Nový film Můj týden s Marilyn, ve kterém ožije legendární herečka Marilyn Monroe má premiéru již ve čtvrtek 23. února. Snímek Můj život s Marilyn nabízí neobvykle intimní pohled na hollywoodskou ikonu a její spontánní emotivní vztah s mladým mužem, který jí rozuměl víc než kdokoliv jiný.
Synopse
Začátkem léta roku 1956 americká herečka Marilyn Monroe poprvé vkročila na britskou půdu. Během svatební cesty s manželem Arthurem Millerem, známým americkým dramatikem, přijela Monroe do Anglie natáčet snímek Princ a tanečnice, v němž si zahrála po boku Sira Laurence Oliviera, britské divadelní a filmové legendy. Ve stejné době se třiadvacetiletý Colin Clark poprvé zúčastnil natáčení filmu. Clark měl jako čerstvý absolvent Oxfordu ambice stát se filmovým režisérem, ale zatím se musel spokojit s drobnými produkčními prácemi na filmu Princ a tanečnice. Po čtyřiceti letech sepsal své dojmy z této šestiměsíční zkušenosti do deníku, který nazval The Prince, The Showgirl and me. Jeden týden však v zápiscích chyběl. Až o několik let později Clark prozradil proč. V dalším pokračování s názvem Můj týden s Marilyn popisuje skutečný příběh jednoho nezapomenutelného týdne, který strávil ve společnosti největší světové hvězdy… týdne s Marilyn.
Můj týden s Marilyn, film místy až komický a sarkastický, nabízí neobyčejně intimní pohled na hollywoodskou ikonu a její spontánní a emotivní vztah s mladým mužem, který jí rozuměl víc než kdokoliv jiný.
Ve filmu Můj týden s Marilyn se představí: Michelle Williams jako Marilyn Monroe; držitel ceny Tony Eddie Redmayne jako Colin Clark; Kenneth Branagh jako Sir Laurence Olivier a oscarová Dame Judi Dench v roli Dame Sybil Thorndike. Dále hrají: Julia Ormond, Dougray Scott, Zoe Wanamaker, Emma Watson a další. Film režíroval Simon Curtis a produkovali ho David Parfitt a Harvey Weinstein. Snímek byl natočený podle deníků Colina Clarka The Princ, The Showgirl and Me a My week with Marilyn.
O produkci
„Pro mnohé lidi je Marilyn spíš ikonou než herečkou,“ přiznává režisér Simon Curtis. „Lidé neznají její filmy tak dobře, jako znají její portrét. Do tohoto projektu jsem šel poté, co mě učarovaly první dva memoáry Colina Clarka. Prvním byl The Prince, The Showgirl and Me, který vypráví příběh Clarkovy zkušenosti jako asistenta režie během natáčení snímku Princ a tanečnice. V tomto prvním filmu, který Marilyn Monroe produkovala, si zahrála po boku Sira Laurence Oliviera, jenž ho zároveň režíroval. Kniha popisuje nespočetné množství problémů během natáčení, zapříčiněných hlavně nedostatkem komunikace a porozumění mezi oběma hvězdami. Nevypočitatelnost a nedochvilnost Marilyn ještě zhoršovala její závislost na alkoholu a lécích. Oproti tomu Olivier byl zarytý tradicionalista, odmítající Marilyninu svéráznost a oddanost herecké technice zvané »method acting«. Zatímco The Prince, The Showgirl and Me byl senzací a autentickou výpovědí o napjatých vztazích mezi Laurencem a Marilyn, jeho další memoár My Week with Marilyn měl charakter intimní zpovědi. Clark láskyplně vzpomíná na jeden kouzelný týden, během kterého dělal Marilyn společníka na cestě po anglickém venkově. Je to nevšední nahlédnutí do nitra skutečné ženy skrývající se za pečlivě vypěstovaným obrázkem, ženy odpoutané od hektické mašinérie slávy.“
