Cesta mudrců vede k odpovědím na základní otázky života

V knize Cesta mudrců vás Šárka Ledinská zve k získání odpovědí na nejzákladnější otázky našeho života i života kolem nás, tedy k moudrosti, lásce i sebelásce. Její skutečné poznání či pochopení může dokonce dle našich předků otevřít člověku dveře k věčnosti. Je to cesta z prachu země ke slunci či zlatu.

Cesta_mudrcu_PREBAL.ai

Díky ní se biblický Adam z prachu znovu dostává do ohnivého ráje, pohádkový hloupý Honza z pece s popelem či Popelka do zlatého zámku, opět hořící mytický pták Fénix (Ohnivák) z prachu – v Praze od Prašné brány do sluneční katedrály či zlatý zvon, popřípadě kalich, z temnoty země na povrch. Tato kniha je pozváním na onu fascinující cestu, již se s pomocí mapy, kterou nám naši předchůdci v mýtech, legendách, Bibli, pohádkách a ve staré Praze zanechali, vydáme hledat.

Info o knize:

Cesta mudrců

Autorka: Šárka Ledinská

Obálku navrhla Šárka Ledinská

Formát: vázaná, 145 x 205 mm

Počet stran: 656

Cena: 499,- Kč

Ukázka:

Milý čtenáři,

dostává se Ti do rukou kniha, hledající prastarou Cestu mudrců neboli Královskou cestu s pomocí mýtů, pohádek, Bible a Královské cesty ve Staré Praze. Mnoho kapitol z této knihy jsou intepretace starých textů a staveb, obrazů, domovních znamení či soch pražské Královské cesty z časových i rozsahových možností práce nutně zkrácené. A proto Tě prosím, abys tuto knihu tak také vnímal a přijímal z ní za své jen to, co se bude dotýkat Tvého vlastního srdce.

Účelem mé knihy není založit nové náboženství či dovést člověka k nějakému extrémnímu, neuváženému nebo škodlivému chování a jednání. Jediné, o co se toto dílo, které představuje teprve první krok na dlouhé cestě, snaží, je seznámit svého čtenáře s hlubokou moudrostí našich předků, obsaženou zvláště v české a slovanské tradici, v nejstarších dílech i umění, a skrze ni pak snad i přispět k jeho vlastní cestě za poznáním sebe sama.

Věřím, že v této knize jsou myšlenky a informace, které Ti mohou, čtenáři, v dnešní těžké době pomoci, což je také jejím hlavním účelem. Byť měla být psána jakožto univerzitní projekt »odborným« způsobem, snažila jsem se, aby jí mohli porozumět všichni. Pouhým kritickým rozumem je však má kniha obtížně pochopitelná, ale ten, kdo ji srdcem dočte až do konce, prožije a srdcem jí porozumí, může najít klíč našimi předky pro nás zanechaný k největšímu pokladu, jaký na světě máme, a tím je láska i sebeláska, která otevírá dveře k věčnosti.

Šárka Ledinská

Vzkaz od knihy čtenářům:

Nepohřbívej mne prosím do své knihovničky,

až mě přečteš, či pokud mne číst nebudeš,

dovol mi žít dál a daruj mne

někomu dalšímu.“

1. Náš svět včera, dnes a snad i zítra

Kdo poznal celý svět, sám v sobě

ale chybil, chybil ve všem.“

Nacházíme se v době nového tisíciletí, velkých změn a od mnohých proroků, jako Sibyla, Nostradamus, svatý Petr atd., předpovídaného konce lidské kultury – civilizace, jak ji známe.

Dostáváme se na křižovatku hledání toho, co je vlastně správné i co ne, a častěji než kdy dříve si začínáme uvědomovat své předchozí chyby či zaslepenost.

Stále více a více se ptáme, jak se v době krize celého lidského systému – vládního, ekonomického, sociálního, vzdělávacího, vědeckého, náboženského atd. – lidské kultury, v době rozmáhajících se válek a agrese ve společnosti, přibývajících přírodních katastrof, již neúnosného ekologického znečištění a poškozování planety, stejně jako života na ní, v době nejistoty sahající až na sám kořen lidského způsobu uvažování zachovat tak, abychom uchránili nejen sebe a své blízké, ale také pochopili, co to vše znamená a proč se to děje.

Jistý výklad této situace nabízí nejen prastaré mýty, pohádky a legendy, ale také nejrůznější náboženské knihy, například Bible k tomu říká:

A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili. Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla. Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlípnostech, ne v sváru a v závisti. Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho.“

Právě ona uvedená »Kniha knih«, kterou od doby posledních apoštolů až doposud téměř nikdo není schopen správně vyložit či pochopit, má dalekosáhlý, ať již uvědomovaný či neuvědomovaný, vliv na utváření uvažování, chování a zvláště zákonů či pravidel našeho západního společenství.

