Příběh velké lásky a střet dvou kultur nabídne světová premiéra Posledního samuraje

Vzrušující bojové scény, abstraktní scénografie a efektní kostýmy dají vyniknout strhujícímu příběhu. V Národním divadle moravskoslezském zavedený kanadský choreograf Eric Trottier chce ve spolupráci se šéfem ostravského baletu Igorem Vejsadou vytvořit moderní epické taneční divadlo. Inspiraci k příběhu o střetu západní a východní kultury našel v bestselleru Jamese Clavella Šógun, v americkém velkofilmu Poslední samuraj a ve stejnojmenném románu americké autorky Helen de Witt. „Není to tak, že bych z několika příběhů udělal jeden, nechci vytvořit historické drama. To, co vzniká, bude inscenace Erica Trottiera, který se nechal inspirovat literárním a filmovým příběhem a svou fantazií. Přeji si hlavně podtrhnout důležité životní mezníky… lásku, sílu peněz a moci, nevěru a v neposlední řadě smrt,“ uvádí choreograf a režisér v jedné osobě Eric Trottier.


V příběhu je hlavní hrdina konfrontován se zcela odlišnou kulturou a životní filozofií. Kromě toho na japonském císařském dvoře potká osudovou ženu, manželku velitele nindžů. Podstatnou roli v inscenaci hraje hudba slavného japonského skladatele Ryuichiho Sakamota, který získal Oscara za soundtrack k filmu Poslední císař (1987). K jeho dalším dílům patří hudba k filmům Bouřlivé výšiny (1992), Malý Buddha (1993) nebo Hedvábná cesta (2007).
Na choreografii Posledního samuraje spolupracuje šéf baletu Igor Vejsada: „Původní nápad vycházel z mé diskuse s ředitelem Nekvasilem, při které jsme se shodli, že by se i v současných tanečních dílech mohl objevit silný epický příběh s jasně určenou dějovou linkou. V první fázi jsme s Ericem Trottierem uvažovali o indiánských mýtech severní Ameriky – což se vzhledem k jeho rodišti, kanadskému Québecu, přímo nabízelo. Chtěl jsem, aby šlo o příběh z exotického prostředí, a tak jsme se postupně dostali až k Japonsku – možná i tím, že oba máme k japonské kultuře blízko a osobně jsme se s ní setkali. Vzájemný vztah Čechů a Japonců vlastně naznačuje některé rysy příběhu Posledního samuraje – my obdivujeme jejich preciznost, disciplínu a píli, oni naši schopnost improvizace a přizpůsobení se různým podmínkám. A to nemluvím o obrovské oblíbenosti japonských bojových umění, která zažívají v západním světě neuvěřitelný boom. To všechno byly důvody, proč jsme nakonec opustili myšlenku mýtů severoamerických indiánů a rozhodli jsme se divákům nabídnout příběh velké lásky a setkání dvou rozdílných kultur.“

Autorkou scény je Julia Libiseller, kostýmy navrhla Melanie Riester. V hlavních rolích se představí Barbora Kaufmannová / Lucie Skálová, Jan Krejčíř / Filip Staněk, Olga Borisová-Pračiková / Petra Kováčová, Vladimír Vašků, Michał Lewandowski / Po-Ju Lin, dále účinkují členové baletního souboru NDM.
U příležitosti uvedení inscenace bude v den premiéry v 17 hodin v Galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona zahájena výstava s názvem Poslední samuraj, která představí práce studentů ateliéru volné grafiky Fakulty umění Ostravské univerzity. Půjde o grafické listy, zhotovené různými technikami, inspirované tematikou střetu odlišných kultur. V rámci vernisáže uvidí návštěvníci ukázku japonského umění meče zvaného hojo (hodžo), což se tradičně překládá jako »zákon přírody«. Ve své podstatě je hojo rituální formou šermu složenou ze čtyř základních kat (sestav), které symbolizují roční období. Ukázku předvedou členové oddílu Aikido Sportovního klubu policie Ostrava.
Světová premiéra Posledního samuraje proběhne 1. listopadu 2012 v 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona, 2. premiéra je na programu 3. listopadu 2012 v 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona.

Eric Trottier
Kanadský tanečník a choreograf Eric Trottier vystudoval tanec v rodném Montréalu; v roce 1987 zde zahájil svou profesionální taneční kariéru.
Od roku 1990 žije a pracuje v Evropě (Německo, Nizozemsko), s výjimkou dvou let, které strávil v izraelském tanečním souboru Kibbutz Dance Contemporary Company, kde se seznámil se současným šéfem ostravského baletu Igorem Vejsadou.
Od roku 2001 působí jako svobodný umělec, věnuje se také pedagogické činnosti. V posledním desetiletí choreograficky spolupracoval a spolupracuje s divadly v Heidelbergu, Innsbrucku, Bonnu (inscenace We all are Brothers, DITO s Luchesem Huddlestonem ml.) a Fürthu (Arena) nebo s festivalem ve Wuppertalu (Mat Mat). Se svou choreografií Clown Story, v níž tančí sólovou roli, hostoval mimo jiné v Praze, Brně, Ostravě, Klagenfurtu či Montréalu. V letošním roce založil v Mannheimu nezávislé taneční divadlo La-Trottier Dance Company.


V Národním divadle moravskoslezském hostuje jako choreograf počtvrté (La Mistrine – 1999, JÚ TÚ – YOU TOO… TY TAKY? – 2010, Zázrak v tichu – s Igorem Vejsadou a Philippem Talardem, 2011).

Foto: Národní divadlo moravskoslezské / Martin Popelář