Nezbytnost na cesty? Slušné chování!

Cestování mnohdy bývá náročné – dlouhé cesty, změna prostředí, stresové situace, člověku se může snadno stát, že opomene v cestovním shonu dobré vychování. Aby se vám nestalo nějaké faux pas, zeptali jsme se expertky na etiketu Ivy Pluháčkové, na co si v zahraničí dávat pozor a jak si neušít z ostudy kabát.

Dobré mravy nejsou pouze o tom, že víte, jakou vidličku zvolit na salát a jakou k masu. Při cestování se ocitnete v mnoha nečekaných situacích, vždy je ale třeba zachovat chladnou hlavu a chovat se slušně. Hrozí totiž, že neuděláte ostudu pouze sobě, ale i celému svému národu.

I cesta je cílem… zdvořilého vystupování           
Nikoho jistě nepřekvapí, že už samotný tranzit do cílové destinace představuje celou řadu úskalí pro dodržování slušných mravů. Ať už cestujete autem, vlakem, autobusem, letadlem, lodí, nebo snad pěšky, budete obklopeni davy lidí, které neznáte. „Říká se, že na palubě letadel se začne chovat špatně i mnoho velmi dobře vychovaných lidí, není to však omezené pouze na leteckou dopravu. Osobní prostor člověka se scvrkne a je třeba držet na uzdě i tak běžnou a nevinnou věc, jako je třeba protahování končetin,“ upozorňuje lektorka etikety Iva Pluháčková (na snímku). „Obecně vzato jsou pravidla vlastně dost jednoduchá, je na ně však třeba myslet. S chováním druhých nic nenaděláme, svým však můžeme jít příkladem,“ dodává s úsměvem.

Cestující nerušit ani hlukem, ani pachy jakéhokoliv původu, neroztahovat se mimo své určené místo, nepřehánět to s neformálnostmi a být zdvořilý jak k personálu, tak ke spolucestujícím. „Pokud cestujete s dětmi, zodpovídáte i za jejich chování. Asistovat byste jim měli i při nástupu do vlaku či autobusu, je to bezpečnější,“ upozorňuje lektorka. V žádném případě byste neměli dopustit, aby váš potomek někoho obtěžoval. Vždy si připravte dostatek způsobů, jak ho zabavit.

Jiný kraj, jiný mrav
„Co je naprosto běžné u nás, může v cizině znamenat v lepším případě neobratnost, v horším urážku nebo i trestný čin. Vždy je dobré o zemi, do které cestujeme, vědět co nejvíce. Vyhnete se tak společenským přešlapům. V každém průvodci se dnes dočtete nejdůležitější poznatky o takových situacích pro daný region. Chovat se k místním s respektem musí být samozřejmostí,“ vysvětluje Iva Pluháčková. Nikdy není na škodu naučit se alespoň pár frází v daném jazyce, za projevenou snahu vniknout do lokální kultury můžete očekávat jen pozitivní reakce. Hodí se také mít po ruce pár překládacích aplikací. Některé jsou dnes schopné přeložit i mluvené slovo, s případnou neznalostí jazyka tím pádem snadno pomůžou. „O hostiteli je vždy dobré něco vědět, ať už je jím nadřízený, nebo celá země. Jedním z nejjednodušších projevů zdvořilosti je mít přehled v místních zvycích, otevře vám to hodně dveří,“ říká Iva Pluháčková, která etiketu vyučuje také podnikatele a manažery.
Odlišnosti nastávají už při zdravení. „Například v Japonsku si lidé ruce nepodávají, pouze se ukloní jeden druhému. Občas tak dochází k úsměvným situacím, kdy se cizinec dopředu informuje a použije zavedený pozdrav a naopak hostitel, který chce, aby se host cítil jako doma, použije pozdrav běžný v hostově kraji,“ vypráví Iva Pluháčková.
Často se setkáme s jinými zvyky i během placení. Někde je v restauraci běžné dávat dýško dvacet procent, jinde deset procent, jsou místa, kde je tuzér přímo v ceně. „V arabských zemích s rozvinutým cestovním ruchem musíte počítat s nutností neustále platit nějaké drobné částky – bakšiš. Bakšiš může být spropitné i úplatek. Dočkáte se tak lepších služeb a někdy je to dokonce jediná cesta, jak se k některým službám vůbec dostat,“ upozorňuje expertka na etiketu.