V této době se pohádkám a mýtům, jež jako jeden z hlavních zdrojů tradice národa (ne)nápadně ideologicky formují většinu světa »již od plenek«, věnuje nejen ve vědě stále ještě nedostatečná pozornost ve snaze o jejich významový, zvláště symbolický, výklad, vždyť jsou přece »vymyšlené« či »jen pro děti«.

Žijeme též v době, kdy se člověk za znovu vzrůstajícího vlivu východních filozofií a náboženství na naše západní uvažování pomalu začíná pozastavovat nad tím, kam vlastně míří. Přehodnocuje své dosavadní ryze materiální či kriticky racionální zaměření, jehož smyslem a jediným cílem bylo dosáhnout hmotného obohacení, nahromadit majetek či společenské úspěchy, stejně jako zvýšit osobní důležitost, a proč?

Abychom se zbavili prakticky nezbavitelného strachu, že nebudeme mít dost (jídla, peněz, lásky, pozornosti atd.)? Aby tělu, a zvláště smyslům, bylo dobře, byť by ho to mělo, stejně jako náš rozum či snad duši, zničit – viz přejídání se, alkohol, cigarety, sladkosti atd.? „Vždyť jak by se asi rozhodoval rozum sám, kdyby ,nemyslel tělem a jeho žádostmi?‘ Zřejmě by se nám přinejmenším hodně změnil jídelníček. Abychom si život zaplnili nepotřebnými věcmi, zbytečnými touhami či stresujícími cíli, a tak zapomněli na jeho prázdnotu, marnost, krátké trvání či odvedli pozornost od citového nedostatku? Abychom uvěřili, že se všemi těmi tituly, funkcemi a společenskými úspěchy si jednoho dne dokážeme vážit více sami sebe, když už si nás nikdo jiný neváží?

Vždyť k čemu to vše vedlo? Jen k porovnávání se a předhánění se s ostatními, vymezení se vůči nim, hranému obdivu, pozornosti a skryté nenávisti či závisti, protože, když já mám víc, ten druhý má pak míň a naopak. Z toho poté vyrůstal strach, věčná nespokojenost, izolovanost, kdy už si člověk nemohl být jistý ani vůči svým nejbližším, či dokonce sám před sebou v životě plném her a manipulací, jež se pak jako bumerang vracely k manipulátorovi.

A to i přesto, že každý člověk, který ještě zcela v západní společnosti neotupil svou citlivost, vědomě cítí, že chce pravý opak. Že touží po spojení a sounáležitosti s ostatními i absolutnem, po otevřenosti beze strachu, opravdovosti, nepředstíraném uznání či pozornosti, lásce bez her nebo strachu, a zvláště po tom, moci být sám sebou i být tak přijímán.

Jan Křtitel řekl Máří Magdaléně: „Co chceš? Chci mít mocného a bohatého muže, postavení a možná i jeho lásku. Ale co opravdu chceš? Hlavně muže a jeho lásku. Co ale opravdu, opravdu chceš? … Chci milovat a být milována.“

Okolní svět je jako zrcadlo. Můžeme před ním stát a zlobit se na něj, hrozit mu a nadávat na něj, že se na nás náš odraz neusměje, ale i kdybychom to zrcadlo rozbili, usměje se na nás teprve ve chvíli, kdy se usmějeme my sami na něj: „Změň sebe a změníš svět.“

A naši předci nám nejen tento jeden ze základních zákonů přírody či vesmíru, na nějž jsme již dávno zapomněli, ve svých odkazech či dílech neustále připomínají. Když ostatní přijmeme i s jejich chybami, budeme přijati, když budeme milovat bez podmínek, budeme milováni, když budeme opravdoví, dočkáme se pravdy.

I kdyby se však před námi truhlice moudrosti s takovýmito prastarými vesmírnými zákony otevřela dokořán, jsme ještě dnes schopni je zcela pochopit? Ba co víc, skutečně je ocenit? Já pevně věřím, že znovu nastává ta doba.

Vždyť se při přehodnocování svého dosavadního materiálního či sebecentrického zaměření znovu začínáme obracet ke svým kořenům, k přírodě, předkům, tradici, do historie či mytologie, stejně jako do svého nitra, popřípadě k hodnotám primitivních národů a dětí, těch posledních skutečně šťastných na této planetě.

A tak si člověk, ať už to vědomě chce, nebo nechce, znovu začíná klást ještě před pár lety zdánlivě nesmyslné, zbytečné a nelogické základní otázky života. Vždyť jsme na ně dříve díky »moderním« vědám, jako je biologie, chemie, fyzika … stejně jako pokročilým technologiím, přeci znali jednoznačnou »vědecky podloženou« odpověď.

