Musica Florea a Hartig Ensemble chystají premiéru dalšího skvostu barokní hudby

České publikum se na přelomu července a srpna dočká novodobé premiéry neslavnější hudební památky období baroka, která vznikla na území českých zemí – opery Costanza e Fortezza (Stálost a síla). Jde již o druhou letošní premiéru, kterou společně uvedou soubory Musica Florea a Hartig Ensemble, jež se oba zabývají poučenými rekonstrukcemi hudebních a tanečních památek. Premiéra se uskuteční 31. července a 1. srpna v unikátní Windischgrätzově jízdárně ve Světcích u Tachova. Musica Florea předvede inscenaci ve vlastní funkční replice barokního divadla Florea Teatrum, která je sama o sobě scénografickým unikátem. Premiéra se koná v rámci projektu Plzeň 2015 a jeho festivalové sekce »9 týdnů baroka«.

florea-theatrum-1
Operní dílo z pera Johanna Josefa Fuxe mělo původní premiéru 28. srpna a 2. září roku 1723 na Pražském hradě. Costanza e Fortezza byla uvedena v době pobytu císaře Karla VI. v Praze, kde se dal korunovat českým králem, samotná opera byla ovšem dedikována císařovně. Přesto se o ní tradičně hovoří jako o korunovační, ačkoli její příběh pojednává o vzniku římské republiky. Význam opery Costanza e Fortezza pro rozvoj hudebního divadla v Čechách byl enormní. Po jejím uvedení začala na území Čech a Moravy veliká móda operních inscenací, jejichž nedílnou součástí byla i taneční čísla. Šlechtici začali ve velké míře pěstovat italskou operu na svých sídlech v privátních divadlech a díky hraběti Františku Šporkovi došlo v Praze v následujícím roce (1724) k otevření prvního veřejného operního divadla v českých zemích. Opera je unikátní inspirací i dnes, protože je zachována řada materiálů – její partitura byla dochována kompletní a na počátku 20. století vydána tiskem. Velmi vzácné jsou také originální dobové rytiny zachycující scénografii dvorního divadelního architekta Giuseppa Galli Bibieny i jednotlivé obrazy opery.
Děj se odehrává roku 508 př. n. l. Dva roky před tím Římané svrhli nenáviděného etruského krále a krutovládce Tarquinia a nastolili republiku. Její oporou je hrdý konzul Publius Valerius (Publio Valerio). Vyhnaný král touží nastolit znovu svou vládu, uzavře spojenectví s etruským králem Porsennou a oba stojí před branami Říma. Společně bojují o znovunastolení ideje monarchie proti Římanům, kteří hrdinně brání – a ubrání – svou mladou republiku. Libreto je dílem italského básníka Pietra Pariatiho, který vycházel ze spisů antických autorů, jako jsou Plútarchos a Titus Livius, vystupují v něm více i méně známé postavy římských letopisů, stejně tak jako mnoho alegorických postav, jak je v barokním divadle charakteristické.

Costanza e Fortezza
Na rekonstrukci inscenace se již tradičně podílí taneční soubor Hartig Ensemble. Rekonstrukce tanečních čísel se ujala jeho umělecká vedoucí, historička Prof. Helena Kazárová, která se podílela na choreografii, dramaturgii a režii celé řady společných inscenací obou souborů (např. Terpsichora G. F. Händela, La Danza Ch. W. Glucka, Dioklecián H. Purcella, Armida G. Scarlattiho ad.). Režijního nastudování se tentokrát chopil slovenský operní režisér Tomáš Surý s Klaudií Račić-Derner (slovenská sopranistka, oceněná v roce 2001 Thálií, která zde spolupracuje jako pomocná režisérka a koučka). Na inscenaci se podílí také kostýmní výtvarník Roman Šolc, člen francouzské Académie Desprez specializující se na dobové inscenace a častý spolupracovník Národního divadla.
Dirigent, sbormistr a violoncellista Marek Štryncl, který se dlouhodobě zabývá historicky poučenou interpretací hudby, psal o díle skladatele J. J. Fuxe již svou diplomovou práci na AMU v Praze a barokní hudbou se zabývá dlouhodobě. Soubor Musica Florea založil v roce 1992, brzy vznikl sbor Collegium Floreum. Musica Florea uvedla v novodobé premiéře řadu u nás i ve světě neznámých barokních a klasicistních děl. Dosud nejnáročnější bylo podle Marka Štryncla uvedení Sub olea pacis et palma virtutis J. D. Zelenky v roce 2000 ve Vladislavském sále.

