V Divadle Rokoko začali zkoušet Želary

V lednu začali zkoušet v Divadle Rokoko Želary. Dramatizaci díla spisovatelky Květy Legátové uvádějí jako první letošní premiéru Městská divadla pražská. Příběh mladé lékařky, která najde svoji osudovou lásku v zapadlé horské vesnici, kde se jako členka odboje ukrývá před gestapem, režíruje talentovaný Pavel Khek. V hlavních rolích účinkují Evellyn Pacoláková jako Eliška a Vasil Fridrich jako její manžel, prostý kovářský pomocník Joza. Dále hrají Jitka Smutná, Oldřich Vízner, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Lukáš Jurek a další. Hru uvede v české premiéře 10. března 2012 Divadlo Rokoko.


„Silný milostný příběh z doby heydrichiády vytvořený podle předlohy výborné české spisovatelky je samozřejmě přitažlivé téma jak pro režiséra, tak pro diváky,“ říká třiatřicetiletý režisér Pavel Khek, který s Městskými divadly pražskými spolupracuje poprvé.
Divadelní scénář vytvořil společně s dramaturgyní a autorkou inscenační úpravy Věrou Maškovou. Příběh hry vychází ze dvou bestsellerů spisovatelky Květy Legátové: povídkové knihy Želary a na ni navazující novely Jozova Hanule. „Jako motto jsme si vzali nádhernou větu Květy Legátové. ´Hledači pokladů dělají obrovskou chybu pohledem do dálky, to je místo mizení´. Jinými slovy: Zázrak života leží přímo před námi, jen jsme někdy trochu slepí, že ho neumíme objevit a uchopit,“ říká Pavel Khek.
Podle Pavla Kheka má hlavní hrdinka Želar až překvapivě blízko k mnoha úspěšným ženám dneška. Takovým, které mají slibně rozjetou kariéru, slušný příjem, přitažlivého milence, a přesto cítí, že jim něco zásadního schází. „Teprve v Želarech Eliška zjistí, že svůj život zatím vůbec neovládala. Až skrze obyčejné věci – vaření, štípání dříví, porozumění přírodě a pomoc druhým – najde sama sebe,“ říká režisér. Hrdinčinu úvodní hrůzu z prozrazení, pachuť ze svatby s cizím mužem i osamělost v horském zapadákově navíc postupně prozáří láska. Právě ta Elišku vysvobodí ze starých návyků a otevře před ní úplně nový svět. A když přijde osvobození, vzpomínku na Želary si už nese s sebou…


Elišku hraje Evellyn Pacoláková. Ta už v Městských divadlech pražských vytvořila výrazné ženské postavy, jako byla Jana Eyrová, Amaranta v dramatu Sto roků samoty, Rosa ve hře Vše o mé matce nebo Catherine v komedii Vzpomínky na vodě. Evellyn zaujala zejména proměna Elišky v souvislosti s přijetím nového jména Hana, pod kterým kvůli utajení v Želarech vystupuje: „Zatímco Eliška znamená ´Můj Bůh je přísaha´, Hana je ´milostiplná, něžná´. V Želarech Eliška ztrácí aroganci a nalézá pokoru. Šlechtěná růžička pěstovaná v krásném květináčku se zároveň mění v růži s trny na obranu – květinu zocelenou drsnou přírodou, která vydrží mnohem víc,“ říká herečka.
Partnera hlavní ženské hrdiny, neotesaného, ale také citlivého a rovného Jozu hraje Vasil Fridrich. Ten V v divadlech ABC a Rokoko kromě vděčných komediálních rolí zaujal i jako Otík ve Zlatých úhořích nebo Edmund v Králi Learovi. Rodák z Uherského Hradiště má mimochodem kořeny právě v »želarském« kraji. Předobrazem fiktivní vesnice Želary, kam své povídky Květa Legátová zasadila, byla totiž oblast valašsko-slováckých »kopanic«, prostých stavení z jílu a slámy roztroušených v drsném kraji u hranic Moravy a Slovenska.
Želary v divadle Rokoko ale napínavě přibližují i osudy dalších postav. K těm patří zejména kořenářka a čarodějná »bohyně a vědma« Lucka v suverénním podání Jitky Smutné, skeptický doktor Beníček (výborný Oldřich Vízner), nebezpečně zarputilý Farář (charismatický Jaromír Nosek) a mnoho dalších, ostře a přesně vykreslených charakterů.
Drsná krása přírody a krajiny, želarské nebe i ozvěny folklóru se promítly do scénografie, kterou pro inscenaci Želary vytvořil Michal Syrový. Hudbu s motivy lidových písní složil David Hlaváč, kostýmy zachycující rozdíl mezi městem a vesnicí navrhla Agniezska Pátá-Oldak. „Zásadním scénografickým prvkem je podlaha, která se celou hru staví, v kostýmech jsou důležité boty, jimiž se po ní šlape,“ připomíná Věra Mašková, podle níž jsou Želary „drsnou romancí sevřenou mezi dvěma totalitními režimy, které jsou neslučitelné se životem…“

