Vysněný film Terryho Gilliama Muž, který zabil Dona Quijota (The Man Who Killed Don Quixote) uzavřel o víkendu filmový festival v Cannes, v českých kinech bude film uveden od 5. července.
O realizaci filmu Muž, který zabil Dona Quijota se režisérský mistr Terry Gilliam snažil téměř dvacet let. Přípravy a shánění finančních prostředků zabraly zhruba 10 let. V roce 2000 začalo natáčení. Tehdy se před kameru postavili Johnny Depp a Jean Rochefort. Od první klapky štáb stíhala jedna katastrofa za druhou. Krupobití zničilo drahou techniku, natáčení stále rušily průlety stíhaček a Rocheford onemocněl, takže musel odjet do Francie a podrobit se operaci. Projekt byl zrušen po šesti natáčecích dnech. Díky tehdejší přítomnosti dokumentaristů na place vznikl v roce 2002 velmi originální dokument Ztracen v La Mancha.
Legendární režisér, který má na svém kontě hity jako 12 opic, Král rybář, Kletba bratří Grimů, se ale nevzdal. Jeho sen o natočení tohoto pohádkového dobrodružství se konečně stal skutečností. Hlavních rolí se ujali Adam Driver (Star Wars: Síla se probouzí, Poslední z Jediů), Jonathan Pryce (Piráti z Karibiku, Vrtěti ženou), Olga Kurylenko (Quantum of Solace, Nevědomí) a Stellan Skarsgård (Mamma Mia).
Synopse:
Toby (Adam Driver) býval idealistickým filmovým studentem. Jeho ztvárnění příběhu Dona Quijota, které natočil v malebné španělské vesnici, mělo obrovský úspěch.
Ale to bylo kdysi. Z Tobeyho se stal arogantní a cynický režisér reklam. Peníze a sláva ho změnily k nepoznání. A tak zatímco se ve Španělsku snaží dokončit natáčení nové reklamy, užívá si s Jacqui (Olga Kurylenko), manželkou svého šéfa (Stellan Skarsgård).
Když mu tajemný Cikán předá starou kopii jeho studentského filmu, Toby se vydává hledat místo, kde před mnoha lety svůj opus vytvořil. Zjišťuje, že jeho tehdejší počin měl na obyvatele ospalé vesnice stašlivý vliv.
Potkává starého pomateného výrobce obuvi (Jonathan Pryce), který se domnívá, že je Don Quijot a Toby jeho Sancho Panza. Z počestné Angelicy (Joana Ribeiro) je luxusní prostitutka. Toby se ocitá uvězněný v bizarních fantaziích starého pána. Rozlišit realitu od fikce je pro něj stále těžší. V průběhu svých komických a stále více surrealistických dobrodružství je Toby nucen čelit tragickým důsledkům filmu, který navždy změnil naděje a sny malé vesničky.
Může Toby získat zpět svou lidskost? Může Don Quijot přežít své šílenství?
O filmu:
Muž, který zabil Dona Quijota, je klasický příběh plný představivosti a dobrodružství, inspirovaný legendární postavou Dona Quijota z pera Miguela de Cervantese. První část románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha byla vydána v roce 1605, druhá pak v roce 1615.
Režisérem filmu je Terry Gilliam, uznávaný filmař, který má na svém kontě diváky i kritiky vysoce ceněné snímky jako: sci-fi drama Brazil (1985), Dobrodružství Barona Prášila (1988), romantické drama Král rybář (1991), mysteriózní sci-fi thriller 12 opic (1995), mysteriózní fantasy Imaginárium Dr. Parnasse (2009) a mnoho dalších.
