Nádherná kniha o hledání životních pravd, překonávání strachu, srovnávání myšlenek o smyslu života. Čekala jsem slaďák z červené knihovny a dostala jsem moudrou knihu o životě, se svými radostmi i smutky. K této knize se budu ráda vracet. Je tam tolik, tolik hezkých myšlenek, že jsem je na jedno čtení nepobrala. Doporučuji ji nejen náctiletým, ale i jejich rodičům.
Kniha je úžasná k pochopení zmatku, co mladí lidé cítí, když se mění v dospělého člověka. Každý byl v pubertě, ale lidská paměť ráda zapomíná a tak se někteří rodiče chovají jako kdyby byli dospělí odpradávna. Je potřeba si uvědomit chaos mládí, které se snaží začlenit do toho našeho velkého lidského mraveniště. Mladí mají povinnou četbu ve škole a já bych zavedla povinnou četbu pro dospělé na doma. Těch doporučených knížek by bylo fůra. Pro mě je ze všeho nejdůležitější být dobrý člověk a dobrý rodič. Je třeba si to připomínat a co vám nejvíc přiblíží pocity, než dobře napsána kniha. Nezapomínejme na to. Nelíbí se mi vnucování, ale doporučování. Takže vám doporučuji bez postranních úmyslů, bez povyšování, přečtěte si tuto knihu. Já z ní měla čistou radost a přála bych si ji šířit dál.
Hlavním hrdinou je šestnáctiletý Leo, který svět vnímá přes barvy. Vidí kolem sebe hodně bílou, která je nic. Bílá pro něj značí beznaděj, strach. Tady jen podotknu, jak je zajímavé, že každý vnímá barvy jinak. Já mám třeba bílou spojenou s nadějí a čistotou. Pravý opak Leova vnímání. Celkově věřím, že barvy vyjadřují naše pocity. A tady mě zmátlo, že opravdu záleží na úhlu pohledu. Škola Lea nebaví, nemá pro něj smysl. Profesoři a rodiče jen prudí. Nejvíc ho baví hrát na kytaru, ale bez zpěvu, co kdyby někomu jeho zpěv připadal trapný…. Rád hraje se svým kamarádem fotbal. V tom ještě smysl vidí – vyhrávat. Tajně se zamiluje do Beatricie, která chodí o třídu výš. Má nádherné rudé vlasy a zelené oči. Tajně o ní sní, je to jeho bohyně. S myšlenkami na ní si připadá silný, pro ni by udělal vše. Tyhle naděje a sny mu naruší zpráva, že má Beatricie leukémii. Leo věří, že svou láskou ji zachrání. Dokonce se překoná a jde pro ní darovat krev. Líbí se mu představa že v jejích žilách koluje jeho krev. Se svými myšlenkami a pocity se svěřuje kamarádce Silvii. Jak o ní říká, je to jeho anděl, který má na něj vždy čas, poslechne si ho a má pro něj pochopení. Postupně si uvědomí, že s touto nemocí je spojena smrt. Do tohoto Leova citového zmatku přijde do školy nový pan profesor, je to supl. Mají ho na filozofii a dějiny. Leo mu dá přezdívku Snílek. Snílek se skoro pořád usmívá, své žáky poslouchá a vyučování vede netypicky. Povzbuzuje děti, aby věřili ve své sny. Dokáže je svým výkladem strhnout a i Leo nerad přiznává, že je skvělý. Sledujeme pocity mladého kluka, který mění svůj postoj. Z pozice beznaděje, přes lásku k dívce, překoná strach ze smrti, dospěje v člověka, který už ví. Ví, že každá barva je důležitá. Kniha je místy vážná, místy smutná, místy radostná a místy nadějná. Já ji vnímám jako krabičku plnou krásných slov o životě, které mě povzbuzují a já je do sebe vsakuji jak houba po dešti. Takové knihy miluji. Ano, mám v knihovničce další lásku.
Foto: Nakladatelství Jota
