Kdo stojí za zmizením šéfky britské MI6? Špionážní thriller britského spisovatele a někdejšího spolupracovníka tajných služeb Charlese Cumminga nazvaný Cizí země se čte jedním dechem. Filmová práva zakoupil Colin Firth!
Britská tajná služba má vážný problém: beze stopy zmizela Amelia Leveneová, která se má za šest týdnů stát první šéfkou MI6 v historii. Její nalezení je poslední šance pro propuštěného agenta Thomase Kella, aby se očistil… Špionážní thriller Charlese Cumminga Cizí země, při jehož psaní autor čerpal z vlastních zkušeností ze spolupráce s britskou tajnou službou, byl přeložen do devíti jazyků a filmová práva zakoupil britský herec Colin Firth (Králova řeč, Jeden musí z kola ven, Láska nebeská ad.). V překladu Pavla Kolmačky vydává Vyšehrad.
Absolventa anglické literatury na Edinburské univerzitě Charlese Cumminga, který se narodil v roce 1971, v roce 1995 kontaktovala britská tajná služba MI6 a nabídla mu spolupráci. Na základě svých zkušeností v MI6 napsal a publikoval román A Spy by Nature (Špiónem od přírody, 2001) a špionážním thrillerům se od té doby soustavně věnuje. Cizí země (A Foreign Country, 2012) je jeho osmým románem a na scénu v něm poprvé vystupuje šéfka MI6 Amelie Leveneová a agent Thomas Kell.
Kniha se čte jedním dechem. Po krátké expozici se spouští sprint dramatických událostí, v nichž není nouze o pátrání po zmizelých, rozkrývání záhad, záměny osob a nelítostné hry zpravodajských služeb. Napínavý příběh je plný překvapivých zvratů, postupně přicházíme na kloub tajemstvím, jejichž kontury se začnou vynořovat v souvislosti s dramatickými událostmi na začátku. Dílo je prvním svazkem dvojice špionážních thrillerů, propojených hlavními postavami a hybateli děje – šéfkou tajné služby Amelií a propuštěným agentem Tomem Kellem. Druhý díl minisérie připravuje Vyšehrad k vydání pod názvem Studenější válka.
Cizí země
Z anglického originálu A Foreign Country vydaného nakladatelstvím HarperCollinsPublishers v roce 2012 přeložil Pavel Kolmačka
Obrázek na obálce Tom Haugoma
Odpovědná redaktorka Adéla Tošovská
Počet stran 320
Cena: 298,- Kč
První vydání
Anotace:
Charles Cumming: Cizí země
Postarší pár, který tráví vysněnou dovolenou v Egyptě, je brutálně zavražděn. Několik dní poté je přímo na ulici v Paříži unesen mladý francouzský účetní. A když na jihu Francie beze stopy zmizí Amelia Leveneová, která se má za šest týdnů stát první šéfkou MI6 v historii, je jasné, že britská tajná služba má vážný problém. V zoufalé situaci, již je třeba vyřešit předtím, než se o ní dozví média, se vedení služby obrátí na jednoho ze svých bývalých členů
– zkompromitovaného důstojníka MI6 Thomase Kella. Pro agenta Kella, kterého tajná služba propustila jen několik měsíců předtím, je to poslední šance, jak se očistit, a zadání je jednoduché: stačí, když najde Amelii Levenovou, rychle, v tichosti, za jakoukoli cenu. Stopy vedou do Francie a poté do Tuniska, kde Kell odhaluje šokující tajemství a spiknutí, jež může mít nedozírné následky
pro Británii i její spojence.
O autorovi:
Charles Cumming se narodil v roce 1971 ve Skotsku a vystudoval anglickou literaturu na Edinburské univerzitě. V roce 1995 ho kontaktovala britská tajná služba MI6 a nabídla mu spolupráci. Na základě svých zkušeností v MI6 napsal a publikoval román A Spy by Nature (Špiónem od přírody, 2001) a špionážním thrillerům se od té doby soustavně věnuje. Cizí země (A Foreign Country, 2012) je jeho osmým románem a na scénu v něm poprvé vystupuje šéfka MI6 Amelie Leveneová a agent Thomas Kell, kteří se objevují také ve volném pokračování Studenější válka (A Colder War, 2014), jež Vyšehrad rovněž připravuje k vydání.
Knihy Charlese Cumminga byly přeloženy již do devíti jazyků a filmová práva na Cizí zemi zakoupil Colin Firth.
Ukázka:
FRANÇOIS SEDĚL NA POSTELI, když uslyšel Luca, jak schází dolů a říká Valerii, že si jde zaplavat. Bylo chvíli před sedmou večer, za deset minut mu pravděpodobně Slimane či Jacques přinesou večeři. Měla by to být jeho poslední večeře v cele. Slyšel zvuky balení, nakládání krabic do land cruiseru venku, bouchání dveří zavazadlového prostoru, zapínání kufrů. François čekal, že ho každou chvíli vyvedou z místnosti a odvezou do nového vězení, do toho,
ze kterého už nevyjde.
Uběhlo pět minut. Uslyšel zaklapnutí dvířek mikrovlnky, a tak věděl, že může očekávat další mražené jídlo: rýži ze sáčku a plátky šlachovitého hovězího či vepřového se supermarketovou omáčkou. Bylo vcelku jisté, že za pár minut se ozve cinknutí časového spínače a Jacques nebo Slimane mu jídlo přinesou
na talíři. Jeden ponese do cely podnos, druhý bude dávat pozor, aby se François nepokusil utéct.