Gilliam, který na projektu pracoval zhruba 20 let, o svém filmu říká: „Pracovali jsme na tomhle projektu tak dlouho, že myšlenka na realizaci toho filmu se postupně stávala naprosto surrealistická. Každý rozumný člověk by to vzdal už před lety, ale tvrdohlaví snílci občas vyhrají. Takže děkuji všem špatně placeným fantastům a všem, kdo mi věřili a pomohli mi, aby se tenhle dlouholetý sen stal skutečností!“
Herecké obsazení zahrnuje talentované i osvědčené herecké hvězdy: Adam Driver jako Toby (Star Wars: Síla se probouzí a Poslední z Jediů, Mlčení, Paterson), Jonathan Pryce jako Don Quijot (Vrtěti ženou, Piráti z Karibiku, Brazil), který již s Gilliamem spolupracoval, Stellan Skarsgård (Mamma Mia!, Borg/McEnroe), Olga Kurylenko (Quantum of Solace, Nevědomí), Joana Ribeiro (A Uma Hora Incerta), Óscar Jaenada (Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna), Jason Watkins (držitel ceny BAFTA za dvoudílné TV drama The Lost Honour of Christopher Jefferies), Sergi López (Faunův labyrint, Perfektní den), Rossy de Palma (Julieta, Ženy na pokraji nervového zhroucení), Hovik Keuchkerian (Assassin’s Creed, TV seriál Noční recepční) a Jordi Mollá (V srdci moře, Riddick, Nádech).
Gilliam napsal scénář spolu s Tonym Grisonim, se kterým již dříve spolupracoval na filmech Strach a hnus v Las Vegas či Krajina přílivu. Mezi další talentované členy štábu patřili renomovaný kameraman Nicola Pecorini (Strach a hnus v Las vegas, Imaginárium Dr. Parnasse), scénograf Benjamín Fernández – výprava (Ti druzí, Muž v ohni, Hlas moře, Nepřítel státu), kostýmní výtvarnice Lena Mossum (13 růží, Goyovy přízraky). Za výběr herců zodpovídaly castingové režisérky Irene Lamb (Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje, Star Wars: Epizoda V – Impérium vrací úder, Brazil) a Camilla-Valentine Isola (Quantum of Solace, Láska nebeská).
Natáčení probíhalo ve Španělsku, Portugalsku na ostrově Fuerteventura, který je součástí Kanárských ostrovů. „Na Donu Quijotovi jsem vlastně začal pracovat už v roce 1989 a navzdory mnoha překážkám jsem nadšený, že 400 let po smrti Cervantese, je můj vysněný projekt hotový,“ říká Gilliam. „Don Quijot je snílek, idealista a romantik, který není ochotný přijmout omezení, která přináší realita. Je schopen vstát a jít bez ohledu na překážky a stejně jsme k tomu přistoupili i my. Ve Španělsku a Portugalsku jsem našel všechna má vysněná místa a nakonec jsem dokázal přivést Rytíře smutné tváře současnému publiku.“
Film vzniknul v evropské koprodukci. Hlavní produkční společností je španělská Tornasol/Carisco. Na produkci se podílela francouzská společnost Kinology a většina zvukových mixů byla dokončena v belgické Entre Chien et Loup. Dalším koproducentem je společnost Ukbar Filmes se sídlem v Portugalsku.
Producenty jsou Gerardo Herrero a Mariela Besuievsky ze španělské Tornasol Films (držitelé Oscara za nejlepší zahraniční film Tajemství jejich očí) a Amy Gilliam, Terryho nejstarší dcera, producentka, která pracovala na všech projektech svého otce od filmu Strach a hnus v Las Vegas a podílela se společně s Billem Vincem na produkci filmu Imaginárium Dr. Parnasse.
Producent Grégoire Melin z produkční společnosti Kinology financoval významné mezinárodní projekty jako drama Cosmopolis režiséra Davida Cronenberga, romantickou fantasy Paralelní světy režiséra Juana Diaga Solanase, či kriminální thriller Spring Breakers režiséra Harmony Korine.
Producent Sebastien Delloye z Entre Chien et Loup stál u vzniku režisérského debutu Ruperta Everetta The Happy Prince a u thrilleru Paula Verhoevena Elle, který získal Zlatý Globus pro Nejlepší zahraniční film v roce 2017.