Pavel Khek (narozen 1978), talentovaný divadelník a od roku 2012 i nový umělecký šéf Městského divadla v Mladé Boleslavi. Divadlu se věnoval nejprve teoreticky na FFUP v Olomouci a na FFUK v Praze. Jako divadelní režisér a organizátor se ale prosadil už během studií režie na DAMU, kdy vytvořil řadu zajímavých mimoškolních inscenací (např. Sen noci svatojánské na otevřené scéně v Lokti, inscenaci Deburau spojující činohru, pantomimu a muzikál atd.). Realizuje vlastní projekty (např. Evžen Oněgin v divadle Anfas) a spolupracuje se scénami po celé republice (Faust a Markétka, Miláček, Nebezpečné vztahy v MD Mladá Boleslav, dále Ženitba, Kdo je tady ředitel? a Krása na scéně pro MD Zlín, Don Juan pro MD Kladno ad.). Zároveň je vedoucím hereckého ročníku na VOŠ herecké v Praze.

Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová) se narodila v roce 1919 v Podolí u Brna. Prosadila se nejprve jako autorka rozhlasových her, největší úspěch však dosáhla až ve zralém věku vydáním povídkového pásma Želary (2001). Na výborně přijatou knihu navázala novelou Jozova Hanule (2002) z téhož prostředí a se stejnými postavami. Přestože vesnice Želary existuje pouze na papíře, kniha i novela odrážejí reálné spisovatelčiny zážitky z 50. a 60. let, kdy byla jako politicky nespolehlivá učitelka posílána do škol v odlehlých oblastech republiky. A právě v horách u moravsko-slovenských hranic našla svoje nejlepší literární náměty. Za Želary získala Státní cenu za literaturu. Novela Jozova Hanule inspirovala film Želary režiséra Ondřeje Trojana: jímavý snímek s Annou Geislerovou a György Cserhalmim, který dokonce v roce 2003 získal nominaci na cenu americké Akademie filmových umění a věd, Oscar, v kategorii nejlepší cizojazyčný film.

Želary
Režie: Pavel Khek
Dramaturg: Věra Mašková
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Agniezska Pátá-Oldak
Hudba: David Hlaváč
Pohybová spolupráce: Lúcia Kašiarová, Petr Nůsek
Inscenační úprava: Věra Mašková

Obsazení
Eliška: Evellyn Pacoláková
Joza: Vasil Fridrich
Lucka: Jitka Smutná
Doktor Beníček: Oldřich Vízner
Žeňa: Veronika Janků
Slávek: Viktor Dvořák
Farář:Jaromír Nosek
Juriga: Lukáš Jurek
Juliška: Diana Šoltýsová
Richard, strýc Michal: Ivan Koreček
Muž v koženémk kabátě: Tomáš Novotný
Lipka: Matyáš Valenta
Jiřinka: Eliška Slámová

Premiéra 10. března 2012 v divadle Rokoko

Foto: www.mestskadivadlaprazska.cz / Markéta Šlezingrová


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353