Costanza e Fortezza II
V roce 2014 divákům poprvé předvedl mobilní barokní scénu Florea Theatrum (konstrukční řešení scény Marie Pechová a Václav Krajc) s ručně malovanými dekoracemi Jiří Bláhy. Jehož základem je převozná dřevěná divadelní scéna s vlastní výškovou konstrukcí, která je inspirována stavebními technologiemi vrcholného baroka. Je založena na esteticky působivém efektu hloubkové perspektivy, který je vytvářen důmyslnou kombinací bočních kulis, prospektů a sufit. Bohatost dekorací, historická malířská technika, původní osvětlení založené na součinnosti svíčkových a zrcadlových systémů, to vše autenticky zpřítomňuje poetiku jevištní architektury historických divadel. Vzorem se staly po několik staletí dochované, popřípadě dle dobových parametrů obnovené scénické konstrukce a mašinérie v Českém Krumlově, Litomyšli nebo švédském královském paláci v Drottningholmu.
Diváci se budou moci v nové inscenaci obdivovat umění devíti pěvců, mezi nimiž najdeme jména předních umělců, kteří se buď na umění barokního zpěvu specializují, nebo jsou všestrannými interprety operních divadel. Jelikož je Fuxova opera koncipována jen pro dvě sopránové ženské role (Valérie, Clélie) a další zpívali v roce 1723 muži, mezi nimiž byli slavní kastráti (Orsini, Carestini, Domenico ad.) bylo nutné obsadit tři role rovněž zpěvačkami. V opeře je také velmi mnoho sborů (tehdy účinkovalo 100 zpěváků), což přispívá k emocionální síle díla – většina sboristů byla v orchestřišti a postranních lóžích, ve Světcích tomu bude rovněž tak. Dílo obsahuje také řadu tanečních výstupů, které měly v baroku zejména alegorický význam. Realizuje je šestice tanečníků ze souboru Hartig Ensemble. Inscenátoři usilují o co nejkvalitnější stylové hudební provedení, byť v početně skromnějších podmínkách než v roce 1723, spolu s citlivou adaptací tohoto díla do prostorově omezenějšího, ale krásného prostředí mobilní scény Florea Teatrum. Hlavní snahou je zdůraznit nadčasové kvality a zároveň respektovat zásadní stylotvorné principy v rámci harmonie dramatické akce, výtvarné stránky, tance a hudby.

Stálost a síla – Costanza e Fortezza
Libreto: Pietro Pariati
Hudba: Johann Josef Fux
Hudba k baletům: Niccolo Matteis
Novodobá premiéra: 31. 7. a 2. 8. 2015 od 19.00 hod,
Světce u Tachova – jízdárna

Inscenační tým
Dirigent: Marek Štryncl
Režie: Tomáš Surý
Dramaturgie, choreografie: Helena Kazárová
Výtvarník kostýmů: Roman Šolc
Výtvarník scény: Jiří Bláha
Architekt scény: Václav Krajc
Světla: Mojmír Ledvinka
Pomocná režie, pěvecký kouč: Klaudia Račić-Derner
2. asistent režie: Peter Dobrovský
Asistentka choreografie: Blanka Ferjentsik Wernerová
Umělecký maskér: Žofie Demková

Osoby a obsazení:
Pěvecké role:
Titus Tarquinius: Michaela Šrůmová
Lars Porsenna: Martin Ptáček
Clelia: Stanislava Jirků
Valeria: Markéta Cukrová
Herminius: Alice Martini
Mucius: Sylva Čmugrová
Horatius: Roman Hoza
Publius Valerius: David Nykl
Bůh Tiber: Matúš Mazár
Taneční role:
Hartig Ensemble – Tance a balety tří století:
Blanka Ferjentsik Wernerová – Nymfa, Římská Stálost a Statečnost, Alegorie Habsburské Monarchie
Michaela Bartlová – Nymfa, Etruská Smělost, Alegorie Československé republiky
Barbora Dastychová – Nymfa, Římská Orlice, Alegorie Habsburské Monarchie
Miroslav Stehlík a Radek Šula – Sálijové (kněží boha Marse), Haruspikové, Republikáni
Václav Krajc – Velekněz boha Marse, Haruspik
Hudební interpretace:
Orchestr Musica Florea
Sbor Collegium Floreum

