Tak tady sedím a ukrutně urputně přemýšlím, jak nejlépe vystihnout tuto knihu. Je to pro mě tak trochu oříšek. Na začátku mi připadala divná, zvláštní, prostě mě nijak neoslovila. Ale postupem, jak se začal odvíjet děj a postavy se začaly odhalovat, mě zajímala čím dál víc. A na konci jsem si říkala, že je to moc hezké, takové s láskou promyšlené, lahodné čtení, kdy zavřete knihu a říkáte si, tak to bylo nakonec pěkné a usmíváte se. A za úsměv, to už stojí za to si ji přečíst.
Hlavní postavou je jedenáctiletý Tom. Bydlí se svou matkou Joss v karavanu. Joss má dvacet čtyři let a chováním je spíše jako Tomova starší sestra. Často jej nechává samotného a jezdí do města za zábavou a za muži. Joss je myšlením jednoduchá, ale není zlá. Jen chce najít toho pravého chlapa pro sebe. A věří, že když ho najde, že zlomí osud a budou šťastní. Po dalším zklamání, kdy zjistí, že mužům se opět líbí hlavně díky svým vnadám. Je totiž obdařena velkými ňadry. Se rozhodne, že postoupí plastiku zmenšení prsou a pak už muži uvidí jen ji. Toma bere už skoro jako dospělého, že se sám o sebe postará. Tom se snaží, ale je to malý kluk, který se v noci bojí sám spát a má špatné svědomí. Aby se najedl, musí krást u sousedů zeleninu a ovoce. Sousedé dělají, že o tom nevědí a fandí mu. Mají ho rádi a sami mu něco nastrčí, aby mu pomohli. Jednou se Tom zatoulá dál než obvykle a uslyší slabé volání o pomoc. Na zahradě u domu najde starou paní Madeleine ležet v trávě. Nemůže chodit a nebýt Toma, asi by tam umřela. Tom ji pomůže a po dobu jejího pobytu v nemocnici se stará o její zahradu, psa a kočku. Na scéně se objeví i Tomův otec Sam, kterého propustili z vězení a snaží se žít správně.
Líbí se mi, že Joss věří, že jí operace změní život. A když něčemu opravdu věříte, tak se to i stane. Chce si dodělat maturitu, chce se starat o staré lidi, chce aby se s Tomem měli lépe. A tak tuto změnu postupně vidíme. Vidíme, jak se z Toma stává spokojený malý kluk, který si nejvíce cení pevných dřevěných dveří v domě. Protože s nimi se cítí být chráněn. Pevné dveře jsou symbolem jeho bezpečného domova.
Taky se mi líbí, jakou péči tu věnovali staré, popletené paní, která byla pro ně na začátku cizí. Staří je tu vykresleno otevřeně, se vším všudy, tak jak ho vidí Tom. A nakonec se mi líbí, že Tom myslí hlavně na ty lidi, co jsou kolem něj a chce jim dělat radost. A když oni mají radost, je šťastný i on. Možná to vypadá jako pohádka, ale s reálnými smutnými prvky. S nimiž postavy úspěšně bojují.
Foto: Nakladatelství Motto
