Letos uplynulo rovných padesát let od chvíle, kdy trojice Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut ohlásila vznik skupiny Studio Balet Praha, přímého předchůdce dnešního Pražského komorního baletu. Slavnostním galavečerem, který se bude konat 16. listopadu ve Stavovském divadle, připomeneme toto kulaté jubileum. Představíme nejen práce významných českých choreografů, experimentátorů a zakladatelů souboru Pavla Šmoka a Luboše Ogouna, ale také tvorbu choreografa a současného šéfa baletu Národního divadla v Praze Petra Zusky, jehož počáteční kariéra je s Pražským komorním baletem neodmyslitelně spjata.
Galavečer rámují dvě ucelená díla, jež jsou doplněna třemi kratšími opusy. Večer otevře choreografie Z mého života Pavla Šmoka. V prostřední části budou uvedeny Šmokovy Listy důvěrné (2.věta) a Ogounova Hirošima (stěžejní duet „letce a jeho svědomí“). Oba dva opusy reprezentují původní tvorbu Studia Balet Praha. Následovat bude první věta Janáčkových Mlh v choreografii Petra Zusky, kterou vytvořil pro Pražský komorní balet. Tuto část představení doplní videoprojekce s reprodukovaným slovem Ondřeje Kepky a obrazovými materiály, jež přiblíží historii uměleckého souboru. Závěr slavnostního galavečera pak odlehčí Zuskovo dílo Mariin sen, které vzniklo v roce 2002.
Založení Studia Balet Praha bylo v tehdejším Československu nevídaným experimentem a vize uměleckého triumvirátu Ogoun – Šmok – Vašut byly od samého počátku velmi progresivní. Baletní skupina byla dle programového prohlášení »odhodlaná prorazit hráz vžitých konvencí a vytvářet opravdu moderní balet roku 1964«. Vznikla tak »skutečná experimentální dílna, jakási výzkumná laboratoř baletu, v níž se hledaly nové možnosti a odkrývaly nové perspektivy žánru, poutaného až dosud tak silně vlivy tradic«. Slavnostním galavečerem a hlubokými divadelními zážitky připomeneme tuto osobitou uměleckou tvorbu a linii, na niž dnešní Pražský komorní balet kontinuálně navazuje.
Hudba: Bedřich Smetana – Leoš Janáček – Wiliam Bukový – Cesare Pugni, Camille Saint-Saëns
Choreografie: Pavel Šmok, Luboš Ogoun, Petr Zuska
Tančí: sólisté Pražského komorního baletu
Z MÉHO ŽIVOTA
Hudba: Bedřich Smetana (Smyčcový kvartet „Z mého života“)
Choreografie: Pavel Šmok
Návrh kostýmů: Jan Dušek
Světelný design: Jakub Sloup
Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
Premiéra: 16.11.1983
Obnovená premiéra : 5.10.2014
Délka: 28 minut
Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem Šmokovy choreografie.
pauza 20 minut
Videoprojekce
Vznik Studia Balet Praha – historie Baletu Praha – Luboš Ogoun – Pavel Šmok – Vladimír Vašut – zahraniční úspěchy – ukončení činnosti – odchod do Basileje.
Reprodukované slovo: Ondřej Kepka
Délka: 3 minuty
Listy důvěrné (2.věta)
Hudba: Leoš Janáček
Choreografie: Pavel Šmok
Libreto: Pavel Šmok
Kostýmy: Miroslav Walter
Světelný design: Jakub Sloup
Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
Premiéra: 27.5.1968
Délka: 6 minut
Listy důvěrné na hudbu stejnojmenného II. smyčcového kvartetu Leoše Janáčka (poprvé uvedeny v r. 1968) byly nejlepší kompozicí československého baletu šedesátých let. Šmok zde vytvořil opravdovou, hlubokou a čistou pohybovou báseň, naplnil a dovršil ony „obrodné tendence“, které posunuly vývoj našeho baletu. Tato choreografie, úzce spjatá s hudbou, kterou doinstrumentovává, rozezpívává v neotřelých a přitom nenásilných prvcích čtveřici duetů, které posloupně motivuje: Matka – Láska – Hudba – Smrt. Klasický tanec, moderní tanec a akrobatika se slučují v organický celek, který získává zvláštní zabarvení použitím inspirace z folklórní oblasti. Nezapomenutelným způsobem interpretovali Listy důvěrné Marcela Martiníková a Petr Koželuh. Naprosto se ztotožnili s myšlenkou choreografie a vášnivě se oddali svým úlohám.