Natáčení klasického příběhu
„Myslím, že problém s Quijotem spočívá v tom, že jakmile si vás tahle postava zaháčkuje, stanete se Quijotem. Vkročíte do šílenství a stanete se odhodlaný udělat svět takovým, jak si ho představujete. Ale tak to samozřejmě nejde.“
Terry Gilliam, režisér
Muž, který zabil Dona Quijota má jeden z nejdelších a nejmalebnějších příběhů o vzniku filmu v historii. To, že film byl nakonec dokončen téměř po 30 letech, je pozoruhodným úspěchem, který vyplývá z vytrvalosti, vášně a inspirace režiséra Terryho Gilliama. Úspěšné dokončení filmu představuje ve skutečnosti Gilliamův desátý pokus. V roce 1989, krátce po dokončení Dobrodružství Barona Prášila, oslovil Gilliam jednoho z producentů, Jakea Ebertse. „Chtěl jsem s Jakem natočit něco dalšího, a tak jsem mu zavolal a řekl: Mám pro tebe dvě jména – jedno je Quijot a druhé Gilliam. A potřebuju 20 milionů dolarů. A Jake řekl: OK, hotovo!,“ říká režisér Gilliam. „Bylo to tak jednoduché. Tak jsem si pečlivě přečetl obě knihy. O několik týdnů později jsem si uvědomil, že ten film nedokážu natočit.“
Následovaly filmy Král rybář (1991), 12 opic (1996), Strach a hnus v Las Vegas (1998) – tři filmy natočené ve Spojených státech. Ale Gilliam toužil natočit film v Evropě. Novým projektem byl Muž, který zabil Dona Quijota.
Režisér říká: „Když mi došlo, že nedokážu natočit Quijota tak, jak ho Cervantes napsal, zeptal jsem se sám sebe, jestli bych mohl natočit film, který vypráví příběh, který zachycuje podstatu Quijota, aniž bych se plně spoléhal na knihy.“ A tak si režisér vymyslel moderního člověka, mladého režiséra, který se vlastně v čase vrací do 17. století, kde ho Don Quijot považuje za Sancho Panzu.
Gilliam spolupracoval na scénáři s Tonym Grisonim, se kterým pracoval už na filmu Strach a hnus v Las Vegas. Grisoni vzpomíná: „Největší radost pracovat s Terrym je to, že je to těžká práce. Psali jsme jednotlivé scény velmi přirozeně. Prostě jsme jimi jakoby procházeli, hráli různé role, které jsme si pak vyměnili. Tímto způsobem jsme dělali správné načasování, aby vtipy fungovaly. Vždy jsem zpracoval část příběhu, poslal ho Terrymu a pak jsme se setkali. To mu umožnilo přicházet s novými nápady, které scénář rychle posouvaly kupředu.“
Poprvé začalo natáčení Dona Quijota v roce 2000, ale nakonec trvalo jen šest těžkých dní. V tomto natáčecím týdnu ve španělském Las Bardenas přišly bleskové povodně a přelety stíhaček způsobovaly takový hluk, že nebylo možné natáčet. Pátý den byl z placu odvezen do nemocnice Jean Rocheroft, který trpěl takovými bolestmi, že se nedokázal udržet na koni. Natáčení skončilo po šesti dnech. Tohle pekelné dobrodružství bylo podrobně zachyceno v dokumentárním filmu Ztracen v La Mancha (2002).
Pak zůstal film osm let v šuplíku. Gilliam a Grisoni se ke scénáři vrátili v roce 2009. Zrevidovali ho a výrazně svůj původní příběh vylepšili. První vylepšení bylo poskytnout Tobymu (hlavní hrdina – v dokončeném filmu Adam Driver) věrohodnější příběh. Tedy v nové verzi scénáře Toby natočí studentský film. Scenáristé se chtěli zbavit elementu cestování v čase. Namísto, aby se Toby setkal v 17. století s Donem Quijotem, jeho dobrodružství se týká setkání se starým hercem z jeho někdejšího studentského filmu, který se domnívá, že je legendární rytíř.
