj s trenérem. Ten potřeboval, aby mu bezmezně věřila a poslouchala ho, takže se té své kontroly musela vzdát. Překonala sama sebe a i své fyzické bolesti. Sama se popisuje, že je někdy »nemehlo« – tam spadla u bazénu a narazila si kostrč. Nebo z kola a zlomila si nohu. Úrazy ji doprovázely celou vrcholovou kariérou. Vždy ji pomohlo to odhodlání, s kterým do všeho šla po hlavě a chtěla být nejlepší. To jí dělá obdivuhodnou. Něco mi připadá až neuvěřitelné. Chrissie miluje sport a dává mu velký význam, co dokáže s lidskou psychikou. Uvádí tam jmenovitě příklady, kdy ironman zvládl i muž, který měl na noze protézy. Nebo otec se synem, kdy otec ho tlačí nebo veze, protože syn je nepohyblivý. Povzbuje lidi ke sportu. Po přečtení mě Chrissie zaujala tak, že jsem si sedla k internetu a hledala co dělá teď. A překvapilo mě, že po tom nejvíce vydřeném vítězství v roce 2011 se vzdala profesionálního sportu. Ale nadále se mu věnuje ve formě různých charitativních závodů a snaží se pomáhat. Pět let věnovala vrcholově ironmanu a teď se chce věnovat více rodině a přátelům. Opravdu mě čtení nadopovalo k odhodlání více sportovat. Jsem se jemně zastyděla, že se mi nechce někdy ani udělat krok z domu a ona celý život jede naplno. Jistě je to i povahou, ale aspoň pro své zdraví je dobré překonat lenost a více sportovat. Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta a je velice inspirativní.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
