Legendární moskevské Divadlo na Tagance vystoupí v červnu na Nové scéně ND. Slavnou inscenaci Jurije Ljubimova Dobrý člověk ze Sečuanu, která stála u zrodu tohoto výjimečného divadelního fenoménu, uvede Taganka v Praze pouze jednou!
Na Novou scénu se Divadlo na Tagance vrací přesně po dvaceti letech – v roce 1991 se tu totiž vůbec poprvé představilo českému publiku. Inscenace Dobrého člověka ze Sečuanu vznikla v roce 1963 a spolu s ní se zrodila legenda, která se navždy zapsala do dějin světového divadla – moskevské Divadlo na Tagance. Inscenace se na repertoáru drží již 47 let a je živým důkazem divadla, které našlo svojí dobu, avšak dodnes neztratilo svoji výmluvnost.
Jurij Ljubimov, slavný herec a pedagog, se rozhodl Brechtův text nastudovat se svými žáky jako absolventskou inscenaci. Po jeho uvedení zažil strmý režisérský vzestup a k dnešnímu dni vytvořil na Tagance, jejímž je zároveň uměleckým šéfem, na sto inscenací.
„Naprosto »čistý« jsem pracoval, jak mi napovídala moje intuice a můj cit, nikoho jsem nenapodoboval a zrodila se taková naše, ruská varianta Brechta.
Zdálo se mi, že je Brecht místy příliš didaktický a nudný. Například scénu v továrně jsem pojal takřka pantomimicky, s minimem textu, zatímco u Brechta je to veliká scéna se spoustou řečí. Velký důraz jsem kladl na pohyb a rytmus a některým studentům se zdálo, že to odporuje Stanislavského psychologické škole…
Jak říkával můj přítel, nebožtík dramatik Erdman: ,Nejsou-li kolem divadla skandály, není to divadlo.“ Pokud jde o mne, prorokoval dokonale. Už kolem této první, školní inscenace se rozpoutal veliký boj.´“
Jurij Ljubimov, Rasskazy starogo trepača
Nebývalý ohlas veřejnosti si vynutil přenesení inscenace do jednoho z nevýrazných moskevských divadel, z něhož čerstvě zrozený režisér a umělecký šéf Ljubimov záhy učinil »ostrůvek svobody v nesvobodné zemi«, a které se (železné oponě navzdory) brzy zařadilo také mezi nejprogresivnější světová divadla.
Vlasta Smoláková, divadelní historička
S Divadlem na Tagance je spojeno i jméno Vladimira Vysockého, který si v Dobrém člověku ze Sečuanu svého času zahrál významnou roli letce Jang Suna nebo Hamleta v další slavné inscenaci. Po dobu svého fungování byla Taganka často nucená čelit tlakům režimu, který označoval ambiciózní divadlo jako protistátní. Sovětský svaz nakonec v roce 1983 zbavil Ljubimova občanství a donutil ho odejít na čtyři roky do exilu.
„Je pro mne poctou osobně přivítat režiséra Jurije Ljubimova, který letos oslaví pětadevadesáté narozeniny a je považován vedle Brooka, Steina či Strehlera za legendu světového divadla druhé poloviny 20. století.“
Ondřej Černý, ředitel Národního divadla
Bertolt Brecht
Dobrý člověk ze Sečuanu
Divadlo na Tagance
Režie: Jurij Ljubimov
Nová scéna Národního divadla Praha
24. června 2011
20 hodin
Výprava: Boris Blank, hudba: Boris Chmelnickij a Anatolij Vasiljev
Hrají: Alexej Grabbe, Anatolij Vasiljev, Ervin Gaaz, Ljubov Seljutina, Ivan Ryžikov, Larisa Maslova, Vladislav Malenko, Timur Badalbejli, Anastasia Kolpikova,Tatjana Sidorenko, Felix Antipov, Sergej Cimbalenko, Polina Nečitajlo, Sergej Trifonov, Alexandr Fursenko, Jekatěrina Rjabušinskaja, Dmitrij Meževič, Alexandra Basova, Maria Matvejeva, Alexandr Fursenko ml., Sergej Podkolzin, Julia Kuvarzina, Ivan Zosin, Maria Matvejeva, Michail Lukin
Jurij Ljubimov (*1917)
Ruský divadelní a filmový režisér a herec, bývalý člen Vachtangovova divadla. Během 47 let své režijní práce vytvořil přes 100 inscenací. V prvním dvacetiletí musel o každou z nich svádět urputný a někdy marný zápas s cenzurou; v roce 1983 byl jako »režimu nepohodlný« umělec zbaven státního občanství a ocitl na 4 roky v nucené emigraci. V této době se jeho múzická režie úspěšně prosadila také na scénách světových operních scén (k jeho oblíbeným skladatelům patří Leoš Janáček).
Je nositelem celé řady světových divadelních ocenění. Zatím poslední – Evropská divadelní cena za celoživotní přínos evropskému divadlu – mu byla slavnostně udělena letos v dubnu v Petrohradě.
Divadlo na Tagance
Založeno v roce 1964 Jurijem Ljubimovem. V jeho repertoáru vedle původních dramat (Brecht, Moliére, Shakespeare, Puškin, Čechov, Erdman, Sofokles, Euripides, Weiss, Gribojedov ad.) převažují od počátku originální dramatizace a textové kompozice vytvářené na základě prózy (Gorkij, Vasiljev, Možajev, Bulgakov, Abramov, Trifonov, Dostojevskij, Pasternak, Solženicyn, ad.) poezie (Majakovskij, Vozněsenskij, Jesenin, Jevtušenko, Vysockij, Okudžava, Puškin, ad.), publicistiky (Reed: Deset dnů, které otřásly světem) i dramatiky (Ostrovskij, Gogol).
Ljubimov se svým tvůrčím týmem je vytváří jako jedinečné »partitury« pro své syntetické inscenace, v nichž svůj vyhraněný postoj ke světu sděluje sugestivními, ryze divadelními prostředky. – V duchu svého kréda: „Pouze umělec, který ví co a jak říci, má právo žádat o pozornost.“
Foto: www.novascena.cz
