Dívenka s šedýma očima a vlasy rudými jako vlčí mák a stará, kdysi slavná herečka na konci svých sil v nemocnici bojující se smrtelnou chorobou. Otřelé klišé pro knižní námět? Možná… Jsou knihy, které v člověku zanechají navždy otisk jakési zvláštní emoce a uvědomění, jakousi hebkou stopu. Je jedno, že po čase zapomenete konkrétní děj, ono poselství knihy ve vás zůstává stále.
Poppy je jednou z takových knih. Je to kniha se silným terapeutickým poselstvím lásky a odpuštění: „Nesmíš zahořknout. Minulost změnit nemůžeš, ale můžeš napravit přítomnost,“ píše se v anotaci a tyto dvě věty jsou pro lidský život zcela zásadní.
Příběh jsem vnímala jako lavinu
Můj čtenářský dojem z této knihy byl zvláštní. Nejprve mne velmi zaujal, připadalo mi atraktivní téma stárnoucí celebrity, staré paní, která je chvílemi nesnesitelná, ale díky cestám do její duše jsem její výpady a chování navenek, velmi chápala. V příběhu se objevuje tajemná návštěvnice u její nemocniční postele a příběh se začíná rozvíjet. Po několika stránkách jsem měla dojem, že je to jakési hluché místo a měla chuť knihu spíše odložit, jakoby mi v tu chvíli nedávala nic nového a opakovala se, ale najednou jsem si uvědomila, že se děj rozběhl směrem, který se stal strhující.
To se mi stalo asi poprvé, kdy se nějaké čtivo stalo z naprosto nudného v podstatě v pár řádcích na neskutečně strhující. V jedenácti kapitolách jsem měla možnost nahlédnout do života takového, jaký ho vnímá člověk, který je na konci své životní cesty.
Ale pak dostane druhou šanci.
Protože mu do života vstoupí někdo, kdo ho jako průvodce nasměruje zpátky k životu. Ano… symbolika příběhu je naprosto zřejmá, vyléčení ze smrtelné nemoci jako bonbonek na sladkém dortíčku, ale hloubka příběhu rozhodně není kýčovitá.A vlastně, zázraky se dějí i v medicíně, tak proč by něco takového nemohla autorka použít i v tomto něžném éterickém příběhu. Příběhu tak silném a zároveň něžném, že opravdu nemohu prozradit ani slovo z jeho obsahu. Naprosto bych vám tak zkazila čtenářský požitek, který ve vás rozdmýchá ty nejsilnější emoce. Nebo jedny z nejsilnějších. O ztracené lásce k synovi, o odpuštění a uvědomění si svých chyb. A hlavně onu vždy jen jedinou cestu, kterou ve svém životě máme. Minulost nezměníme, ale můžeme žít přítomnost.
Příběh plný prolínání
A ještě jeden dojem jsem z celé četby měla. Prolínání. Čtete a připadáte si jako ve snách, jako omámení duší staré Allegry Alexanderové, její minulostí, jejím vnímáním světa, které je díky nemoci a přítomnosti malé Poppy poněkud pozměněno. Stárnoucí hvězda a celebrita získává jiný úhel pohledu na svůj život a tato zkušenost, se kterou poté z nemocnice odchází ji zcela změní. Poppy je příběhem, který by se dal nazvat jako jedním z modelových, když chceme pochopit princip, hloubku a krásu lidské lásky, usmíření a odpuštění.
A snad jen na závěr prozradím, že závěr této knihy čtenáře příjemně dojme.
O autorce:
Barbara Larriva pochází z New Jersey. Procestovala celý svět a nakonec se usadila pod modrou oblohou slunné Arizony. Má syna a dvě vnoučata. Miluje kočky, zejména ty opuštěné, pro které také založila a vede útulek. Ve volném čase se věnuje psaní knih.
Zdroj: www.esoterikweb.cz
Foto: www.synergiepublishing.com
