Šestnáct let po obrovském úspěchu ostravského nastudování vstupuje režisér Peter Gábor v Divadle Jiřího Myrona podruhé do stejné řeky. Legendární muzikál Balada pro banditu o svobodě a vzpouře, osudové lásce a zradě převedl Peter Gábor v roce 1996 jako první na velké jeviště a zpřístupnil ho tak jinému než »provázkovskému« publiku. Momentálně (včetně inscenace Divadla Na Fidlovačce) jde už o jeho celkem třetí setkání s tímto fenomenálním dílem.
„Jako velmi pozitivní vnímám, že i napotřetí ten text najednou otvírá ještě jiné dimenze, takže nejde o nějakou kopii anebo přesnou citaci. S jiným scénografem, jiným výtvarným řešením, s jiným hudebním aranžmá a samozřejmě jiným hereckým obsazením – což je pro mě jako režiséra vždy nejinspirativnější – se vám otevírají nové možnosti dotahovat dané situace a význam jednotlivých postav, a to mě na tom baví. Pokud je text kvalitní, můžete s ním pracovat i víckrát, a pokaždé jinak. V případě tohoto ostravského nastudování Balady pro banditu půjde především o baladu jako žánr, který jak režisérovi, tak hercům poskytuje obrovský prostor pro uplatnění poetického jazyka a pro hru se symboly a metaforami. Soustředíme se nejen na příběh, ale i na postavy a jejich charaktery, například na antihrdinu Nikolu a jeho velkou touhu po svobodě a nezávislosti, která je nakonec zmařena,“ uvádí Peter Gábor.
Hlavní role Nikoly Šuhaje je velkou hereckou příležitostí a zároveň první titulní rolí v této sezóně pro Igora Orozoviče, který je v angažmá Národního divadla Moravskoslezského (NDM) od roku 2009, loni byl nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent a získal i první místo za herecký výkon na festivalu OST-RA-VAR (Wolfgang Amadeus Mozart v inscenaci Amadeus). Jeho lásku Eržiku bude hrát Veronika Lazorčáková, kterou diváci mohou vidět i v dramatu Ivanov či v diváckém hitu Donaha! (Hole dupy). V dalších rolích se představí David Viktora, Jan Fišar, Vladimír Polák, Veronika Forejtová a další herci činohry, ale i operety/muzikálu a Janáčkovy konzervatoře.
Velkou devízou inscenace je přímo na jevišti umístěná živá kapela, která se stává nedílnou součástí strhujícího příběhu, a to v hudebním nastudování Jiřího Šimáčka a hudebním aranžmá Vlastíka Šmídy. Významnou složkou inscenace je i choreografie Jaroslava Moravčíka. Na inscenaci spolupracovali dramaturgyně Klára Špičková a scénograf Jan Štěpánek, kostýmy jsou dílem Kataríny Holkové.
Premiéra Balady pro banditu se uskuteční ve čtvrtek 14. června 2012 od 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona. V rámci doprovodného programu je připravena také beseda s autorem Milanem Uhdem, která proběhne už v úterý 12. června 2012 v Antikvariátu a klubu Fiducia od 18 hodin. Moderuje Libor Magdoň.
Milan Uhde napsal Baladu pro banditu v polovině 70. let pro brněnské Divadlo na provázku (dnes Husa na provázku). V té době ovšem Uhde patřil mezi zakázané autory, a proto se pod dílo podepsal dramatikův přítel, režisér Zdeněk Pospíšil, který se s Uhdem během zkoušení scházel po lesích. Pravý autor raději nešel ani na premiéru, aby divadlu svou přítomností neuškodil, a objevil se až na jedné z repríz… Milana Uhdeho a Miloše Štědroně pojí dlouholetá tvůrčí spolupráce. Společně vytvořili řadu divadelních titulů – mezi nejznámější patří Balada pro banditu (1975), Pohádka máje (1976), Nana (2005), Červený a černý (2007), Leoš aneb Tvá nejvěrnější (2011) nebo Divá Bára (2012).
