Když se sejde parta skutečně »milionových« fotbalistů, je to radost. A když je jejich cesta za mistrovským titulem ještě »korunovaná« osudovou láskou, je to teprve opravdové štěstí… Kdo do toho dá srdíčko, ten jde zkrátka štěstíčku naproti – a rázem se před ním otevře »česká ulička« široká jako tunel Blanka.
Humoristický román Liga opravdových mistrů přináší mimořádný pohled do zákulisí jedné sezóny fotbalového mužstva FC Nagelované primadony Praha a taky odkrývá milostný život Bruna Nožičky, největší hvězdy tohoto týmu. Dívat by se na Nagelované primadony asi nedalo, ale je dobré mít je přečtené.
Cena: 199,- Kč | vázaná bez přebalu | 152 stran | 130 x 200 mm
Ukázka:
Sex v houští?
Ne, díky
Ve Zdravém duchu byl titulek Balkánský sýr na smuteční hostině, ale trenér Strmý po dobrých zprávách od prostředníků – a taky proto, aby si dodal odvahy – vsadil tučný obnos na 5:0 pro Nagelované primadony. Navíc, kurz byl opravdu vynikající!
Bruno viděl v televizi přílet bulharského týmu – na letišti samé úsměvy, z nichž sálala pohodová atmosféra a sebevědomí.
Nám se nemůže nic stát, říkaly ty obličeje. A tréner Lečov odpovídal na otázku Břetislava Cecíka před autobusem: „Připadáme si jako šlechtici – před nedělním ligovým zápasem jsme si zaletěli na trénink do Prahy…“ Seschlý muž v teplákové soupravě unaveně vycenil zuby.
Bruno si oblékl koženou bundu, vsedl do svého porsche a vydal se do divadla, kde měla Helena premiéru muzikálu Jak doběhnout chlapy o Jarmile Kratochvílové. Bruno to bral jako skvělé odreagování před těžkým zápasem. Nechtěl si ani představovat, jak nervózní by byl, kdyby večer zůstal sám doma. Taky Helena byla očividně v zastarale střižených trenýrkách nervózní, neboť se při scéně, kdy Jarmila
zaběhla v Mnichově rekord, nechala lehce předběhnout čím dál pomaleji klusající soupeřkou, která vyděšeně poulila oči.
Nervozitu pak Bruno i Helena setřásli na popremiérovém večírku, kde do sebe hodili pěknou řádku kubánských rumů, takže se dostali domů velmi pozdě, taxikář se na nich musel dlouze domáhat zaplacení a Bruno byl tak rozdováděný, že měl zálusk i na předzápasový sex. Naštěstí ho ale od téhle bláhovosti odradily houštiny v Helenině podpaží, neboť režisér trval na tom, že ty chlupy musí být autentické.
„Dobrý den,“ řekl úlisně soused Packa přes plot, když Bruno vyšel po poledni na předzahrádku, za sebou krátkovlasou Helenu, která se zasekla na tom, že tramvají ani taxíkem nepojede, že ji musí Bruno dovézt aspoň domů. „Dobrý den,“ přeladil Packa na Helenu a úplně se rozzářil. „Vás už sem tady viděl, slečno… Ale máte aspoň novej sestřih, koukám… v podpaží…“
Helena se nervózně usmála, ale to už se Packův stařecký obličej zas obrátil na Bruna: „Viděl sem, že ste se pečlivě připravoval…
V Blátíčku sou fotky z nějaký tančírny, kde spíte na barový židličce a u toho je titulek A ještě do dvanáctý nožičky, Bruno! A na titulní stránce Zdravýho ducha je titulek Burgas? Ne, čeká vás pořádná varna! Moc vám se ženou fandíme, pane Bruno, tak se držte. Na shledanou… Pěknej den vinšuju, slečno…“
Foto: Mladá fronta
