Právě byla jmenována Vláda národního porozumění, když disident Aleš Lederer podal na úřadu oficiální žádost o možnost založit nakladatelství a vydávat knihy. 17. prosince 1989 dostal poštou úřední potvrzení, že může podnikat v oboru. A také identifikační číslo 1111 1111. Prostor, první polistopadové soukromé nakladatelství, byl na světě!
Lederer měl redakci v obýváku, v bytě se ženou a třemi dětmi na Žižkově. Ještě před Vánocemi poslal do tisku první knihu. Na začátku ledna 1990 vydal v nákladu sto tisíc výtisků Tigridovu Politickou emigraci v atomovém věku. Tak začalo jeho třicet let svobody s Prostorem.
Za tři desítky let od první vydané knihy urazil Prostor velký kus cesty. Snaha zpřístupňovat čtenářům důležitá díla světové produkce mu vydržela do dnešních dnů. Nakladatelství vždy usilovalo o kultivaci a udržení prostoru svobody ve společnosti. Mnoho ze stovek vydaných knih mělo v tomto ohledu významný společenský dopad. Tým Prostoru v čele s Alešem Ledererem se snažil vybírat tituly, jež pojednávají o svobodě a brání ji – ať jsou to díla beletristická nebo literatury faktu. Díky Prostoru u nás zdomácněli autoři jako Timothy Snyder, Tony Judt, Timothy Garton Ash, Henry Kissinger, David Satter, Igor Lukeš, Yascha Mounk či Steven Levitsky a Daniel Ziblatt. Také romanopisci Thomas Bernhard, Peter Handke, Paul Auster, Vadim Delone, Guzel Jachina, Bernhard Schlink či William Somerset Maugham.
U příležitosti třicátého výročí nabytí svobody a oficiální existence nakladatelství vydal v Prostor knihu Rozhovory přes rozbouřené doby s úvodem Aleše Lederera, kterou v prosinci pokřtil v Knihovně Václava Havla. Dvanáct osobností veřejného života v ní reflektuje »prostor svobody« v současné české společnosti. Mezi respondenty se objevuje řada přátel a spolupracovníků Prostoru – mj. Luboš Dobrovský, Igor Lukeš, Aleš Palán, Jiří Pehe, Petr Pithart, Mark Slouka, Timothy Snyder, Olga Sommerová či Michael Žantovský. „Je pro mě zajímavé sledovat, jak osobnosti různých generací – někdejší disidenti, politici, emigranti, studentští aktivisté či mladý ústavní právník – vnímají po třiceti letech od revoluce »prostor svobody«,“ říká Lederer. „Řada z nich vyzdvihuje odkaz Václava Havla a jeho Moc bezmocných a současně sdílí obavy z omezování svobody vlivem internetu. Doufám, že prostřednictvím této knihy čtenář lépe pochopí zásadní význam listopadových událostí v roce 1989, kdy jsme se po čtyřiceti letech dočkali vytoužené svobody, jejíž míra je v našem prostoru historicky bezprecedentní. A díky níž vniklo nakladatelství Prostor.“
Aleš Lederer v úvodu knihy mimo jiné Rekapituluje, proč zvolil pro své nakladatelství název Prostor a proč byla jeho první vydanou knihou Tigridova Politická emigrace v atomovém věku. Pro odpověď se vrací do historie, až na začátek 80. let: „S kamarády jsme se tehdy shodli, že nemůžeme jen nadávat v soukromí na poměry, jak je všechno špatné a jak jsou komunisti neschopní. Vždyť ten režim, to jsme byli také my. Rozhodli jsme se, že musíme vylézt z ulity a něco konkrétního vykonat. Chyběl nám prostor pro konfrontaci názorů, prostor pro svobodné vyjádření myšlenek, prostor pro svobodnou tvorbu. Po mnoha dlouhých, komplikovaných debatách jsme se shodli, že začneme vydávat časopis. Založili jsme samizdatovou revue s příznačným názvem Prostor. První číslo vyšlo v červnu 1982. Nebyl to typický disidentský časopis. Stál někde na pomezí mezi »šedou zónou« a disentem. Nikdo z nás nebyl chartista. Časopis jsme chtěli dělat co nejotevřenější na všechny strany, abychom oslovili i širší společnost, nejen disidenty. Vzorem pro nás bylo Tigridovo Svědectvi. Moje máma, tehdy už důchodkyně, všechno přepisovala na starém psacím stroji. Čísla se pak ručně množila válečkem přes blány na papír. Od každého čísla jsme namnožili kolem sta kusů. Byla to pěkná dřina, říkali kamarádi. Já u výroby nesměl figurovat. Až později.“
