Máte toulavé boty? Lákalo vás někdy sbalit se odjet někam pryč, daleko a na dlouho? Pokud ano, jistě jste zvažovali i možnost pracovat jako delegát v zahraničí pro nějakou cestovní kancelář. O tom, jaké to je a co všechno práce delegáta obnáší, se rozpovídala Petra Pichertová z CK Blue Style, kde působí jako vedoucí všech delegátů. Sama má z destinací bohaté zkušenosti a z jejích slov vyplývá, že někdy je tahle práce i pořádná zábava.
Co je potřeba mít pro práci delegáta?
Především nadšení. Je potřeba si uvědomit, že je to práce, která není úplně běžná a zároveň není úplně prosta dobrodružných chvil. Je tedy potřeba, aby měl člověk komunikativní povahu a uměl se rychle zorientovat v nejrůznějších situacích. Samozřejmým předpokladem uchazeče o takovou práci je zájem o poznání života v zahraničí a určitá schopnost adaptace při vyjednávání lokálními pracovníky v destinaci.
Je potřeba nějaké speciální vzdělání?
Důležitější, než samotné vzdělání, je mít klientský přístup k práci a komunikativní jazyková vybavenost. Pomáhá také praxe například z pozic táborových vedoucích a vůbec zkušenosti z práce se skupinou. Velmi dobré pracovní výsledky vykazují také lidé, kteří nemají žádné předešlé zkušenosti s cestovním ruchem. Je to velký paradox, ale je to skutečně tak. Tito lidé nebývají ze škol zatíženi stereotypy, ani „teoretickými“ znalosti o hotelech, fungování destinace a podobně ze škol. Nejsou poté v destinaci překvapeni, že se praxe rozchází s vyučovanou teorií a řada věcí funguje jinak.
Jaký je ideální profil budoucího delegáta?
Tak absolutní ideál je hodná, milá a pohledná slečna kolem pětadvaceti let co ovládá tři světové jazyky a arabštinu, dokáže řídit i autobus a nevadí ji pracovat 20 hodin denně. Tu hledáme ve všech cestovních kancelářích úplně všichni. (smích) Existují obecné předpoklady, které by člověk měl splňovat, pokud se o práci delegáta chce ucházet. Předně by to měl být člověk, který se nebojí komunikovat, nevadí mu postavit se před skupinu lidí a mluvit. Samozřejmě pokud mají klienti problém, tak ho s nimi řeší, někdy dělá klientům zpovědníka, občas trochu i rodiče. Měla by to být charismatická osobnost s vůdčími rysy a dobrým mluveným projevem. Myslím si, že každý inteligentní člověk, který umí a nebojí se mluvit to zvládne.
Jde tahle práce dělat i při škole?
Ti šikovnější s tím nemají problémy. Stačí si jen zkoušky udělat v předtermínu a pak má člověk dostatek volna aby zvládl letní turnus, který je od 4 měsíců do 6 měsíců. Já jsem všeobecně přesvědčená, že není lepší »práce na léto« pro vysokoškoláka než právě pozice delegáta, nebo animátora.
Spousta lidí si představuje, že takový delegát cestovní kanceláře je v destinaci vlastně na dlouhodobé placené dovolené. Je tomu skutečně tak?
Tak je pravda že naši delegáti se z destinací vrací mnohem více opálení, než když tam přijíždí. (smích) Na stranu druhou je třeba říct, že je to regulérní práce se vším všudy, delegát musí být schopný se postarat o pohodlí klientů, řešit s nimi nejrůznější situace, do kterých se třeba dostanou, případně jim musí umět poradit s místopisem, zajistit výlet, zorganizovat potápění a podobně. Ta náplň práce je docela široká a klienti bývají mile překvapeni, co všechno jim může delegát nabídnout. A o spokojeného klienta nám jde především.
V turistickém ruchu začínáte už patnáctou sezonu, vzpomenete si na nějakou kuriózní situaci, kterou jste musela v destinaci s klienty řešit?
Těch příhod mám na mnoho zábavných večerů. Jednou například v Thajsku opice ukradla klientce pas a odběhla s ním do pralesa. Přes ambasádu jsme pak museli vyřizovat nový. Starosti byly i s nevelkou skupinou albínů, která vyrazila do Egypta s opalovacím krémem, který měl faktor pouze pět. Na Rhodosu jsem zase s recepcí řešila problém, že na jednom z pokojů chyběl při našem odjezdu větrák. Klientku z daného pokoje jsem nechala vystoupit z autobusu a v jejím zavazadle jsme našli větrák rozebraný na součástky. Paní to zdůvodnila tím, že si chtěla z hotelu odnést suvenýr. Takových podobných historek zažije delegát celou řadu.
Vy sama jste působila v kolika destinacích?
Praktické zkušenosti mám z Keni, Turecka, Tuniska, Tanzánie a jednou jsem prováděla i na Madagaskaru.
A kde se vám líbilo nejvíce?
Každá destinace má svá specifika a své určité kouzlo. Důležité je umět se nadchnout pro tu kterou zemi ve které zrovna jsme a nebát se objevovat, mluvit s místními a snažit se vytěžit ze své »instalace v destinaci« maximum. Zkušenosti jsou pak k nezaplacení, osvědčilo se mi to například v Keni, nebo v Tanzánii. Miluji Afriku, tu subsaharskou, která je ještě stále tajemná a ne úplně objevená. Srdeční záležitosti pro mě navždy zůstane Turecko, země která nabízí úplně vše, na co si kdo vzpomene. Teď momentálně pracuji na ústředí v Praze a mohu tyto zkušenosti předávat všem delegátům, které mám na starosti v destinacích. Díky tomu, jakou jsem si prošla cestu, tak moc dobře vím, jaké to mají, a mohu jim efektivně pomáhat.
Jaké máte cestovatelské plány do budoucna?
Ještě jsem nebyla v Třeboni. (smích) Ne, opravdu. Naše země je krásná a kvůli cestování jsem na ni neměla moc času, tak doufám, že to v dohledné době doženu. Stejně jako cestování po Jižní Americe. 😉
Foto: archiv Petry Pichertové / CK Blue Style