Gilliam říká: „Nyní se scénář zabývá filmovou tvorbou a tím, co filmy dělají lidem, kteří se na nich podílejí. Náš nyní reklamní režisér Toby se změnil ze snílka, který před deseti lety vytvořil studentský film v malé španělské vesnici, v cynika. Když se teď vrací do oné vesnice, myslí si, že to bude nádherné a báječné, jako tehdy. Ale zjistí, že většina lidí ve vsi ho nesnáší. Zničil jejich životy.“
Gilliam přiznává: „Další důvod, proč jsme oproti původnímu scénáři udělali změnu, je, že je levnější zůstat v moderním světě, než vytvářet svět 17. století. Nemusím si dělat starosti, aby někdo neměl v záběru náhodou telefon nebo hodinky. Můžu mít moderní asfaltové silnice.“
Od roku 2009 se na scénáři provedlo několik vylepšení a Grisoni říká: „Myslím, že jsme scénář přepisovali tak dvakrát ročně. Možná i častěji. Prostě kdykoliv to vypadalo, že už se realizace filmu uskuteční. A teď si myslím, že máme opravdu skvělý scénář.“
Terry a herecké obsazení filmu
„Práce s herci je pro mě při natáčení to nejtěžší,“ říká Gilliam. „Vím, jak dělat technické věci a efekty. Tam mě nic nemůže překvapit. Ale herci mě dokáží překvapovat stále.“
Gilliam byl nadšený, když Adam Driver souhlasil, že bude hrát hlavní roli Tobyho. Toby je arogantní, pokrytecký a neoblíbený. Dokonalý hrdina. Režisér říká: „Adam je mimořádný herec. Naše první setkání přineslo okamžitou, instinktivní reakci, kdy jsem věděl, že on je můj Toby. Adam dokáže skvěle reagovat, má jedinečné načasování výrazů. Od většiny herců se odlišuje, něco v něm vůbec nepřipomíná herce. V podstatě se pro tuto roli vzdal sám sebe.“
Adam Driver byl ze spolupráce se slavným režisérem také nadšený. „V mé postavě je mnoho vrstev, které jsem se v průběhu času snažil odkrýt. Bylo to velmi zábavné. Velmi originální pojetí vyprávění příběhu o Donu Quijotovi. Terry to udělal způsobem, který považuji za geniální,“ říká Driver.
Jonathan Pryce hraje Javiera, starého obuvníka, který se domnívá, že je rytířem Donem Quijotem. Je to Rytíř smutné tváře, poslední držitel rytířství a opravdového rytířského chování. Nebo je to šílený stařec?
Režisér a herec spolu již spolupracovali a jsou starými přáteli. Gilliam říká: „Jonathan chtěl tuhle roli hrát již původně. Ale já to tak necítil. Byl příliš mladý. Teď když je mu téměř 70 let, konečně je připraven. Navíc je Jonathan skvělý komik. Je neuvěřitelně zábavný.“
Jonathan Pryce vtipkuje: „Věřím, že Terryho skutečný plán bylo odkládat ten film tak dlouho, dokud nebudu dostatečně starý, abych hrál Quijota. A zjevně to tak prostě mělo být.“
Gilliam obsadil Stellana Skarsgårda do role Tobyho šéfa. To je nebezpečný muž, který chorobně žárlí na svou ženu Jacqui. „Stellan je další herec, se kterým jsem chtěl vždy pracovat,“ říká režisér. „V každém filmu působí velmi reálně, civilně. Nikdy o jeho hereckém projevu nemáte sebemenší pochybnosti, ať už hraje jakoukoliv postavu. Požádal jsem ho, aby ztvárnil šéfa, který je pro Tobyho otcovská figura a kterého Toby různými způsoby zrazuje.“
Skarsgårda zase přitahovala režisérova osobitost. „Scénář je prostě „gilliamovský“, a to se mi líbilo. Mám rád Terryho vize a jeho filmový vesmír. Dělá filmy, které nejsou jako žádné jiné. Pravděpodobně bych od něj vzal roli, i kdyby se mi scénář nelíbíl, jen proto, abych mohl s Terrym pracovat,“ říká Skarsgård.
Olga Kurylenko se ve filmu představí jako Jacqui, šéfova manželka. Lstivá, zlomyslná, živočišně smyslná, se slabostí pro Tobyho. Herečka říká: „Terry mi dal scénář a já se do něj okamžitě zamilovala, takže mi je ctí být součástí jeho vysněného filmu.“
Gilliam byl výkonem Kurylenko nadšený a říká: „Nikdy jsem ji neviděl v tak zábavné poloze. Včera jsem měli noční natáčení a ona všechny na place neustále bavila. Je prostě báječná.“
Gilliam obsadil portugalskou herečku Joanu Ribeiro do role Angelicy, španělské dívky, která si zahrála v Tobyho studentském filmu a nyní je ve vztahu s magnátem, který ji zneužívá.