„Když kniha vyšla, nevěřil jsem vlastním očím,“ přiznává Curtis. „Colin skutečně prožil intenzivní, emocemi nabitý týden s nejslavnější ženou světa na vrcholu její kariéry. Nemohl jsem uvěřit, že se mi podařilo získat filmová práva. Mnozí přede mnou se o to už pokoušeli. Během posledního roku jsem potkal nejméně tři slavné režiséry, kteří mi řekli: ´Vždy jsem chtěl ten příběh zfilmovat.´ Měl jsem velké štěstí.“
Curtis oslovil známé producenty Davida Parfitta a Harveyho Weinsteina, kteří stáli při vzniku třech nejuznávanějších dobových filmů posledních padesáti let: Wings of the Dove, Gangy New Yorku a Zamilovaný Shakespeare – vítěz cen Akademie v kategorii nejlepší film. Parfitt a Weinstein okamžitě pozitivně reagovali na filmový potenciál Clarkových memoárů. „Podle našeho názoru byla jeho první kniha poutavým pohledem do zákulisí natáčení snímku Princ a tanečnice a byla možná zajímavější pro lidi z filmového průmyslu,“ vysvětluje Parfitt. „Ale druhá kniha je skutečným nahlédnutím za oponu soukromí Marilyn. Důležité je si uvědomit, že toto není životopisný film o Marilyn; je to jen okénko do jejího života, natáčení konkrétního filmu a vztahu, který si vytvořila s Colinem Clarkem v rozhodujícím momentě svého života.“
Když už měl tým knižní práva zajištěná, oslovil scénáristu Adriana Hodgese, který však o Marilyn jako filmovém tématu zapochyboval. „Podobně jako ostatní, i já jsem byl okouzlen filmem Někdo to rád horké. Nikdy předtím jsem neviděl nic tak podmanivé,“ říká scénárista. „Jenže příběhy o Marilyn jsou jako ohraná píseň. Za ty roky se stala už jen jakousi věcí, plakátem, tuctovým obrázkem, který se vyrábí znovu a znovu.“
Jenže potom co si Hodges pročetl oba memoáry, změnil názor. „Myslím, že poodhalily skutečnou Marilyn, tu Marilyn, která byla taková, jakou si ji všichni představovali – bojácná, nejistá, zmatená, občas nevyzpytatelná – a zároveň zranitelná, sladká, rozkošná, zkrátka normální mladé děvče. Pomyslel jsem si, že tento scénář by z ní mohl opět udělat člověka.“
Na vztahu Clarka a Marilyn je zajímavá hlavně jejich odlišnost. Jak je možné, že světoznámá osobnost na vrcholu své kariéry strávila intimních sedm dní cestováním po Anglii s bezvýznamným mladíkem ze štábu? Když Clark přišel poprvé do práce, hned zavětřil napjatou atmosféru, která vládla během natáčení. „Všichni procházeli zásadním obdobím svého života,“ říká Curtis. „Marilyn byla čerstvě vdaná za Arthura Millera a natáčení tohoto filmu v Londýně ji naplňovalo nesmírnou hrdostí. Měla teď za muže uznávaného intelektuála, o kterém si myslela, že bude stát po jejím boku do konce života. Kromě jiného to byl první film, který produkovala společnost Marilyn Monroe Productions. Přišla do Anglie spolupracovat se skvělým Olivierem a vyvrátit pomluvy o svých hereckých schopnostech. Náš film je i o tom, jak se vše ubralo úplně špatným směrem.“
Kvůli častým sporům s Olivierem, manželství s Arthurem Millerem a pochybnostmi o vlastním talentu se platonicky sblížila s Colinem Clarkem, protože byl vždy nablízku a její okolí v něm nevidělo potencionální hrozbu, přestože to byl šaramantní a pěkný muž.“ Marilyn toužila po úniku od problémů, a když se dozvěděla, že Clark pochází z dobře situované šlechtické rodiny (jeho bratr byl známý spisovatel Alan Clark a jeho otec Kenneth Clark byl uznávaný autor a historik umění), uvědomila si, že se s jeho pomocí může dostat na místa »mimo svůj dosah«, jako například Windsor Castle a Eton Collage. Hodges dodává: „byl to nevinný týden plný emocí a intimity.“
