Satirický krimi muzikál Chicago podle skutečných událostí se stane první premiérou 64. divadelní sezóny Divadla pod Palmovkou. „Je to jazzová opera plná ironie, sarkasmu a kyselého úsměvu nejenom nad realitou Chicaga prolezlého zločinem, ale rovněž nad realitou naší současnosti, kdy se nám skrze média lže do očí a vytváří se virtuální realita, která často nesouvisí s tím, jak je to doopravdy. Advokát Billy Flynn dokáže z čiré vražedkyně udělat světici,“ říká režisér Stanislav Moša ke své inscenaci.
Muzikál Chicago je všeobecně považován za jednu z nejžhavějších show, které kdy byly na divadle uvedeny – jen na Broadwayi jej vidělo více než osmnáct milionů diváků a další miliony jí shlédly po celém světě. Chicago patří mezi nejpozoruhodnější a nejatraktivnější tituly ze světového muzikálového repertoáru a kromě dobré zábavy slibuje také příjemné vzrušení – a především skvělou hudbu i nezapomenutelnou podívanou! „Uvidíte příběh o vraždě, lakotě, korupci, násilí, vykořisťování, cizoložství a proradnosti – zkrátka o tom všem, co je naším srdcím drahé a blízké,“ zazní na začátku hry a další dění nezůstane těmto slibům nic dlužné.
Dvě krásné a po slávě a úspěchu toužící vražednice Velma Kellyová a Roxie Hartová spolu za pomoci právníka Billy Flynna bojují o prestiž i titulní stránky novin, které jsou klíčem ke svobodě i úspěchu. Skvělá hudba, erotika a přesně do černého mířící humor, to vše je muzikál Chicago, jehož filmová verze získala v roce 2003 šest Oscarů.
Muzikálem Chicago pokračuje Divadlo pod Palmovkou v linii svých moderních hudebních inscenací, které spojují jak výborné činoherní herecké výkony, tak i silné, atraktivní příběhy se zpěvem a tancem, a to vše pak nabízí skutečně mnohovrstevnatý divácký zážitek. V předminulé sezoně byl na našem jevišti s mimořádným diváckým ohlasem uveden například muzikál Sugar – Někdo to rád horké, jehož režisérem byl též Stanislav Moša.
V hlavních rolích diváci uvidí Jitku Čvančarovou nebo Petru Jungmanovou (Velma Kellyová), Zuzanu Norisovou nebo Martinu Sikorovou (Roxie Hartová), Radka Valentu nebo Radka Zimu (Billy Flinn), Jana Teplého nebo Radka Zimu (Amos Hart), Hanu Seidlovou (Máma Mortonová), Ditu Hořínkovou (Mary Sunshineová), Dušana Sitka nebo Ivana Jiříka (Konferenciér); dále hrají Jan Konečný, Ondřej Kavan, Zuzana Čapková, Adéla Petřeková nebo Veronika Vyoralová, Jitku Jirsová, Eliška Machačová, Petru Doležalová nebo Lucii Chlumská, Jan Čížek, Daniel Macháček, Alexe Sadirov, Michal Matěj.
Překlad Ivo T. Havlů, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Andrea Kučerová, choreografie Aneta Majerová, hudební nastudování Irena Pluháčková a Ondřej Tajovský, dramaturgie Ladislav Stýblo. Premiéra: 25. a 26. listopadu 2011
Pár otázek pro Petru Jugmanovou a Zuzanu Norisovou
Chicago je velká hudební a taneční podívaná, ale zároveň mluvíme i o příběhu, který je, jak se praví »o vraždě, lakotě, korupci, násilí, vykořisťovaní cizoložství a proradnosti – zkrátka o tom všem co je našim srdcím drahé a blízké«. Pro které téma byste se na muzikál Chicago šla podívat vy?
Petra Jugmanová: Na Chicago bych se šla podívat hlavně a především kvůli skutečnému muzikálovému zážitku, který tahle úžasná jazzová muzika nabízí. Pro muzikálové herce je to výborná příležitost spojit všechny tři složky zpěv, tanec a hraní stejnou měrou dohromady. Chicago beru jako muzikálovou lahůdku, jehož příběh je nutné vnímat s nadsázkou, ale který zároveň dává šanci pochopit, jak důležité je nepodlehnout povrchnímu pozlátku.
Zuzana Norisová: Já jsem se už na Chicago byla podívat a to přímo na Broadway v New Yorku loni na jaře, a byl to velký zážitek. Chicago je mi blízké hlavně hudbou, kterou složili pan John Kander a text Fred Ebb, což jsou i autoři muzikálů Kabaret, ve kterém jsem kdysi účinkovala a taky Vražda za oponou, kterou začínáme hrát v Karlínském divadle. Mám velmi ráda tyhle klasické broadwayské muzikály.