Nestor české baletní kritiky Jan Reimoser, který jen sotva může být podezírán z přehnané přízně k modernímu tanci, napsal: „V Janáčkových Listech důvěrných nalezl Šmok sebe samého, prokázal zde tvůrčí potenci a zároveň i kázeň.“
V nastudování Kateřiny Dedkové-Frankové bude uvedena 2.věta v interpretaci Tamary Kšírové a Vojtěcha Raka.
Hirošima (duet »letce a jeho svědomí«)
Hudba: Wiliam Bukový
Choreografie: Luboš Ogoun
Kostýmy: Josef Jelínek
Světelný design: Jakub Sloup
Nastudování: Libuše Ovsová
Premiéra: 13.11.1964
Délka: 7 minut
Hirošima patří k Ogounovým chef-d’oevrům. V provedení Studia Balet Praha s interprety Martou Synáčkovou a Karlem Janečkou byla na Mezinárodním tanečním festivalu v Paříži v r. 1967 odměněna cenou Serge Lifara za choreografii. Významem a svým silně humanistickým a protiválečným poselstvím se tato inscenace srovnává s Joosovým Zeleným stolem. Divák se zde stává svědkem okamžiku svržení bomby a následně hlubokých prožitků letce, trýzněného svědomím, které se stává svědomím celého lidstva. Styl choreografa byl označován kritiky za burcující, originální, původní a zároveň spřízněný se svými světovými současníky.
V nastudování Libuše Ovsové bude uveden stěžejní duet tohoto díla, který je vyjádřením boje letce, uvědomujícího si hrůzné následky svého činu a boje se svým svědomím. Choreografická verze tohoto duetu vychází z verze z r. 1978 vytvořené pro Pražský komorní balet. Duet zatančí Lenka Maříková (členka Bohemia Baletu) a Patrik Čermák.
V mlhách (1.věta)
Hudba: Leoš Janáček
Choreografie: Petr Zuska
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Petr Zuska
Nastudování: Veronika Iblová
Premiéra: 1.12. 1996
Délka: 3 minuty
„Od premiéry tohoto Opusu uplynulo už téměř 20 let. Původně se rovněž jednalo o dívčí duet, ale v trvání více než 20 minut. Dnešní krátká verze (pouze 1.věta Janáčkových Mlh), je tedy spíše jen esencí původního tvaru. Téma či smysl je však tentýž. Vnitřní boj uvnitř každého z nás. Spor mezi rozumem a citem, mezi mozkem a srdcem…, nebo chcete-li mezi tím, kým bychom chtěli být a tím, kým skutečně jsme.“
Petr Zuska 2014
Videoprojekce
Návrat z Basileje – vznik PKB – Pavel Šmok – smysl pro humor – nadějné vyhlídky.
Reprodukované slovo: Ondřej Kepka
Délka: 3 minuty
pauza 20 minut
MARIIN SEN
Hudba: Cesare Pugni, Camille Saint-Saëns
Choreografie: Petr Zuska
Kostýmy: Roman Šolc
Světla: Daniel Tesař, Petr Zuska
Nastudování: Radek Vrátil
Premiéra: 19.5. 2002
Délka: 25 minut
Mariin sen je kouzelně hravé a komediální dílo s velmi vtipnou poetikou inspirované bizarním snem Marie Taglioni, jedné z nejslavnějších tanečnic éry romantismu. Choreograf Petr Zuska rozpracoval příběh romantické baletní minulosti na pozadí slavných hudebních partitur (Pas de quatre Cesara Pugniho a Umírající labuť Camilla Saint-Saënse) oslavujících ženský tanec, roztancoval partii čtyř mužů a stárnoucí baleríny.
Foto: www.prazskykomornibalet.cz