Všechno se zásadně změnilo v roce 1983, kdy kousek od Mnichova zemřel Ledererův otec Jiří, který tam byl v nucené emigraci. Po úmorných peripetiích Lederer nakonec dostal od Ministerstva vnitra povolení vycestovat na jeho pohřeb. Jeli se ženou, děti musely zůstat doma jako pojistka návratu. „Byla to smutná cesta, ale s nečekaně radostným vyústěním,“ vzpomíná. „Smuteční řeč nad tátovou rakví měl Pavel Tigrid. Tehdy jsme se viděli poprvé v životě. A než jsem se s manželkou vrátil přes zadrátované hranice domů, stihli jsme domluvit vše potřebné, co by nám zejména technicky pomohlo s vydáváním revue Prostor. Pavel Tigrid nám vzápětí poslal nejrůznějšími kanály skvělé technické vybavení a následující roky nás systematicky podporoval, nejen potřebnou technikou, ale i finančně. Někdy v polovině osmdesátých let jsme díky němu získali supermoderní kopírku. Propašoval ji k nám tehdejší západoněmecký velvyslanec. Přebíral jsem ji od něho v maximálním utajení, za okolností připomínajících špionážní romány Grahama Greena. Kopírka zvětšovala a zmenšovala, takže jsme k časopisu přidali i knižní edici. Jako první v ní vyšla trilogie Bohumila Hrabala Svatby v domě, Vita nuova, Proluky. Následovaly Potíže s dějinami od Josefa Kroutvora a poslední knihou byla Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery. Ta vyšla na podzim roku 1989. Všechny tituly jsme obvykle tiskli ve dvou stech výtiscích, které jsme rozdávali přátelům a známým.“
Léta samizdatu měla pro Ledererův další profesní život zásadní význam. Díky této zkušenosti věděl, co a jak chce dělat. „Byla to výborná škola pro budoucí oficiální podnikání. Vydávání samizdatové revue mi dodalo sebevědomí založit v prosinci 1989 nakladatelství Prostor coby její legalizované pokračování,“ píše Lederer a dodává: „Samozřejmě že za tu dlouhou dobu přišlo nespočet kritických okamžiků. Často mě pronásledovaly obavy, zda nakladatelství přežije. Díky víře a naději, pomoci přátel a několika komerčně úspěšným titulům jsme vydrželi až do dnešních dnů. A nyní, u příležitosti třicátého výročí nabytí svobody a naší oficiální existence, můžeme sobě a vám, našim čtenářům, bez nichž bychom tu už dávno nebyli, dopřát tuto knihu…“
Nakladatel Aleš Lederer (1953) jako syn novináře Jiřího Lederera, který byl komunistickým režimem perzekvován a vězněn, nemohl studovat vysokou školu, živil se jako topič. V roce 1982 začal s přáteli vydávat samizdatovou revue Prostor. Po listopadové revoluci 1989 založil nakladatelství Prostor a stal se jedním z prvních soukromých podnikatelů v zemi. Do května 1990 byl také tiskovým mluvčím české vlády vedené Petrem Pithartem. Následující roky působil v mediální sféře. V roce 1992 se podílel na vydávání velkoformátového deníku Prostor, v letech 1995 až 1998 produkčně zajišťoval investigativní pořad České televize Nadoraz, v letech 1999 až 2000 byl šéfredaktorem časopisu Týden. Produkoval dokumentární film Labyrintem k revoluci. Jeho nakladatelství Prostor dnes patří k úspěšným a respektovaným.
Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák, Petr Vizina – ROZHOVORY PŘES ROZBOUŘENÉ DOBY
anotace:
Jak a v čem se proměnil prostor svobody v naší zemi v uplynulých třiceti letech? V jakém stavu se nachází svoboda jak společenská, tak osobní? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi veřejného života předkládá reflexi „prostoru svobody“ v současné české společnosti. Všichni účastníci rozhovorů mají blízký vztah k procesu demokratizace našeho státu, někteří se na něm přímo podíleli.