Balada pro banditu vznikla na motivy románu Nikola Šuhaj loupežník. Jeho autor Ivan Olbracht byl ve třicátých letech minulého století při svém pobytu na Podkarpatské Rusi svědkem, jak se z nedávno zabitého zbojníka stává legenda. Román se v roce 1934 dočkal Státní ceny za literaturu, přestože mezi konkurenty byl například i Hordubal Karla Čapka. Už o dva roky později bylo v Lidových novinách oznámeno, že se dílo ocitlo na indexu, protože »se v něm mluví neuctivě o představitelích státní moci«.
Ostravská herecká hvězda Igor Orozovič v sobě nezapře balkánské předky a trochu polské krve. Narodil se 7. července 1984, vystudoval Gymnázium Budějovická v Praze a pak byl přijat na Konzervatoř Jaroslava Ježka – obor muzikálové herectví. Poté vystudoval činoherní herectví na DAMU v Praze. V Divadle Ta Fantastika hrál v muzikálu Dáma s kaméliemi roli tanečníka (Želvák). V Praze se představil jako Mafián v Komedii omylů na Letních shakespearovských slavnostech, v rámci kterých v Ostravě nastudoval roli Tybalta (Romeo a Julie). V roce 2009 prošel vítězně konkurzem na roli Oidipa v činohře NDM, která byla zároveň jeho pozvánkou do zdejšího angažmá. Igora Orozoviče už diváci mohli vidět v hlavní roli kultovní komedie Donaha! (Hole dupy), jako slavného skladatele Wolfganga Amadea Mozarta v inscenaci Amadeus, v činohře Její pastorkyně (Števa Buryja), v muzikálu Marguerite (Saurel), v proslulé komedii Pygmalion (Freddy Eynsford-Hill) a v ceněné inscenaci Kuřačky (Pan Petr). Mimo to hostuje v Národním divadle v Praze, kde hraje v pohádce Juraje Herze Deváté srdce potulného studenta Martina. Společně se spolužáky z DAMU založil spolek Cabaret Calembour, který se snaží o původní uměleckou tvorbu, a to především na poli autorského divadla. Cílem mladých umělců je rozvíjet poetiku divadel malých forem a tradici českého literárního kabaretu. Igor Orozovič pro Cabaret Calembour skládá »podbízivé melodie« a účastní se pravidelných kabaretních vystoupení. Filmovou zkušenost získal např. v Anglických jahodách (V. Drha) nebo v nezávislém filmu Bezvětří.
Veronika Lazorčáková se narodila v roce 1988 v Olomouci. Vystudovala šestileté česko-francouzské gymnázium, kde se setkala s divadlem coby členka divadelního kroužku (zkoušela a hrála jen ve francouzštině). Po úspěšném složení maturitní zkoušky se rozhodla podat přihlášku na JAMU v Brně, kam byla také v roce 2007 přijata. V rámci studia měla možnost poznat sympatické a tvůrčí kolegy a ztvárnit několik zajímavých rolí jako například: Irina (Tři sestry), baron Firulet (Opereta), Milerada (Romeo a Héró) či absolventská role Jennifer (Černé zvíře smutek). Herectví na JAMU absolvovala pod pedagogickým vedením PhDr. Oxany Smilkové CSc. Její oblíbenou mimoškolní činností bylo členství v o. s. Kočébr, se kterým se dva roky po sobě účastnila nezapomenutelného kočování po vesnicích Vysočiny, jižních Čech a Moravy. Zároveň je členkou brněnské jazz-popové skupiny Gentle Irony Trio, kde působí jako vokalistka. Hraje na klavír (klasiku) a mluví plynně francouzsky a anglicky. Do souboru NDM byla přijata po úspěšném absolvování konkurzu a po zhlédnutí představení ve studiu Marta uměleckým vedením činohry NDM.
