Herci a tvůrci vyprávějí o Sebevrahovi

Ve středu 6. června proběhlo setkání tvůrců a herců premiéry Sebevrah Městských divadel pražských s novináři. O tom, jaká je poslední premiéra divadelní sezony 2011/2012, jaký byl její osud a jak vnímají svoje role herci, si s nimi povídala Jana Soprová, šéfredaktorka Divadelního průvodce Městských divadel pražských. Setkání se zúčastnili režisér Ondřej Zajíc, dramaturgyně Věra Mašková, překladatelka Alena Morávková a herci Jiří Hána a Lenka Termerová.


Komedie Sebevrah bude mít premiéru v sobotu 16. června v Divadle Rokoko, 2. premiéra proběhne 13. září. Nikolaj Erdman patřil k největším meziválečným ruským satirikům a označení satira také nejlépe charakterizuje jeho hru Sebevrah. Téma hry je i po více jak 80 letech stále aktuální a fascinuje jak herce, tak i tvůrce. Situace, ve které se ocitá hlavní hrdina – ztráta zaměstnání, dluhy, problémy v rodině – totiž může potkat každého z nás. Ovšem pokusit se »prodat« svoji sebevraždu, to asi jen tak nikoho nenapadne. Snaha dostat se z této zapeklité situace s sebou přináší řadu komických až groteskních situací, na které se v Erdmanově hře můžeme těšit.
Komedie ruského dramatika Nikolaje Erdmana však měla velice krušný osud, o kterém během setkání vyprávěla i překladatelka Alena Morávková. Ta se dokonce s Erdmanem osobně setkala. Hra byla napsána v roce 1928 a hned po veřejné generálce byla zakázána a Erdman byl, i kvůli dalším prohřeškům, vysídlen z Moskvy. Ani další snahy o uvedení hry, tentokrát už na česká jeviště, se nezdařily. Povedlo se to až v 80. letech, i když se to tehdy neobešlo bez problémů.
O zarámování inscenace promluvila dramaturgyně Věra Mašková: „V Erdmanovu Sebevrahovi se nám potkávají dvě linie, snaha inscenovat hry klasické a reflektovat situaci současného člověka. Když jsem se před lety ptala Ondřeje Zajíce na nějaké základní téma, kterým se budeme v divadle zabývat, tak odpověděl velmi jednoznačně – konzumní společnost. A od té doby se čas od času na jevišti právě objevuje hra na toto téma, ale vlastně poprvé se nám podařilo najít hru, která byla napsána před dávnými lety a patří do zlatého fondu moderní klasiky a přitom velmi přesně a pregnantně rezonuje s dobou, ve které žijeme. (…) Ta hra v sobě nese velikou aktuálnost a navzdory tomu, že je neobyčejně vtipná a velice dobře napsaná, tak má v sobě ten druhý pól varující až mrazivý.“
Režisér Ondřej Zajíc odpovídal na dotaz, proč jako představitele hlavní role vybral právě Jiřího Hánu: „Já jsem vlastně nad Jirkou vůbec nepřemýšlel, mně to bylo jasné a vlastně až teď, kdy tady padlo slovo satira, tak mi došlo, že někteří herci svým nadáním jsou disponováni pro určité žánry.“ Speciálně Jiří Hána a Lenka Termerová mají podle něj pro tento žánr skvělé předpoklady a jsou v něm jako ryby ve vodě.


Jiří Hána, představitel Podsekalnikova, tedy člověka, který se rozhodne spáchat sebevraždu, vnímá situaci své postavy následovně: „Já za sebe bych se určitě do téhle situace dostat nechtěl. I když se do toho paradoxně můžeme dostat velmi jednoduše, vezměte si, v jaké době žijeme, jaké máme hypotéky, splátky, co kde dlužíme a z ničeho nic přijdete do zaměstnání a zjistíte, že tu práci nemáte. A ten pocit, že nemáte po roce práci, všechno vám odstaví, pak na vás přijdou exekutoři… To je velmi aktuální věc.“
Lenka Termerová hraje v Sebevrahovi podruhé – v 80. letech totiž vystupovala v roli ženy Podsekalnikova se souborem Studia Ypsilon. Nyní představuje Serafimu, jeho tchýni. Podle Lenky Termerové každá inscenace akcentovala jiné motivy, za normalizace měla hra úplně jiný podtext než nyní. O Sebevrahovi Lenka Termerová říká: „Já tuto hru miluju, jsem jí fascinovaná, nejen proto, že je to satira, ale proto, že to je neuvěřitelně duchaplná hra, která se dotýká hlubokých, podstatných věcí a my všichni víme, že té duchaplnosti není nikdy dost.“
Premiéra 16. června v Divadle Rokoko.

Foto: Městská divadla pražská


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353