Režisér říká: „Od prvního setkání s Joanou jsem byl přesvědčen, že jsem našel Angelicu. Je velmi intelitentní, krásná a nebezpečná. Měla náročný úkol zahrát Angelicu jako nevinnou patnáctiletou dívku a pak jako životem těžce zkoušenou ženu. Myslím, že Joanina herecká hvězda bude stoupat.“
Ribeiro vzpomíná na výzvu, když jí byla role Angelicy nabídnuta: „Jsem velký Cervantesův fanoušek, dokáže být zábavný a smutný zároveň. Don Quijot je o muži, který žije ve svém vlastním světě. Lidé si z něj dělají legraci a jsou na něj zlí. Přesto vidíte, že Quijot je ten, který je opravdu šťastný, protože ve svůj svět věří. A Terryho filmy s tím mají jedno společné: důležitost představivosti.“
Výprava
Výprava filmu Muž, který zabil Dona Quijota byla svěřena Benjamínu Fernándezovi, který měl to samé na starosti už při prvním neúspěšném pokusu o zfilmování v roce 2000. Terry Gilliam se inspiroval Goyovými a Dorého díly.
„Snažili jsme se do filmu dostat Goyovo cítění,“ říká režisér. „Jeho díla jsou výjimečná a samozřejmě je to Španěl. Doré ilustroval Quijota v 19. století a jeho obrazy ve mně uvízly. Je to bitva mezi Dorého přesnými obrázky Quijota a jeho světa a temným a znepokojivým světem Goyi.“
Vedoucím dekorace byl Edou Hydallgo. Největší výzvou, které čelil, bylo vytvoření dekorací pro scénu večírku. „Máme ve filmu postavu, která nemá absolutně žádné umělecké cítění, ale má hodně peněz, takže může přivézt z New Yorku, Milána nebo Paříže umělce, aby stvořili velkou párty.“
Gilliam Hydallgovu práci velmi obdivuje: To, co Edou a jeho tým dokázali vytvořit, je umělecké dílo. Dokázali vymyslet věci, které bych nebyl schopen navrhnout. Krásné a úchvatné.“
Terryho dlouholetý spolupracovník, kameraman Nicola Pecorini, také spolupracoval na Quijotovi již v roce 2000 a na každém dalším pokusu včetně tohoto.
Pecorini říká: „Terry je Quijot a já se bohužel cítím jako Sancho. Prostě ho následuji. Jsem rád, že to tak je, ale když nad tím přemýšlím, je to vlastně šílené. V průběhu let jsem se několikrát vzdal jiných projektů, abych se pokusil o tenhle!“
Je to poprvé, kdy se Gilliam a Pecorini rozholi natočit film na digitální kameru. Rozhodli se tak, přestože tušili, že to přinese těžkosti. Pecorini říká: „Digitální kamery jsou těžkopádné. Navíc ve Španělsku nejsou žádná studia, která by nám film zpracovala. Ty jsou ve Fracii, Belgii nebo Londýně, ale nefungují přes noc nebo o víkendech. Takže, když jsme točili v pátek poslední záběry, až do úterka jsme nevěděli, jestli se vše povedlo.“
Kostýmní návrhářka Lena Mossum již s Gilliamem v minulosti také pracovala. Nejvíc ji fascinovalo to, že film je směsicí současnosti a starověku. To je nejvíce patrné ve scénách z Mishkinova paláce, ve kterých je k vidění přehlídka kostýmů z různých období.
Mossum má zvláště v oblibě kostým, který vytvořila pro Zrcadlového rytíře. Říká: „Napadlo mě použít místo kousků zrcadel kompaktní disky.“ Takže tým dostal za úkol shromáždit a našít na kostým fragmenty CDček. „Je to jako výbuch duhy,“ byl nadšený Gilliam. Aby završil vzhled Zrcadlového rytíře, potřeboval přilbu, u které Mossum trvala na tom, že bude zakončena rohy španělského býka.
