Útlá kniha zaručí rychlé přečtení, a dokonce i rychlé vstřebání jejího obsahu. Vnitřní kompas není nic jiného než naše emoce. Je jednoduchý jako opravdový kompas.
Je mi při té myšlence vnitřně dobře?
Není mi při té myšlence vnitřně dobře?
Postupně vás autorka naučí rozeznávat od tohoto vnitřního hlasu strach, namlouvané nadšení a jiné podsouvající se falešné pocity a na řadě příkladů ukáže, jak takové emoce, vnitřní prociťování, vypadá a jak dopadají různé životní situace, pokud se podle nich zachováme či nezachováme.
Kapitoly o odsouzení, o vyhovění druhým, o zodpovědnosti a o své vlastní svobodě jsou trošku náročnějším čtením a myslím si, že tu je třeba se pečlivě probrat každou informací, aby člověk nesklouznul k povrchnímu sobectví. Však také Barbara Berger několikrát upozorňuje na to, že právě tohoto se máme vyvarovat a její slova a návody rozhodně nemají nabádat k tomuto egoistickému stylu myšlení. To, co může čtenáře dobře provést těmito obtížnějšími kapitolami, je právě už aktivovaný vnitřní kompas, kdy si budete představovat, že situace zde popisované prožíváte už poté, co si jste stoprocentně jisti svým směřováním a víte, že okolí vám je ku škodě. A zároveň víte, že když odmítnete to, co po vás chce, tak se svět nezboří. A přitom budete vědět, že strach z odsouzení je pro nás přirozený, protože jedinec vyloučený ze stáda má život těžší a často je vystaven smrti. Řeči autorky o tom, že jsme v demokratické společnosti atd., to je asi jediné, s čím bych nesouhlasila, na druhou stranu, snad tu nemluvíme o zločinné vyloučenosti ze společnosti a když vás odsoudí několik lidí z okolí jen proto, že potřebujete bytostně jít svou cestou, vlastně sami nejste. Vždycky se v takové chvíli najdou další, kteří s vámi budou lépe souznít. Spíše tu jde o pochopení vlastní hodnoty a toho, že nikdo nemá právo nám z ní trhat. Můžete pomáhat druhým, ale musí vás to těšit, musí vás to nabíjet pozitivní energií – jinak skončíte vyčerpaní a nemocní.
Nejvíce času promrháme nad činnostmi, které jsou pocitově „ujde to“, ale není tu extra nadšení a užitek. Neslouží ani k přežití.
Probereme odpad!
Tak tohle se mi líbí! Jak účinně probrat odpadní činnosti svého života, jak si analyzovat svůj den, to, čemu věnujeme myšlenky – a rázem bude čisto. Jako když utřete prach z police a vyházíte to, co je rozbité, nefunkční, staré, nepěkné… a otevřete u toho všeho okna s jarním vzduchem! Věděli jste třeba, že přemýšlením o druhých, o tom, co by měli dělat, je největší žrout mentální energie! Dokáže nás doslova paralyzovat a vyloučit z vlastního života!
Jak nalézt vnitřní kompas?
Všímat si, jak se skutečně cítíte v různých situacích svého života, ve všedních situacích, každý den… Udělat z toho rutinu. Obrátit pozornost od druhých a zaměřit ji do svého nitra.
A rozloučila bych se s touto knihou poslední citací:
Kampak mne tato cesta zavede? Nevím, ale mám z toho dobrý pocit, tak se nechám překvapit a budu vzrušeně sledovat, jak se bude vyvíjet…
Foto: www.metafora.cz , www.umodrekocky.blog.cz