Etiketa mobilních telefonů
Nedílnou součástí každé cesty je dnes i chytrý telefon. Mapa, fotoaparát, překladač, kontakty, ale i doklady nebo zábava na dlouhé chvíle, to všechno v jednom mobilním zařízení. Dejte si však pozor, abyste někoho používáním telefonu neobtěžovali. Existují kultury, kde je například fotografování bez souhlasu zásadním přešlapem. „V zemích, kde jsou k sobě lidé na veřejnosti zdvořilí, ale odtažití, jako je to Za mžourání do telefonu u stolu vás nepochválí v zemích, kde funguje prominentní restauratérská kultura. Italové nebo Francouzi by pravděpodobně považovali za urážku, že místo vychutnávání si jejich s láskou připraveného jídla raději kontrolujete followery,“ poznamenává Iva Pluháčková.

Řízky s sebou nebalte

Ne nadarmo se říká, že skrze kuchyň poznáte kulturu. V některých zemích jsou rituály spojené s jídlem esenciální součástí života lidí a mají svá daná pravidla. Jídlo může být exotické a nemusí vám chutnat, snažte se to ale nedávat příliš najevo. „Přílišné projevy nevole u stolu jsou tabu všude. Také by se vám nelíbilo, kdyby někdo hanil vepřo knedlo zelo vaší babičky jen proto, že nejí tučné vepřové maso. Ochutnat místní kuchyni je nejen zdvořilé, ale i poučné. Možná zjistíte, že jste právě objevili své nejoblíbenější jídlo,“ směje se expertka na slušné mravy.
Stejně jako samotné speciality na stole, i chování u něj se může v na různých místech světa lišit. „Ve Francii vám prominou bagetu položenou přímo na stole, v Indii na vás budou koukat divně, vezmete-li do ruky příbor, v Japonsku či Koreji si zas mohou myslet, že vám jídlo nechutná, nebudete-li dost srkat a mlaskat. Zvyky mají svou letitou tradici, která může vycházet buď z dřívějšího způsobu života nebo třeba z náboženských praktik,“ říká Iva Pluháčková. Není ostudou se zeptat obsluhy v restauraci nebo se porozhlédnout po okolních stolech, jak se věci mají, pokud si stolovací etiketou nejste jisti.
Samozřejmostí by nemělo být ani vybalit kdekoliv svačinu a začít se stravovat. „V některých historických zónách v Římě je vyloženě zakázané se stravovat. Důvod je estetický i pragmatický – tam kde se nejí, nezůstávají odpadky. Za nezdvořilé turisty to tak vyřešila městská vyhláška,“ usmívá se Iva Pluháčková.

Pozor na holou kůži!

Každý zcestovalý člověk vám potvrdí, že je výhodou umět se obléct jako místní. V některých zemích existují dokonce předpisy oblékání, které je třeba dodržovat. V mnoha arabských zemích se ženy nesmí odhalovat, promenádu v plavkách tedy nečekejte. »Dresscode« po vás však mohou vyžadovat i jinde. Do některých historických budov například v Benátkách vás v kraťasech a s nezahalenými rameny vůbec nepustí. Horko je nepříjemné pro všechny, sporý oděv ale není vždy řešení. „Ne vždy jsou pravidla tak extrémní, že vám za jejich nedodržování hrozí až pokuta, umět splynout s davem místních je ale velmi užitečné. Svědčí to o vaší sociální adaptabilitě, navíc nejste tak nápadní pro případné kapsáře, kteří míří hlavně na turisty. Různé země také mají různou míru formality běžného oděvu. V Americe můžete celý den chodit v legínách a v mikině a nikdo ani nemrkne, jde hlavně o komfort. Naopak v Anglii, kde jsou nároky stále trochu konzervativnější, by vás v takovém oblečení nemuseli vůbec pustit do restaurace, ať už máte na kontě jakékoliv jmění,“ upozorňuje Iva Pluháčková.

S pokorou nejdál dojdeš

Pokud jste se ocitli v cizí zemi a tápete co se týče místních zvyklostí, neberte to jako konec světa. „Můžete se do určité míry spolehnout na to, že místní lidé k vám budou tolerantní. Díky statusu turisty si můžete dovolit mnoho. Jistě ale ocení, budete-li se v jejich zemi chovat s respektem k jejím odlišnostem. Velmi rádi uvidí, že se snažíte chovat jako host, který je ochoten dodržovat daná pravidla,“ dodává Iva Pluháčková. Myslete na to, že jakmile vyrazíte za hranice, stáváte se cizincem vy. Univerzálním pravidlem je tedy zůstat pokorný a otevřený novým zvyklostem a vjemům. A nezapomeňte si dovolenou pořádně užít!

 

Více infa: ivapluhackova.cz

 

Foto: Archiv Ivy Pluháčkové

 


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353