Pozorným divákům neunikne podobnost mezi současným kostýmem Dona Quijota a verzí, kterou v roce 2000 nosil Jean Rochefort, což je vidět v dokumentu Ztracen v La Mancha.
Jonathan Pryce to potvzuje: „Ano, podařilo se nám získat původní kostýmy.“ Gilliam vysvětluje, jak k tomu došlo: „Carlo Poggioli, který pracoval na prvním pokusu o film je měl uschované v bedně, protože je plánoval použít jako kostýmy v jedné opeře. Takže jsme je získali a Lena je jen upravila, aby Jonathanovi padly.“
Natáčení a lokace
Samotné natáčení začalo 6. března 2017 a trvalo 12 týdnů a 3 dny. Kromě několika málo dní, kdy se natáčelo v ateliérech, pracovali herci a štáb na nepřístupných místech ve Španělsku, Portugalsku a na Kanárských ostrovech.
Produkce se pohybovala po obou zemích s tím, že na většině míst štáb nezůstával déle než týden. Jeden z koproducentů, Yousaf Bokhari, připomíná, že každý přesun znamenal komplikace. „Všechno bylo hodně obtížné, protože pro film byly vybrány poměrně odlehlé lokace. S výjimkou několika málo dní a práci ve studiu, bylo všechno daleko a špatně přístupné. Prvních 5 dní se natáčelo u zříceniny hradu Castillo de Oreja, 25 mil jižně od Madridu. Tuhle jednu lokaci jsme použili pro čtyři různé scény ve filmu. Naštěstí jsme provedli rozsáhlé přípravné práce, takže první týden natáčení byl úspěšný. Ve druhém týdnu se štáb přesunul do Talamanca de Jarama, severně od Madridu.“
Týden strávili herci a štáb v Almonacid de Toledo, v impozantních zříceninách hradu, kde se natáčely scény se Zrcadlovým rytířem. „Tohle bylo jedno z prvních míst, které jsem plánoval pro film využít již kolem roku 1990. Je to směs křesťanské a maurské architektury, což přesně zapadalo do světa, který jsme se snažili vytvořit,“ vzpomíná Gilliam.
Poté se produkce přesunula k Monasterio de Piedra, kde se také natáčelo při pokusu o film v roce 2000.
Na vrcholu kopce severně od Las Bardenas se první natáčecí den objevila hrozivá bouře, která všem ihned připomněla katastrofální záplavy, které zasály natáčení před lety. Nicola Pecorini vypráví: „Byli jsme na vrcholu hory s výhledem na vesnici, když přišly ty černé mraky. Naštěstí jsme na kopci nebyli ohroženi povodní. Blesky zasáhly elektrickou věž půl míle od nás a celá vesnice se ocitla ve tmě. Musím poděkovat místnímu managerovi, který osobně šel a proud znovu nahodil.“
Mezi další lokace patřil hřeben u Villacastinu, zcela pokrytý větrnými turbínami, klášter Krista v portugalském Tomaru, který patří do světového dědictví UNESCO, tři dny štáb strávil v Castillo de Viñuelas severně od Madridu, osm dní na kanárském ostrově Fuerteventura, kde se točily scény s obry. Závěr natáčení strávil štáb v Madridu.
Ve středu 31. května 2017 bylo natáčení dokončeno. Adam Driver k tomu říká: „Terry nedokázal ovládnout své nadšení. Jeho vysněné natáčení filmu, které vlastně pro něj trvalo téměř 30 let, bylo hotové.“
Nicola Pecorini k tomu dodává: „Průběh celého natáčení byl naprosto hladký. Měli jsme neskutečné štěstí na počasí. To samo pro mě bylo znamením, že Bůh už se na Terryho nehněvá. A že se nehněvá ani na mě!“
Postprodukce
Během natáčení dostávala střihačka Teresa Font každý den natočený materiál. Font vzpomíná: „Dostávala jsem tolik dobrého materiálu až jsem se sama sebe ptala. Jak dokáže být zahraniční režisér tak věrný duchu španělského románu?“
Klíčové pro ni bylo poskytnout Terrymu Gilliamovi co nejrychleji zpětnou vazbu. To nebyl jednoduchý úkol, protože natáčení a předběžný střih probíhaly zároveň.
