Jedna z nejvýraznějších současných německých dramatiček Felicia Zeller si ve své hře Rozhovory s astronauty bere na mušku fenomén au pair. Dívky ze zemí jako Ukulele, Restsko nebo Šloheňsko odjíždějí tam, kde se jejich sny o krásné a bezstarostné budoucnosti mohou naplnit – do Všeněcka.
„Ve Všeněcku je spousta žen, které potřebují pomoci se vším tím, co západní ženy už dávno nedělají, anebo nestíhají dělat. Mají totiž kariéru, píší články do časopisů, produkují seriály o rodině, sportují, zajímají se o zdravou stravu, dodělávají si doktorát, navštěvují různé kurzy a také mají děti. Mají děti, se kterými potřebují pomoci, protože jak to má člověk všechno stihnout?“ přibližuje inscenaci dramaturgyně Dagmar Radová. Dívky mají hlídat potomky všeněckých žen vytížených prací a jinými povinnostmi. Ale všeněcká realita je poněkud jiná, než si představovaly. Namísto členů rodiny se z nich stávají novodobé služky, »holky pro všechno«, které musí zvládnout nejen rozmazlené děti, jejich hysterické matky, ale i otce, kteří se prakticky nikdy ze svého kosmu nevracejí domů…
Současná a cenami ověnčená německá autorka Felicia Zeller napsala velmi vtipný, ironický text o západních matkách a jejich au pair z Východu. „Každodenní situace, které se točí kolem péče o děti, se prolínají se zásadními otázkami po tom, jak moc dokážeme řídit svůj život, jakým alibismem a bohorovností sami sebe živíme a jak moc padáme do nástrah nepředvídatelného vesmíru životního chaosu, kde se kdykoliv a cokoliv může vznést. Vše je zabaleno do neméně humorného a lehce stylizovaného jazyka,“ dodává Radová.
Režisérem inscenace, která na scénu přivádí až na jednu astronautickou výjimku samé ženy, je muž – Ondřej Elbel, který nemá strach z dámské přesily, a přestože se Astronauti dotýkají přetrvávajících rozporů mezi Západem a Východem, spatřuje důležitost tématu také v jiné vrstvě: „Pro mě je dominantním tématem osamělost a touha po tom, aby postavy někdo poslouchal, aby je vnímal. Boj o jejich místo na slunci, který je docela náročný a často bezvýchodný,“ uvádí Elbel.
V hlavních rolích se divákům představí tři nové členky souboru činohry Tereza Richtrová, Lucie Končoková a Izabela Firlová spolu s hostující Anetou Kernovou, dále Alexandra Gasnárková a Petr Houska. Výtvarník Jan Štěpánek a hudebník Tomáš Vtípil se postarají o to, aby tento kosmos upracovaných žen a jejich au pair se stal na energii, rytmus, barvy a smích bohatou kosmonautickou výživou.
Premiéra 23. ledna 2015 v 19 hodin ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka.
Kdo je Ondřej Elbel?
Divadelní režisér a dramaturg se narodil v roce 1976 v Opavě. S divadlem začínal v opavských amatérských souborech a pak jako jevištní technik v Dejvickém divadle. Vystudoval činoherní režii na JAMU v ateliéru Arnošta Goldflama. Absolvoval v roce 2006 hrou Arthura Leeho Kopita Tatínku, ubohý tatínku, maminka tě pověsila v šatníku a mně je tak smutno. Během studií i po nich režíroval v Divadle v 7 a půl například Kerouacovy Podzemníky nebo scénickou úpravu komiksu Roger Krowiak a tajemství zákeřného paštikáře. Od roku 2004 byl dramaturgem a režisérem v brněnském HaDivadle, kde mimo jiné vytvořil inscenace jako Ředitelská lóže (Goldflam), Ucho (Procházka, Procházková) nebo Čapkovu Věc Makropulos v hlavní roli s Kamilou Kalousovou Valůškovou, která se hrála sedm sezón. Výrazněji spolupracuje i s Divadlem Polárka (Robinson Crusoe nebo Drákula) a v posledních sezónách také s Národním divadlem Brno. Od roku 2009 působil jako umělecký šéf Divadla Šumperk. Je také autorem několika her.
Foto: Národní divadlo moravskoslezské / Radovan Šťastný