Syn herečky Adély Gáborové Peter Gábor nejprve vystudoval slovenštinu a hudební výchovu na Pedagogické fakultě v Nitře, poté činoherní režii na DAMU v Praze. Od té doby prošel řadou slovenských, českých i moravských divadel a má na kontě více než šedesát inscenací. V letech 1992–1995 působil jako režisér v martinském divadle, kde inscenoval mimo jiné Schnitzlerův Kolotoč (1991) a Hrabalovy – Krobotovy Ostře sledované vlaky (1994). Od roku 1993 pravidelně spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským Ostrava (Tanec na konci léta, Šakalí léta, Cabaret, Balada pro banditu, Fedora). V letech 1995–1997 působil ve Středočeském divadle v Kladně a v letech 1997–2004 jako umělecký šéf v Moravském divadle v Olomouci. Za inscenace Goetheho Fausta I. a II. získal Cenu českého divadla za režii (2002). Úspěšně působil i na scéně Theâtre Molière v Paříži. Je členem vedení Slovenského komorního divadla v Martině a pravidelně hostuje v Městských divadlech pražských. Mimořádný úspěch měla jeho inscenace hry Williama Shakespeara Komedie omylů v rámci Letních Shakespearovských slavností 2008 v Praze a rovněž jeho operní debut Fedora v Národním divadle moravskoslezském.
Milan Uhde (1936) se narodil v rodině právníka a advokátky. Obecnou školu vychodil v Brně, kde také navštěvoval gymnázium. Maturoval v roce 1953 a pak vystudoval filosofickou fakultu, obor čeština a ruština. Absolvoval v roce 1958 a po základní vojenské službě pracoval do roku 1970 jako redaktor literárního měsíčníku Host do domu. Po zrušení časopisu se stal spisovatelem z povolání, v letech 1972 – 1989 byl ovšem zařazen mezi zakázané autory, jelikož podepsal Chartu 77 a manifest Hnutí za občanskou svobodu. Dnes je Milan Uhde uznávaným dramatikem, prozaikem, scenáristou, publicistou, literárním a divadelním kritikem. Z řady jeho rozhlasových a televizních her, písňových textů a recitálů aj. děl jmenujme např.: Hru na holuba, Komedii s Lotem, Krále Vávru, Lidi z přízemí, Modrého anděla, Ošetřovnu, Souhvězdí Panny, Velice tiché Ave, Vraždění ve Veracruz, Výběrčího, Záhadnou věž, Zubařovo pokušení, Baladu pro banditu, Pohádku máje atd. Vzhledem k zákazu publikování označoval mnohá svá díla cizím jménem. V letech 1990 – 1992 byl Milan Uhde ministrem kultury ČR, v letech 1992 – 1996 poslancem a předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Od roku 2007 je členem Rady České televize, od roku 2011 jejím předsedou.
Skladatel, hudební vědec a univerzitní profesor Miloš Štědroň (1942) vystudoval muzikologii a bohemistiku na FF UJEP (nyní Masarykova univerzita) a skladbu, experimentální a elektroakustickou hudbu na JAMU. Vzdělání si doplnil studijními pobyty v Darmstadtu, Belgii, Holandsku, Mnichově a ve Vídni. Díky dlouholeté spolupráci s divadelními soubory, zvláště pak s Divadlem Husa na provázku, se mu podařilo najít jednu z možných cest k soudobému tvaru hudebního divadla. Ve svých teoretických pracích se zabývá dílem Leoše Janáčka, Josefa Berga a interpretací staré hudby (renesance, manýrismus, baroko). Ve vlastní tvorbě využívá techniku koláže, jazzové prvky, píše pro rozhlas, televizi a divadlo. Je autorem řady orchestrálních děl, skladeb komorních a vokálních, hudby jazzové, filmové (Balada pro banditu, 1978) a scénické, zvláště pro Divadlo Husa na provázku.
Foto: Národní divadlo Moravskoslezské / Radovan Šťastný