Kroky, zabušení na dveře. François zvedl ruce nad hlavu a uslyšel náraz visacího zámku o dveře a zasouvání klíče. Vstoupil Jacques, mrkl na televizi, odložil podnos na zem a šel přes pokoj vzít vědro s močí.“
„Tady je ale smrad,“ pravil. To už François slyšel mnohokrát.
Slimane stál za ním a vypadal nezvykle nezúčastněně, možná byl trochu zkouřený. Obyčejně zamumlal pár slov, něco zlomyslného nebo opovržlivého, čistě pro povyražení, aby nebyla nuda. Dnes večer však hleděl kamsi do prázdna, levé oko stále pohmožděné a nateklé, jako by byl myšlenkami někde jinde, jako by šestým smyslem cítil nadcházející prohru.
Po cestě venku projelo auto z jihovýchodního směru. Někdo místní. Někdo, kdo zná zkratku. A pak z prvního patra François uslyšel, jak nějaká žena křičí, ne
v panice nebo strachem, ale rozhořčením a překvapením. Valerie. Jacques postavil vědro na zem přímo před Françoise, podíval se na Slimana a vyšel
do haly, jako by se spustil požární poplach a on si nebyl jistý, zda to není
na zkoušku. Pak François slyšel, jak Valerie běží dolů. V tu chvíli někdo rozrazil přední dveře a hodil něco do chodby. Domem otřásl rachot. Slimane i François si zacpali uši, ozval se křik a Jacques upadl na zem. Vypadalo to, jako by zakopl nebo uklouzl, na zdi za sebou však François uviděl krev, hlaveň pušky a siluetu člověka v neprůstřelné vestě a s černou kuklou na hlavě. Byl ohlušen. Kopl
do kbelíku a převrátil jej, zíral, jak se před ním rozlévá moč. I teď ho napadlo, že ho Slimane bude nutit, aby ji utřel.
Valerie došla k patě schodiště. Pohlédla do cely a zakřičela na Slimana: „Zastřel ho!“ Vzápětí však krev vystříkla na dveře cely a její tělo se zhroutilo
k Jacquesovu. Voják ji střelil přímo do hlavy.
Slimane sáhl do zadní kapsy džín. Tam míval pistoli, tu, se kterou si dobíral Françoise, tu, kterou mu ve dne v noci hrozil. Jedním rychlým nacvičeným pohybem ji vytáhl a namířil na Françoisovu hruď. François hleděl za Slimana
do maskované tváře vojáka, který zastřelil Jacquese a Valerii. V dalším okamžiku voják obrátil zbraň proti Slimanovi, bylo to však pozdě. Arab přistoupil
k Françoisovi, ovinul jeho tělo, jako by cloumal větví stromu, a přitiskl chladnou ocel zbraně k Françoisovu pravému spánku. S paží omotanou kolem Françoisova krku začal Slimane couvat z cely, pryč od vojáka.
François se pokusil vykroutit, Slimane ho však sevřel tím pevněji, ještě víc přitlačil hlaveň k jeho hlavě.
„Odhoď tu zkurvenou bouchačku,“ křičel.
Nebylo zřejmé, zda voják rozumí.
„Vycouvej ze dveří,“ zařval Arab francouzsky.
„Vypadni. Toho hajzla si beru s sebou, odjedem autem.“
Sevření krku na okamžik povolilo. Zalapal po dechu, naprázdno polkl
a rozkašlal se. Celý obličej měl François vlhký potem – bylo to, jako by ti dva muži přenášeli jeden na druhého kůží svůj strach. Vzápětí François s hrůzou viděl, jak voják sklání pušku a překračuje Valeriino mrtvé tělo a jak ustupuje
ke dveřím, jako by kapituloval. Na to se Slimane váhavě pohnul vpřed, boky přitom narážel do Françoise a postrkoval ho k hale a přitom mu stále vrtal
do hlavy hlavní jako šroubovákem.
„Zabiju tě, je ti to jasný, že jo?“ šeptal, jako by z toho měl požitek, jako by ho ta scéna odehrávající se mu před očima nabuzovala.
Sevřen strachem, že zbraň vystřelí, sledoval François vojákovo couvání
ke dveřím a přípravu na ústup na příjezdovou silnici. Slimane v tu chvíli dotlačil Françoise do haly a hledal si cestu mezi dvěma mrtvými těly na podlaze.
Pohyb vzadu postřehl dříve než Slimane, snad proto, že tak srostl s každou drobností svého vězení. Cítil, že někdo takřka neslyšně odstraňuje kovové tyče zajišťující zadní dveře cely. Uslyšel zmáčknutí kliky a to, jak do místnosti za nimi vpadl druhý voják. François otočil hlavu vpravo, aby viděl, co se děje, čímž rozšířil mezeru mezi svou hlavou a hlavou svého věznitele, což vojákovi
na okamžik poskytlo volné palebné pole. Právě v tu chvíli si François konečně uvědomil, jakou má odvahu, protože se Slimanovi vykroutil a pokusil se na něj vrhnout, zaregistroval však pouze, jak se mu Slimanova hlava rozskočila
před očima. Uvědomil si, že má na jazyku chuť krve a mozkové tkáně svého nenáviděného strážce, a začal to všechno plivat na Valeriino tělo.
„Vy jste François?“ zakřičel francouzsky voják, jenž vystřelil. I on měl neprůstřelnou vestu, opálená tvář se však neskrývala pod kuklou. François, stále ještě v šoku, odpověděl „ano“, zatímco první voják se vrátil do haly a vypálil ještě jednu tlumenou ránu do Slimanovy hrudi.
„Postavte se za nás,“ vyštěkl francouzsky. „Je tady ještě někdo?“
Foto: Nakladatelství Vyšehrad