Chicago je kromě jiného o mediální masáži a manipulaci. Je opravdu tak snadné udělat z gaunera celebritu a z nicky hvězdu? A lze se té manipulaci bránit či snad i ubránit?
Petra Jugmanová: Myslím, že rychlokvašek kteréhokoli ražení je spousta, ale já osobně jim nepřikládám velkou váhu. Ale je to každého věc, do jaké míry se nechá mediálně ovlivnit. Co se týká bulváru, zatím jako jedinou obranu vůči němu vidím nezájem.
Zuzana Norisová: Samozřejmě, že je to snadné, vezměte si všelijaké reality show, třeba Vyvolení a podobně, tam byl hvězdou ten, co se choval nejvíc nemožně, nebo hystericky, a pak byl na chvilku hvězdičkou. Je to docela legrace a nejhorší je, když té »slávě« někdo uvěří.
Na co se teď, na začátku zkoušení (mluvíme spolu na konci září) nejvíce těšíte?
Petra Jugmanová: Dlouho jsem nezkoušela a muzikál teprve ne. Těším se na celý ten divadelní proces. Na zkoušení, tancování, slaďování tance se zpěvem, ladění zpěvu, hraní, na kolegy, na to, jak, doufám, nepodlehnu té šílené divadelní hysterii před premiérou, na ten úžasný fenomén zvaný divadlo!
Zuzana Norisová: Těším se, až si chvilku vydechnu po premiéře Vraždy za oponou a pak se těším, že se budu moci naplno věnovat Chicagu a pak zase vegetit.:-)
…a pro Hanu Seidlovou
»Vaše« postava mámy Mortonové je neomezenou a dosti neomalenou vládkyní ženské věznice, která umí svého postavení využít až mafiánským způsobem. Vy jste naopak bytost spíše křehká a citlivá. Vidíte tu roli jako herecký oříšek amáte už nějakou představu, jak na svoji »mámu Mortonovou« jít?
Jestli to bude herecký oříšek tím líp. Dobrého herce posunují dál právě »herecké ořechy«, a nejhorší bývá typové zaškatulkování. A kdo se bojí, nesmí do lesa, ani na jeviště. Zkusím na ní jít přes les a mříže. Ale myslím, že to tak dramatická cesta nebude. Vypořádala jsem se už ve svém hereckém životě s většími potvorami. Snažím se je vidět z té druhé stránky. Nikdo se nenarodí jako zlo, dovedou ho k němu okolnosti, prostředí a vlivy zvenčí. U Mamá to může být právě její práce – představuji si, jak asi člověka zdeformuje práce bachaře! A moje křehkost je zavádějící. Mrzí mě, že mi kvůli ní uteklo pár rolí. Na divadle by se nemělo obsazovat podle fyzického typu, ale klást úkoly. Citlivost by měl mít v sobě každý herec. Je to součást profese. A mimo jiné já na lidi prý působím spíš autoritativně, zle a arogantně. Jestli vy jste si mě nevysnila?
V muzikálu Chicago má vaše postava dvě krásné písně. Můžete divákům prozradit, na co se po hudební stránce mohou těšit?
Myslím, že každý z diváků už někde na melodii ze Chicaga narazil. Hudba přesně vykresluje dobu, ve které se děj odehrává. Hodně bude záležet na základech, na které budeme zpívat. Ty dokážou zpěváka nakopnout k lepšímu výkonu, anebo v opačném případě úplně zazdít. Doufám, že budou nabušené muzikantskou energií!
Něco málo souvislostí a historie
Chicago – bezpochyby jeden z neslavnějších muzikálů všech dob, jehož inscenace obdržely více než 50 mezinárodních cen a písně, které v něm zazní, se staly nezapomenutelnými evergreeny. Právem je tento muzikál řazen mezi nejdůležitější milníky tohoto žánru a nejoriginálnější (a v jistém smyslu také nejkontroverznější) divadelní díla druhé poloviny dvacátého století. Filmová verze Chicaga získala v roce 2003 šest Oscarů.
Podobně jako muzikál Cabaret, jiné slavné dílo stejné autorské dvojice, je i Chicago satirickým a v mnohém »nekorektním« pohledem na témata, která se zpravidla na divadle objevují jen zřídka – a když už se objeví, tak jen málokdy v satirické podobě. V případě Chicaga se autoři dotýkají zejména tématu zločinnosti, korupce a role médií při »tvorbě celebrit« (koneckonců, název odkazující na »hlavní město zločinu«, jak vstoupilo Chicago do dějin, není rozhodně náhodný).