Curtis, divadelní a televizní veterán, čekal dlouhou dobu na svůj režisérský celovečerní debut. „Už bylo několik filmů, které jsem skoro režíroval a jsem strašně rád, že mým prvním filmem je takový projekt a nejen něco, o co jsem náhodou zakopl. Vždy jsem sníval, že vytvořím něco podobného, takže je to pro mne vynikající začátek.“
Marilyn Monroe
Existovala jen jedna herečka, kterou si Curtis dokázal představit v roli Marilyn – byla jí Michelle Williams. „Vždy jsem Michelle obdivoval a nepochybně ji považuji za jednu z nejlepších hereček své generace,“ říká Curtis. „To, co předvedla ve filmech Zkrocená hora a Blue Valentine bylo skvělé a ke všemu byla ve stejném věku jako Marilyn v roce 1956. Byl jsem nadšený, když jsem se dozvěděl, že Michelle má o roli zájem. Je nesmírně pracovitá a má odvahu, když souhlasila ztvárnit tak známou ikonu.“
Williams ocenila především nový pohled do Marilynina života, který nabízí Clarkovy životopisy. „Pro Michelle bylo podstatné, že nešlo o příběh celého Marilynina života,“ pokračuje Curtis. „Je to jen jeden měsíc a právě tím je příběh autentičtější:“ Americká herečka přiznává, že byla trochu znepokojená a kladla si otázku, jak Marilyn co nejvěrněji vystihnout. „Fakt jsem měla obavy. A jak by ani ne?“ přiznává Williams. „Snažila jsem se na to velmi nemyslet a představit si ji podle sebe, ne slavnou, ale jen jako osobu před kamerou – víc přítelkyni než ikonu.“
Pro Williams měla role Marilyn i osobní význam. „Už jako malé mi její plakát visel na zdi,“ přiznává. „Ale vždy mě víc zajímalo její nitro, nehlídaná Marilyn – Marilyn předtím, než se stala ´Marilyn´. Jako mladému děvčeti mi nešlo o to poznat tu nadpozemskou bytost, ale zjistit, co se ukrývá pod povrchem.“
Williams sice ztvárňuje na obrazovce ženu, ale dokázala zachytit i její tři „role“: Marilyn Monroe, mezinárodní filmovou hvězdu, citlivou a nejistou ženu pokřtěnou a vychovanou pod jménem Norma Jeane Baker a Elsie, naivní tanečnici v Olivierovém filmu. Aby publikum zažilo autentické kouzlo Marilyn, rozhodl se Curtis natočit i dvě muzikálová čísla. Vysvětluje: „Tento film je poodhalením zranitelné, tajné stránky Marilyn Monroe. Avšak chtěli jsme ji ukázat i ve světle reflektorů – jako hvězdu, jako herečku žijící svůj sen. Je to právě tento kontrast, který ji dělá tak neodolatelnou.“
Co se tanečních a hudebních scén týče, Williams s nadšením přijala výzvu a obé zvládla sama. „Michelle umí skvěle zpívat i tancovat,“ poznamenává Curtis. „Obě dvě čísla zvládla s velkým nadšením.“ Aby jí to Curtis, Parfitt a Weinstein ulehčili, dali dohromady zkušený broadwayský tým, v němž nechyběli: choreografka Kathleen Marshall (Wonderful Town, Anything Goes) nominovaná na cenu Tony, choreografka Denise Faye (Nine, Chicago) a učitel zpěvu David Krane. Williams se naučila přesné pohyby, aby co nejvěrněji připomínaly Marilyninu typickou živelnost, počínajíc její chůzí až po známý výstup z letadla na londýnském letišti.
