Tak k této sbírce příběhů potřebujete buď šálek opravdu kvalitního cizokrajného čaje nebo hrnec horkého mléka. Aby si člověk jemně přivolal atmosféru himálajských hor anebo teplé duchny u babičky v peřinách s chutí mléka od domácí krávy a zavrtat se do dalekých pohádkových a mýtických krajů.
Možná jsou to trochu proslulé pohádky tisíce a jedné noci…. Vzdáleně, je to jen první dojem, který ale posléze začne odnášet trošku černý prach reality dnešních dnů, jimiž autor statečně celé to hladivé až romantické vyprávění prokládá. Až budete pronikat jednotlivými příběhy, získají trošku jiný nádech, atmosféru, mění se jako chameleon… Na jednu stranu to může být trošku matoucí a příliš rozcuchané, protože se tu snoubí jak příběhy vyprávěné lidmi z Ladaku, příběhy ovlivněné sousedními zeměmi, Čínou, Indií… skutečné příběhy lidí, mýty, vyprávění i zcela smyšlené příběhy, o které se postaraly místní děti při dílně tvůrčího psaní. Pohádková čokoláda říznutá čas od času bahnem současnosti. Mě třeba to vadí. Ruší. Ale musím zpětně uznat, že to zároveň knize dodává nenapodobitelný šmrnc. Nic podobného jsem ještě nečetla.
Zvláštní kombinace, která řekla bych – nedovoluje přečíst knihu na jeden zátah. To bychom se v tom poněkud ztratili anebo získali ke knize nechuť. Ale když si ji rozdělíte, třeba právě jako doušky toho dobrého kvalitního čaje nebo hrnečky horkého voňavého mléka u rukou milované dobrotivé babičky, tak dostanete opravdu dobrý a kvalitní čtenářský zážitek, ze kterého si vezme každý právě to, co má rád. Jak milovník snad až cestopisných příběhů, tak ten, kdož je duší ryzí a naivní romantik a obdivovatel orientálních příběhů.
Nesmíte se přehltit.
Chcete-li si Příběhy Malého Tibetu vychutnat, dávkujte po malých dávkách.
„Trvalo nějaký čas, než Tungma Lobzang všechno promyslil. Svým rodičům a bratrům řekl:
„Tungma Lobzang přemýšlel, proč se to děje. Minule byl velmi překvapen, ale nakonec si pomyslel, že to snad byla jenom náhoda nebo nějaký zvláštní úkaz. Teď bylo ovšem jisté, že je to znamení. Proč se ale kozorožci chovali tak podivně jen, když na ně mířil on? Pokud jde o jeho bratry, zvířata i podruhé normálně utekla, jakmile se dotkli svých zbraní. Pokud jde o jeho bratry, zvířata i podruhé normálně utekla, jakmile se dotkli svých zbraní. „Ta zvířata vzdávala úctu mně,“ pomyslel si. „TO já bych měl něco pochopit. Měl bych změnit svůj život.“
To se snadno řekne, změň svůj život, ale co má člověk vlastně učinit? Dobrá, dalo by se začít tím, že nebudu zabíjet zvířata, ovšem celé to vedlo ještě k něčemu jinému. Většímu. „Buddhisté tvrdí,“ rozmýšlel dále, „že žijeme více životů, pravděpodobně mám v tomto životě pokračovat v načaté cestě, kterou jsem začal v životě minulém. Jde o to, hledat další znamení, která mi ukáží cestu.“
V jednotlivých povídkách je mnoho moudrosti starých předků, stejně jako odrazy dnešní doby. Kontrast konzumních zemí, kde kromě výdělku nemáme v podstatě jiných starostí (bohužel) je ostře postaven do himalájských zemí a tak tu na vlastní duši cítíme tu nesmyslnost bytí. Hledáme nový smysl v moderních životech. Tato kniha je dobrým a příjemným vyprávěním, které v nás probouzí ty kořeny, jež v sobě každý máme, ale jen málokdy máme šanci je nějak zalévat či probouzet.
O autorech:
Manželé Pavlovi se potkali na pražské DAMU, na katedře autorské tvorby a pedagogiky. Celoživotně se věnují tvůrčí a lektorské práci. Aneta se věnuje malování, divadlu, rozvoji osobnosti a vzdělávání. Vede kreativní kurzy Umělcova cesta, které pomáhají lidem využívat kreativitu jako základní lidskou přirozenost. Luboš napsal již několik knih, divadelních a filmových scénářů.
Při setkání s ředitelem neziskové organizace Brontosauři v Himalájích Jirkou Sázelem vznikl nápad sesbírat v oblasti zvané Ladak azvlláště ve vesnici Mulbek, kde Brontosauři v Himalájích působí, laické pohádky, mýty a legendy, a zachytit tradiční rituály. Práci na knize o Malém Tibetu chtěli pojmout zároveň jako výukový program pro studenty školy Spring Dales Public School, díky kterému by se děti více setkaly se svojí kulturou, díky příběhům vyprávěným jejich rodiči a prarodiči, začaly by ji chápat v souvislostech, a v rámci kreativního vyučování by také ony psaly nové příběhy.
Cílem bylo podpořit tradici vyprávění, která už z Ladaku mizí.
Aneta projekt rok připravovala společně s Jaroslavem Novákem, učitelem ZŠ, v červnu roku 2014 dorazila emailem desítka školních prací a následně Luboš v srpnu odjel do Mulbeku pracovat s dětmi. Přestože původní vize procházela změnami, cíle projektu se naplnit podařilo. Zhruba čtvrtinu příběhů v knize tvoří práce studentů. Do knihy se dostalo mnoho zajímavého o tradici vyprávění a důležitosti lidových příběhů pro vzdělávání a o tom, jakým způsobem se lidové příběhy vyprávěly.
Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz
Foto: nakladatelství Maxdorf