Musica Florea
Soubor Musica Florea vznikl roku 1992. Založil ho violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramenů a estetiky, vlastní badatelská činnost a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů i prostředků se staly charakteristickými rysy ansámblu. Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní od počátků baroka až po 20. století.
Musica Florea hostuje na významných světových festivalech a spolupracuje s význačnými sólisty i ansámbly (např. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, Nancy Argenta, Veronique Gens, Paul Badura – Skoda, Susanne Rydén, Orlando Consort, Les Pages et les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Le Poeme Harmonique, Boni Pueri).
Obdržela řadu prestižních ocenění (např. nejvyšší ohodnocení francouzského časopisu Diapason za CD s dílem J. D. Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis, Studio Matouš, 1994; cenu Zlatá Harmonie 1997 za nejlepší domácí nahrávku roku – Bachovy árie s M. Koženou, Polygram, 1997; ocenění Cannes Classical Award na veletrhu MIDEM 2003 za nahrávku alegorické hry Sub olea pacis et palma virtutis – Melodrama de Sancto Wenceslao – J. D. Zelenky, Supraphon, 2001; cena za nejlepší interpretaci děl J. S. Bacha na festivalu v chorvatském Varaždinu v r. 2009).
Od roku 2002 soubor pořádá s podporou Ministerstva kultury ČR a hlavního města Prahy vlastní koncertní řady, ve kterých klade důraz na prezentaci nově objevených i známých skladeb, které si zasluhují návrat k interpretační původnosti. V roce 2014 vytvořil mobilní repliku barokního divadla Florea Teatrum, které dovoluje ještě lepší práci s rekonstruovanými hudebně dramatickými díly.
Více na: www.facebook.com/musicaflorea

Hartig – tance a balety třech staletí
Soubor Hartig se pod uměleckým vedením Prof. Heleny Kazárové, Ph.D. věnuje již řadu let interpretaci tanců historických epoch od pozdní renesance po raný romantismus a vystupuje v České republice i v zahraničí (Rakousko, Litva, Japonsko, Německo, Maďarsko ad.). Repertoár souboru tvoří jak tance plesové, tak i virtuosní tance divadelní od konce 16. do počátku 19. století. Jako jediný v Čechách začal soubor na počátku své činnosti studovat též tance doby baroka podle autentických pramenů, tj. grafických zápisů v tzv. Beauchamp-Feuilletově notaci, a jako jediný dosáhl v tomto oboru mezinárodní profesionální úrovně.
Od svého založení v roce 1997 se tanečníci souboru zúčastnili kromě svých vlastních koncertních programů také řady prestižních divadelních projektů (např. Castor et Pollux J. Ph. Rameaua ve Stavovském divadle v Praze, Sub olea pacis et palma virtutis J.D. Zelenky ve Vladislavském sále Pražského hradu, Giunone placata J.J. Fuxe v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově aj.) a vystoupil na festivalech doma i v zahraničí (Mezinárodní festival Pražské jaro, Dvořákův festival, Theatrum Kuks, Europamusicale, Europa-Mitte, Festival J.S. Bacha, Haydn Festival ad.).
V roce 2006 soubor uctil návštěvu J. V. kambodžského krále Norodoma Sihamoniho zvláštním pořadem Tři podoby barokního baletu v zámeckém divadle v Českém Krumlově, při návštěvě J.K.V. Henrika Dánského v roce 2012 tančil tamtéž v pořadu Chvála Apollóna. V roce 2007 provedl s orchestrem Musica Florea v novodobé světové premiéře rokokový balet Josepha Starzere La guirlande enchantée, v roce 2009 dílo Ch.W. Glucka La Danza, a následujícího roku českou premiéru Händelovy Terpsichory s hostující primabalerinou Barborou Kohoutkovou v hlavní roli. Spolupráce pokračovala Purcellovým Diokleciánem (2013), Scarlattiho Armidou (2014) a baletem Opuštěná Didó Gaspara Angioliniho (2015).

Více na: www.facebook.com/hartigensemble

Foto: www.musicaflorea.cz

FB_post_chalupari