Divadelní hra Chicago
Když redaktorka bulvárního listu Chicago Tribune Maurine Dallas Watkinsová napsala v roce 1926 divadelní hru s názvem Chicago, určitě netušila, že podle ní v roce 1975 vznikne muzikál, který se stane jedním z nejúspěšnějších děl dosavadní muzikálové historie. Příběh dvou krásných a vypočítavých vražedkyň, vlastně symbolů kontroverzní »jazzové éry« tolik podobné naší současnosti, se totiž ukázal jako stvořený pro hudební divadlo. Při psaní divadelní hry Watkinsová vycházela ze dvou známých a v roce 1924 velmi sledovaných soudních procesů, v nichž byly souzeny dvě mladé vražedkyně Beullah Anna a Belva Gaertner (Watkinsová jejich jména změnila na Roxie Hartovou a Velmu Kellyovou), jejichž vraždy provedené za zvuků tehdy populárních jazzových písní, vyvolaly senzaci a celé Chicago, ve své době považované za »hlavní město světového zločinu«, neřesti a korupce, četlo o zjevně zmanipulovaných procesech se zatajeným dechem.
Filmová zpracování a sláva muzikálu
Ještě než se tématu chopili slavní muzikáloví tvůrci, dočkala se hra dvou filmových zpracování – v roce 1927 vznikl stejnojmenný němý film a v roce 1942 pak remake s názvem Roxie Hart s Ginger Rogersovou v hlavní roli. Ale byla to ale až slavná autorská dvojice Fred Ebb a John Kander (mj. spoluautoři dalších slavných muzikálů, např. Cabaret či Řek Zorba), která naplno využila potenciál Watkinsové předlohy a mistrně posílila její satirický rozměr. Chicago se tak v muzikálové »verzi« proměnilo v dráždivý a svůdným rytmem klokotající příběh soupeření Velmy Kellyové a Roxie Hartové, do kterého podstatně zasáhne jejich bonvivánský obhájce Billy Flynn i nenasytná vládkyně vězeňských cel Máma Mortonová a další. Premiéra muzikálu se konala na Broadwayi v červnu 1975 a v choreografii Boby Fosse se dočkala 936 repríz. V roce 1996 pak vznikla nová inscenace, která se stala jednou z nejdéle hraných muzikálových produkcí na světě a diváci tleskali již více jak 5900 představením. V roce 2002 vznikla muzikálová verze filmu v hlavních rolích s Catherine Zeta-Jones, Renee Zellweger, Richardem Gerem.
Příběh aneb Jak se z nicky dělá celebrita
„Uvidíte příběh o vraždě, lakotě, korupci, násilí, vykořisťování, cizoložství a proradnosti – zkrátka o tom všem, co je naším srdcím drahé a blízké,“ zazní na začátku muzikálu a další dění na jevišti nezůstane těmto slibům nic dlužné. V rychlém tempu, které je odvozeno ze svižných jazzových písní, se před diváky odvíjí příběhy hlavních postav, které rozhodně nebyly inspirovány červenou knihovnou, ale naopak životem v moderní městské džungli, ve které přežijí jen ti nejvychytralejší, a kde na spravedlnosti záleží tak málo jako na titulcích včerejších novin. Oslavovanou hvězdou hodnou následování se zde může stát prakticky kdokoliv – třeba vrah. A soudní porotu lze na svou stranu získat smyšleným příběhem plným snadno průhledných lží a sentimentálních banalit, které se dobře čtou v novinách. O životě a úspěchu zde rozhodují pouze dobré kontakty, »vyčůranost«, mediální atraktivita a peníze – kdo je má, nemusí se bát, že bude kýmkoliv za cokoliv odsouzen. Koneckonců, Chicago bylo pro značný počet obyvatel českého a slovenského původu právě ve dvacátých letech považováno hned po Praze za druhé největší československé město na světě ..
Napsali o Chicagu
Chicago to je lahodná show, která je příjemným svátkem vtipu, legrace i nostalgické hudby a písní. (The Stage)
Muzikál, který je tak blízko muzikálového nebe, jak jen to je v dnešní době možné. (The News Of The World)
To, co povyšuje Chicago nad ostatní muzikály, je právě ona kombinace sexy tanečních čísel s ostrými a jizlivými texty písní. (Time Out)
Foto: Divadlo pod Palmovkou