Jsou to otázky, jako: Kdo jsem? Proč tu jsem? Co je smyslem mého života? Je možno mou existenci vymezit skutečně jen s pomocí smrtelného hmotného těla a mysli, které jednoho dne zaniknou, nebo jsem něčím víc? Skutečně je naše současné směřování se všemi jeho důsledky to jediné správné? Řídím se kritickým rozumem, je to správný a jediný možný rádce? Opravdu nás naši předci, malé děti či primitivní kmeny, které žijí v naprostém souladu a propojenosti s přírodou, nemají co naučit?

Za těchto okolností jsem se rozhodla přispět k výkladům a interpretacím tak důležitých zdrojů vlivu na naše uvažování, jako jsou pohádky, náboženské knihy (zvláště Bible) a národní mytologie, k nimž se jako k pevným kořenům v době pádu naší kultury a jejích systémů, v době strachu, zmatenosti i mnoha probuzených otázek znovu začínáme obracet a v nichž vidím jednohlasého průvodce na cestě k záchraně z tohoto chaosu.

Věřím, že mytologie představuje, stejně jako kouzelné pohádky i Bible či další duchovní knihy z těch největších náboženských proudů, především, bohužel již notně zmatenou a mnohými výklady, úpravami a překlady zastřenou, mapu cesty k pokladu, neboli mapu tzv. Cesty mudrců. Tento poklad byl po staletí nazýván různě, jednalo se o cestu ke zlatovlasé princezně ve zlatém či ohnivém zámku, k tolik oblíbenému a častokrát tak málo pochopenému Svatému Grálu či Kameni mudrců, k zažehnutí bájného ptáka Fénixe, ke zlatému rounu, do sluneční katedrály či do zlatého Nového Jeruzaléma, kteréžto cíle podle jedné z hypotéz nejen naší práce splývají v cíl jediný – skutečně poznat sám sebe.

Tak rádi jsme uvěřili, že mapu k dané cestě odhalila jen pro běžného západního člověka mnohdy těžko přístupná společenství, jako Kataři, Esejci, Svobodní zednáři, Templáři atd. A tak jen málokdo z nás by ji hledal na místech tak profánních, viditelných a známých, jako jsou fasády a sochy významných starých staveb našeho hlavního města či mytologické, pohádkové a náboženské, popřípadě filozofické, příběhy, které se mohou dostat do rukou každému, kdo je ochoten jejich »tajné« řeči naslouchat.

Pod lampou však bývá největší tma. Právě nalezení této cesty se pro mnohé hrdiny, vládce, proroky, svaté, mystiky či zasvěcence stalo hlavním smyslem života, pro který neváhali ani svůj vlastní život obětovat a na nějž ani po své smrti a znovuzrození, ve které bezvýhradně věřili, nechtěli zapomenout. A tak si někteří z těchto »vidoucích« na mnoha místech, například na stavbách, v malbách, ve spisech, v ústní tradici … uchovali informace skryté v hádankách, vedoucí toho, kdo je rozklíčuje, k vědomosti o dané cestě.

K informacím a vědění o Královské cestě čili Cestě mudrců dospěli tito zasvěcenci během svých životů mnohdy velmi tvrdou zkušeností, avšak nemohli si je vzít s sebou na onen svět, či, pokud věřili v reinkarnaci, do dalšího života na Zemi. Proto jim nezbylo než doufat, že, když dané informace a myšlenky zanechají na dostatečně viditelných místech, jakými jsou například Staroměstská radnice s orlojem či další pražské monumentální stavby, stejně jako uvedená díla, tak si jich jednoho dne všimnou a možná je znovu pochopí.

Abychom Královské cestě dokázali také porozumět, bez čehož bychom ji nemohli završit a získat onen bájný poklad, musíme dle naší čtyř živlové hypotézy, již se v této práci pokusíme také prokázat, projít čtyřmi jejími částmi zastupovanými právě oněmi čtyřmi živly. Tyto nejen dle Platóna1 utváří nás i náš svět a jeho podstatu. Pokud dané části či živly dokážeme pochopit, budeme schopni je ovládnout. Těmi živly82 jsou: oheň, země, voda, vzduch a znovu oheň, neboť daná cesta je cyklická. Tyto čtyři živly svou podstatou odpovídají čtyřem skupenstvím hmoty: pevnému (země), kapalnému (voda), plynnému (vzduch) a plazmatickému (oheň), z nichž vyjdeme i v naší práci, která se chce pokusit popsat první maličký krůček na dané dlouhé a mnohdy obtížné, ale fascinující cestě k sobě samému.

Foto: www.epocha.cz

1

2


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353