Marilyniny ambice produkovat vlastní filmy a spolupracovat v Anglii s Olivierem pramenily z tužby dosáhnout hereckého uznání. Její zanícení pro tzv. ´method acting´mělo být dalším krokem k úspěchu, ale výsledkem byl spíš rozpor s teatrálními výkony britských herců, které domácí publikum upřednostňovalo.
„To, o co se Marilyn snažila a to, co se skutečně událo, byly dvě odlišné věci a výsledkem byl její vnitřní neklid a pocit neštěstí,“ vysvětluje Williams. „Očekávala, že přijede do Londýna, udělá film s nejuznávanějším hercem té doby a přinese jí to uznání, které si zaslouží a po kterém toužila. Ale když tam přijela, měla pocit, že s ní zle zacházejí a že je jim pro smích. Olivier jí nevěnoval dostatek pozornosti, ve kterou doufala. Cítila, že potřebuje spřízněnou duši a našla ji v Colinovi.“
Williams nepřestávala obdivovat Marilynin talent ani to, jak moderně dodnes působí její vystupování. Prahla po dramatických rolích, ale já jí mám nejraději v komediích. Ve snímku Princ a tanečnice zastínila všechny ostatní,“ tvrdí Williams. „Jsou tak strnulí, tak afektovaní a neosobní. Kdyby dnes Marilyn předvedla podobný výkon, nebylo by na tom nic nemoderního ani zastaralého. Působí důvěryhodně, aktuálně a nádherně.“
Colin Clark
Pro roli Colina Clarka vybral Curtis uznávaného mladého herce Eddieho Redmayna. „Eddieho jsem měl vždy v oblibě,“ říká režisér, „a podobně jako Colin, i Eddie je absolventem Eton College a je přesně takový, jak jsme potřebovali – emočně vyspělý a zároveň mladicky nevinný.“
Přestože se Clark narodil ve šlechtické rodině, vyšší třída ho vždy považovala za bohéma. „Na Etoně ho obkopovali samí aristokrati a on mezi nimi jaksi vyčníval, protože jeho rodina nebyla nóbl v pravém slova smyslu,“ vysvětluje Redmayne. „Pořádali večeře, jichž se účastnili i Laurence Olivier a Margot Fonteyn, zatímco ostatní šlechticové byli na lovu nebo na rybách. Působí jako mladík, který má vše. Ve skutečnosti je to samotář, co se snaží dokázat svým rodičům i ostatním úspěšným členům své rodiny (a také sobě samému), že něco znamená.“
Clark je šaramantní, chytrý a co je nejdůležitější – vytrvalý. Jeho obětavost pro druhé se ukáže jako jeho nejcennější vlastnost. „Colin je velmi starostlivý a štědrý muž,“ zamýšlí se Redmayne, „a celý ten chaos se točí kolem něj – talenty, ega, energie a sexualita.“
Ve filmu je Clark třiadvacetiletý přitažlivý a sebevědomý mladý muž, který možná není až tak vyspělý, jak si myslí. „Má pocit, že je hráč,“ přiznává Redmayne s úsměvem. „Povídal jsem si s jednou dámou, která byla tiskovou mluvčí původního filmu a ta mi řekla, že Colin byl neskutečný sympaťák, který dokázal ovlivnit kohokoliv. Měl kouzlo mladické drzosti. Jisté však je, že v tomto filmu dostal životní lekci. Je to citlivý příběh o dospívání.“
Mnoho mladých mužů nedostane možnost sdílet zkušenosti s jednou z nejslavnějších žen všech dob. Redmayne dodává: „je neuvěřitelné, že si mladík, který nikdy u filmu nepracoval, dokázal vytvořit blízký vztah s filmovou hvězdou. Je to jedna z úžasně bizardních, skvělých věcí na tvorbě filmu.“
Redmayne věří, že přátelství mezi nimi vzniklo i díky tomu, že Clark byl citlivý pozorovatel, což později využil jako dokumentarista. „V chaosu během natáčení vycítil Marilyninu křehkost,“ říká herec. „Vidí skrz zavřené dveře. Hereččina sláva ho nepřivádí do rozpaků, protože vyrůstal v domácnosti, kde se popíjel čaj s Olivierem, Fonteyn nebo velkými skladateli té doby. Slávy si nevšímá, ale to, co mu neunikne je Marilynina okouzlující a výjimečná vlastnost: zranitelnost. Je jí unesen.“ Redmayne uzavírá, „ je to zvláštní vztah. Představuje něco mezi vztahem matky a syna a naopak, někdy projevy jeho téměř otcovské něhy. Jejich city jsou nezávazné, občas intenzivní. Právě to se mi na nich líbí – citová pominutelnost mezi Colinem a Marilyn.“
Herecké obsazení
Laurence Olivier měl velká očekávání od společného projektu s Marilyn Monroe: měl to být film, který by postavil na nohy jeho upadající filmovou kariéru. Roli velkého herce nabízeli tvůrci Kennethovi Branaghovi, mistrovi divadla i filmu, který byl v mládí často přirovnáván právě k Olivierovi. Oba zazářili jako režiséři i herci vysoko hodnocených filmových verzí Henryho V a Hamleta.