Disidenti a politici Luboš Dobrovský a Petr Pithart a novinář a spisovatel Aleš Palán patřili k signatářům Charty 77. Ústavní právník Jan Kysela zastupuje novou generaci nekomunistických právníků, jako odborník a pedagog se zasazuje o dodržování ústavy a ústavních zvyklostí. Profesor historie a mezinárodních vztahů Igor Lukeš se zaměřuje na dějiny a politiku střední a východní Evropy 20. století. Šimon Pánek, spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni, byl coby studentský aktivista během sametové revoluce vůdcem několika stávek proti režimu. Politický komentátor Jiří Pehe pracoval jako ředitel Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla a ve svých textech se dlouhodobě zaměřuje na politický vývoj ve střední Evropě. Spisovatel Mark Slouka zachytil příběhy českých politických emigrantů, k nimž náležel i jeho otec, novinář a politolog Zdenek Slouka. Americký historik Timothy Snyder je autorem knih Krvavé země a Černá zem, věnovaných stalinskému i nacistickému teroru ve východoevropských zemích. Dokumentaristka Olga Sommerová v řadě svých filmů mapuje léta politické perzekuce. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se specializuje na otázky lékařské a environmentální etiky, píše knihy o morálce, víře, svobodě jednotlivce i společnosti. Michael Žantovský patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, působil jako poradce prezidenta Václava Havla a dnes je ředitelem Knihovny Václava Havla.
Rozhovory s předmluvou nakladatele Aleše Lederera vznikly u příležitosti třicátého výročí listopadových událostí roku 1989 a založení nakladatelství Prostor, které se stalo přímým nástupcem samizdatové edice Prostor a stejnojmenné revue, vycházející od roku 1982. Kniha vychází s bohatým fotografickým doprovodem.
Editorka Denisa Novotná
Autoři fotografií Roman Souček, Josef Kubíček (Timothy Snyder), Michael Tomeš (Igor Lukeš) a Petr Placák (Petr Pithart)
Odpovědná redaktorka Lenka Vosičková
408 stran
Cena: 397,- Kč
Autoři rozhovorů:
Eva Bobůrková (1963) vystudovala systémové inženýrství na VŠE a během studií absolvovala též mimořádné studium na Fakultě žurnalistiky UK. Ve svých textech se věnuje především popularizaci vědy. Psala pro Mladou frontu DNES, týdeník Ekonom, Hospodářské noviny a časopis Sanquis, posledních pět let je členkou redakce časopisu Vesmír. Je spoluautorkou knih Význační čeští lékaři, Elita české medicíny, Hvězdy vědeckého nebe, Věda nepadá daleko od stromu.
Jiří Leschtina (1956) vystudoval Fakultu žurnalistiky UK. Do roku 2000 pracoval v Mladé frontě DNES. Poté dva roky působil jako investigativní reportér v Literárních novinách. Od roku 2003 do roku 2013 pracoval jako komentátor a reportér v Hospodářských novinách. V letech 2016 až 2018 byl členem týmu Reportéři ČT. V současné době píše texty pro ČRo Plus a deníkový web Aktuálně.cz.
Petr Placák (1964) patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, publikoval v samizdatu. Po listopadu 1989 působil v týdeníku Respekt, Českém deníku, Českém týdeníku a Lidových novinách. V letech 1992-2000 vystudoval historii na Filozofické fakultě UK. Od roku 1995 je šéfredaktorem měsíčníku Babylon. Za svůj román Medorek získal Cenu Jiřího Ortena a za knihu Fízl ocenění Magnesia Litera.
Petr Vizina (1967) vystudoval teologii a aplikovanou etiku na Katolické teologické fakultě UK. Působil v Lidových a Hospodářských novinách, byl reportérem zpravodajství ČT, kde rovněž vedl redakci kultury. Píše pro online deník Aktuálně.cz a pro Český rozhlas. Je autorem knihy rozhovorů Stará garda.
Foto: www.eprostor.com / Roman Souček
