Jsem na nemocenské. Myslím, že mám obyč virozu, ale pro jistotu jsem dva týdny nikde nebyla. Na začátku jsem si říkala, kolik nepřečtu knížek. To jsem se spletla. Děti jsou také doma, takže jsem vařila, učila se s nimi, uklízela a byla jsem ráda, když jsem si jen tak sedla a odpočinula. Jdu už do práce a těch přečtených knih nebylo moc. Ale tuto jsem stihla přečíst a moc ráda o ní napíši. Je prostě svá.
Autor mě zaujal svým vyprávěním od začátku. Trochu jsem sice tápala v ději, ale asi od třetí kapitoly jsem se chytla a už to jelo. Místy jsme se v příběhu vraceli do minulosti rodiny a všechny členy jsme detailněji poznali jak po dějové stránce, tak i po psychické.
Otec se jmenuje Arthur, je mu pětašedesát a před dvěmi lety se stal vdovcem. Je neúspěšným profesorem na univerzitě a má problémy se splácením hypotéky. Jeho žena Francine zemřela a nechala po sobě větší sumu peněz, které zdědily jejich dvě děti Maggie a Ethan. Co je důležité, tak Artur o penězích nic nevěděl a byl sám překvapen, že nic nedostal. Maggie smutní po matce a trestá se všemi způsoby. Nenávidí otce, dává mu vše možné za vinu. Myslí si, že je ušlechtilá a chce spasit svět. Svým způsobem je ale hodně sobecká.
Ethan je homosexuál a jeho prvníláska ho poznamenala až do současnosti.
Arthur pozve své děti na víkend. Neviděli se dva roky od matčina pohřbu a Artur má postranní úmysly s jejich dědictvím. Pozve je z výpočitavosti. Ale tento víkend změní všechny tři členy rodiny. Odhalí mezi sebou různé pravdy a vyjde najevo několik událostí, které kdysi vnímali jinak.
Příběh nemá v sobě momenty velkého překvapení. Spíše souvisle klidně plyne a sem tam se rozčeří nějakou událostí, kdy jeden z členů rodiny příjde k poznání.
Ethan pochopí, že nemusí otci nic dokazovat. Arthur si uvědomí, že velký dům, ve kterém je sám, není měřítko úspěchu. A Maggie pozná, že hladem se nemusí trestat.
Kniha mě bavila číst. Bavily mě návraty do minulosti, do začátků dětství Francine a Arthura, jejich seznámení i svatby, narození dětí a jejich dětství.
Autor je skvělý vypravěč, ale pro mě to byla spíše tragikomedie. Místy to bylo hodně smutné, hrdinové se viděli v lepším světle než byli. Prostě mi k srdci nepřirostli.
Hodnocení: 80%
Více infa: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/39953691/altruiste/
Foto: Nakladatelství KNIHA ZLIN