„Měl jsem pár pochybností, ale rozhodl jsem se, že si nejdřív přečtu scénář a potom se uvidí,“ říká Branagh. „Byl jsem tím příběhem unesený. Znal jsem knihy Colina Clarka, podle nichž byl scénář napsaný, ale překvapilo mě, že místo senzacechtivého pohledu do světa filmu jsem měl před sebou velmi dojemný, citlivý a vtipný příběh.“
Během natáčení Prince a tanečnice byl Olivier ženatý s Vivien Leigh, hvězdou snímku Odváté větrem, která se občas přišla podívat na natáčení. Ve filmu ztvárněná Julií Ormond, i Leigh měla pro Colina Clarka slabost. „Myslím, že Vivien představovala neuvěřitelnou kombinaci cynizmu a temperamentu s neskutečně ženskými křivkami,“ říká Ormond a přiznává, že je velkou obdivovatelkou této hollywoodské hvězdy. „Jednou z věcí, co Vivien proslavily, byla její nesmírná krása, což může lidi někdy vyděsit. Naštěstí chtěli, abych jí hrála ve věku 43 let, namísto 23. Myslím, že Marilynin půvab v ní vzbuzoval víc údiv než žárlivost.“
Marilynina manžela Arthura Millera ztvárnil Dougray Scott. Přichází do Anglie jako novomanželé, ale už tenkrát mezi nimi bylo napětí. „Začali se jeden druhému vzdalovat a jejich vztah byl čím dál tím složitější,“ dodává Scott. „Ona byla náročná a složitá žena a nebylo lehké ji pochopit. O několik let později však Miller promluvil o tom, jak ji velmi miloval a zbožňoval.“
Když se Miller po hádce s manželkou vrátí do Spojených Států, Marilyn zůstává sama a bez přátel, s výjimkou svojí umělecké konzultantky Pauly Strasberg, kterou hraje Zoe Wanamaker. „Paula byla ženou Lee Strasberga, který byl vedoucí osobností školy ´method acting´v New Yorku,“ říká Wanamaker. „Spolupracovala s Marilyn a nemyslím si, že ji měl Olivier velmi v lásce. Ani Arthur Miller ji v konečném důsledku nemusel. Nechtěla jsem však, aby vzbuzovala dojem bestie. Snažila jsem se, aby působila jako milující a starostlivá žena.“
Zatímco Strasberg koná v nejlepším zájmu svojí klientky, to samé se nedá říct o jejím obchodním partnerovi Miltonovi Greenovi, kterého ztvárnil Dominic Cooper. „Na začátku měli pevný vztah,“ vysvětluje Cooper. „Během jediného týdne se soudržnost změnila v nevrlost. Snažil se jí pomoct podáváním stále většího množství léků. Během natáčení filmu konzumovala všemožná narkotika na stavy, které jsou dnes běžně léčitelné. Prožívala hlubokou fyzickou a psychickou agónii a Milton, bez toho aniž by si uvědomoval své chování, jí ve velkém dával léky na utišení bolesti. Okolí se jí v té době snažilo pomoct, ale nikdo netušil skutečný rozsah problému.“
Když se Marilyn nedokáže přizpůsobit Olivierovým požadavkům ohledně filmu, přichází uznávaná herečka Dame Sybil Thorndike (v podání vážené Dame Judi Dench), aby ji utěšila laskavými slovy. „Je tam, aby vyslechla a podpořila Sira Laurence i Marilyn,“ vysvětluje Judi Dench. „Protože Sybil Sira Laurence dobře zná, neunikne jí obrovské napětí, které mezi ním a Marilyn vládne. Mám ale pocit, že její sympatie směřovaly jednoznačně k Marilyn a Colinovi. Byla k ní velice laskavá, měla jí ráda a podporovala ji.“
