Nejen během čtení, ale i po přečtení jsem na tuto výjimečnou knihu musela často myslet. Opravdu mi rozšířila vnitřní obzory. Co vše může člověk překonat, aby přežil. Často jsem měla nechápavý výraz s otázkou proč to dělají? Ví, že je mohou provázet obrovská rizika a přesto to podstoupí. Ať je to z pocitu dobrodružství či pomoci. Nejraději bych je všechny poslala domů. Ale pak jsem si uvědomila, že lidé mají v sobě zakódovanou touhu pro dosažení nových cílů a objevů. Kde bychom byli, kdyby lidé nepřekračovali uznané hranice a netoužili by v té době po nemožném či nepředstavitelném?
V knize je dvacet pět příběhů. Dvacet pět neuvěřitelně silných, odvážných hrdinů, kteří překonali sami sebe a přežili (teda skoro všichni). Je to jen malinkatý zlomek hrdinských činů z celého světa. Ale to stačí k tomu, abychom se mohli inspirovat a pochopit, co vše člověk může vydržet, aby zůstal naživu. Síla ducha. Ten zdolá všechny možné bolesti, strádání a vede k energii překonat nepřekonatelné a dosáhnout nedosažitelného. V každé kapitole je foto hlavního představitele a citát, který ho charakterizuje. Na konci je seznam literatury, z které bylo čerpáno. Příběhy mají určitou návaznost. První vypráví o přežití leteckých katastrof. Dále jsme svědky přežití ve válce, kde hlavní roli hraje neuvěřitelná lidská krutost. Poté vidíme sílu horolezců, kteří chtějí dosáhnout vrcholy hor. Bojují s přírodou a pomáhají přátelům za cenu rizika smrti. Sledujeme sílu vojenských bojovníků v Afghánistánu a dobrovolníků, při zneškodňování nášlapných min. Závěrem jsme svědky dobývání Antarktidy. Všechny příběhy jsou velmi působivé, dobře napsané, líčí bez kliček tu hrůzu co museli hlavní představitelé překonat. A přesto na mě zapůsobil jeden jinak, ale ne více. To jméno tu zmíním. Je to Aron Ralston, který v roce 2003 slaňoval kaňon v Utahu. Při tom na jeho ruku spadl obrovský balvan. A on se šestý den rozhodne sám sobě amputovat ruku tupým předmětem. Poté se vleče 10km v horku než narazí na lidi, kteří mu zavolají pomoc. Cituji: „Aron Ralston se za cenu neuvěřitelné bolesti a strádání přesvědčil, že lidé jsou mnohem více než jen tělo z masa a kostí.“
Velmi mi vadila zmiňovaná válka, jež jde s nemilosrdnou surovostí v ruce. Uvědomila jsem si, že zlo tu bylo a bude vždy, aby dobro mohlo nad ním vyhrát. Lidé jsou nepoučitelní. A můžeme děkovat hrdinům, kteří mu čelí. Proto jsem tuto knihu zavírala s pokorou a s vděkem za to, co mám. Bude mít v mé knihovně čestné místo a pokud si kdokoli bude stěžovat na nějakou blbost, že se má špatně, vytáhnu ji a dám mu přečíst jednu kapitolu. Upozorňuji, že některé pasáže jsou dost drsné a proto kniha není určená pro slabé žaludky. Vřele ji doporučuji.
Foto: Nakladatelství Jota