Odpovědnost za konečnou úpravu filmu měla Lesley Walker, která s Gilliamem také spolupracovala již dříve na Quiotovi v roce 2000.
Walker vzpomíná: „Na začátku roku 2017 mi Terry zavolal a zeptal se mě, zda bych chtěla jeho film stříhat. Bez zaváhání jsem souhlasila.“ První sestříhaná verze filmu měla tři hodiny. „To bylo příliš,“ říká Walker. „Museli jsem se zbavit zhruba hodiny, dodat filmu švih a vypustit scény, které nejsou důležité.“
Závěrem
Terry Gilliam o svém filmu: „Je v něm hodně věcí, které potěší. Jonathan je celou dobu filmu neuvěřitelně legrační. Hodně ovlivnil Adama Drivera a kombinace jich dvou je prostě dokonalá. Film je sice legrační, ale neřekl bych, že to je komedie, spíš je to romantický film. Je to dobrodružná cesta, na které se budete smát.“
Don Quijot je postava, která bojuje za sílu představivosti proti silám rozumu, což je téma, které se objevilo v mnoha Gilliamových filmech. Gilliam říká: „Je to film o snech a síle změnit svět.“
V ostrém kontrastu s Quijotem je zhoubná korupce v moderním životě, zejména uvnitř podnikatelského světa a světa reklamy. Gilliam říká: „Režisér reklam Toby je skvělým příkladem toho, co Quijot není. Lidé z reklamy prodávají sny, zatímco Quijot snům věří, a to je ten rozdíl.“
Další téma, které chtěl do svého filmu Gilliam zahrnout bylo náboženství. Režisér vysvětluje: „Quijot mluví o tom, jak krásné bylo islámské Španělsko v 15. a 16. století. Když Španělsko řídili Maurové, bylo postaveno tolik nádherných staveb, včetně komplexu paláců Alhambra. V té době to bylo naprosto otevřené místo: byli tam žoldáci, Židé a křesťané a všichni pracovali bok po boku. Pak přišli Ferdinand a Isabella, přinesli španělskou inkvizici a zábava skončila.“
Krása Španělska a jeho krajiny je součástí tohoto filmu, ale jeho součástí je nejen charakter té země. Je to také pýcha, vášeň a čest. Scenárista Tony Grisoni dodává: „Španělsko, konkrétně španělský karneval je pro Terryho tím nejpřirozenějším místem k vyprávění příběhu. Všechny Terryho filmy jsou jak nádherný chaotický tanec. Krása vedle ošklivosti, hrůza vedle komedie, což jsou, jak víme, klíčové prvky karnevalu. Žádná krev – žádný karneval.“
Dokončený film také zahrnuje odrazy Gilliamových vlastních zkušeností a odpovědnosti, kterou jako režisér má. Gilliam říká: „To, že se Toby cítí zodpovědný za výsledky jeho studentského filmu je zajímavé, protože alespoň to ukazuje, že přes vyhoření způsobené úspěchem uvnitř něj zbyla nějaká slušnost. Tohle je autobiografická část filmu. Jako filmaři se vetřeme do nějaké komunity, řídíme ji, změníme lidi, ukážeme jim cestu snů a pak odjedeme. A nikdy se nevrátíme zpět.“
„Když jsme v potemnělém sále viděli hotový film a sledovali Dona Quijota, bylo to jako vyjít po 25 letech z vězení do jiné dimenze. Bylo to hodně emocionální,“ říká producentka Mariela Besuievsky.
Amy Gilliam je také nadšená, že projekt dotáhli do úspěšného konce. Říká: „Muž, který zabil Dona Quijota je Terryho pravdivá vize. Obsahuje všechnu vášeň, kterou Terry ke Quijotovi a Španělsku chová. To zcela ospravedlňuje všechny neúspěšné pokusy a roky tvrdé práce, které jsme protrpěli, abychom tenhle film přivedli na světlo světa. Tenhle film je plný kouzel a lásky a jsem šťastná, že je tu konečně pro každého, kdo ho bude chtít objevit.“
Podívejte se na trailer s českými titulky zde:
https://www.youtube.com/watch?v=6MCfIjKnMNc
Foto: BIOSCOP