Další z vedlejších postav je Lucy, kostýmní asistentka v podání Emy Watson, s níž má Colin milostné pletky předtím, než mu Marilyn ukradne srdce. „Lucy má zkušenosti ve filmové branži, přičemž pro Colina Clarka je filmový svět nový, nablýskaný a vzrušující,“ říká Watson. „Má se na pozoru před filmovými asistentkami, ví, jak to chodí. Přesto je však stále trochu dětinská a naivní. Na začátku je ke Colinovi nedůvěřivá, ale zamiluje se a skončí se zlomeným srdcem.“
Filmové lokality
Můj týden s Marilyn se natáčel z velké části ve filmových studiích Pinewood – v těch samých, kde vznikal i Princ a tanečnice. Dále v Hatfield House, Windsor Castle, Eton College a na březích řeky Temže. Filmovalo se i v Parkside House, domě, kde byla Marilyn ubytovaná během natáčení Prince a tanečnice. „To místo bylo obzvlášť krásné,“ vzpomíná Curtis. „Při scéně, kde Marilyn najde Arthurův poznámkový blok, jehož obsah jí otřese, bylo přímo neuvěřitelné, že se to odehrávalo na těch samých schodech, po nichž chodila skutečná Marilyn Monroe.“
Curtis vysvětluje, že chtěl, aby byl film věrný roku 1956, „a zároveň měl i moderní nádech.“ Jeho neodmyslitelnou součástí jsou scény, v nichž Olivier a jeho tým natáčeli Prince a tanečnici. „Je to jako film ve filmu,“ říká producent David Parfitt. „Pro Simona bylo velice důležité zaměřit se na barvy, povrchové struktury a příchod barevného filmu v padesátých letech. Chtěli jsme tak rozlišit scény z natáčení Princ a tanečnice od dění mimo filmové studio.“
„Byla to zábava,“ pokračuje, „protože nám při natáčení asistovali lidé z původního týmu společně se svými syny a dcerami. Filmovali jsme v tom samém studiu a Michelle se převlékala v té samé šatně jako kdysi Marilyn. Byl z toho cítit krásný kus historie.“
Když se začalo s postprodukčními pracemi na filmu Můj týden s Marilyn, oslovil producent Harvey Weinstein svého dobrého přítele a kolegu skladatele Alexandra Desplata, aby složil filmovou hudbu. S Weinsteinem spolupracovali už na více jak desítce filmů včetně oscarové Královy řeči. Desplat souhlasil, přičemž ke spolupráci přizval skladatele Conrada Popa.
Weinsteina nadchla hlavní melodie filmu a byl přesvědčený, že ji musí zahrát jeden z nejlepších klavíristů světa. A měli štěstí, protože Lang Lang, mezinárodně uznávaný pianista, byl Desplatovým dílem nadšen a souhlasil s nahráváním v Abbey Road Studios v Londýně. „Když jsem slyšel, jak Lang Lang hraje Marilynu melodii, byl to nezapomenutelný, magický moment mojí kariéry,“ říká Curtis. „Nemohl jsem si přát dokonalejší závěr tohoto úžasného projektu.“
Foto: www.hce.cz
