Zemřela legendární Žena za pultem Jiřina Švorcová. Třiaosmdesáté narozeniny v květnu prožila v umělém spánku, ze kterého se již neprobrala. Národní umělkyně v důchodu zemřela v pondělí 8. srpna v léčebně dlouhodobě nemocných v Malvazinkách. Pohřeb by se měl konat asi v pátek.
Jiřina Švorcová byla nejen populární divadelní a filmová herečka, ale i komunistická politička a před listopadem 1989 dokonce členka ÚV KSČ. Po listopadu 1989 odešla z Vinohradského divadla do penze a do širokého diváckého povědomí se vrátila až loni, kdy televize Barrandov reprízovala seriál Žena za pultem, ve kterém hrála hlavní roli a natočila s ní dokument Tajemství Jiřiny Švorcové. Zároveň jí vyšlo dvojalbum AudioVzpomínky a především kniha Jiřina Švorcová osobně. V ní bývalá herecká hvězda hovořila velmi otevřeně o svém životě a kniha se stala nejprodávanějšími memoáry v kategorii tuzemských celebrit za loňský rok.
Na veřejnosti se Jiřina Švorcová naposledy objevila v únoru, kdy převzala cenu Prominent roku od TV Barrandov. Před třemi měsíci byla v kritickém stavu hospitalizována v Ústřední vojenské nemocnici v Praze – Střešovicích, později byla převezena do Malvazinek, kde zemřela.
Jiřina Švorcová ve zkratce
Narodila 25. května 1928 v Kociánovicích u Hradce Králové. Měla tři sourozence, starší bratr Václav Švorc byl dlouholetým členem činohry Národního divadla.
Absolvovala pražskou DAMU (1950) a v letech 1951 – 1990 byla členkou činohry Divadla na Vinohradech, kde byla považována za velmi dobrou charakterní herečku. Svou filmovou kariéru zahájila v padesátých letech a například film Král Šumavy, ve kterém ztělesnila hlavní ženskou roli, je dodnes ceněn. V televizi začínala jako hlasatelka a během let v ní natočila stovky inscenací a her. Největší popularitu u nás, ale i na hranicemi, jí přinesla hlavní role Anny Holubové v seriálu Jaroslava Dietla Žena za pultem, který se s velkými úspěchy dodnes reprízuje a vychází na DVD.
V roce 1946 vstoupila do KSČ, ve které se aktivně angažovala a od roku 1976 byla dokonce členkou ÚV KSČ. V roce 1972 byla zvolena předsedkyní Svazu českých dramatických umělců. V lednu 1990 odešla z Divadla na Vinohradech a žádné role se pro ni již nenašly. I nadále se aktivně angažovala ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu. Na rozdíl od mnoha kolegů své generace, kteří by rádi pohřbili nejen své filmové začátky, Jiřina Švorcová nikdy kabát nepřevlékla, a i po revoluci zůstala věrná svým ideálům v komunismus, za což ji mnozí proklínali. V podstatě ale tímto postojem prokázala velmi pevný charakter.
Jiřina Švorcová byla bezdětná a vdova. Poprvé se vdávala jako jedenadvacetiletá za dirigenta Jindřich Rohana, ale po třech letech se rozvedli. Podruhé se vdala v roce 1966 za akademického malíře Vladimíra Šoltu (1924), který zemřel za tragických okolností 19. prosince 1977.
Filmy: Vítězství, Temno, Cesta ke štěstí, Nad námi svítá, Přicházejí z tmy, Vstup zakázán, Král Šumavy, Zlé pondělí, Smyk, Tereza, Reportáž psaná na oprátce, Pouta, Horoucí srdce, Člověk není sám, Jakou barvu má láska, Putování Jana Amose
Televizní seriály: Matka, Žena za pultem, Okres na severu, My všichni školou povinní, Klement Gottwald
Televizní inscenace: Co dělat?, Pomozte mi, Terezo, A zvítězila pravda dělníkova, Poslední koncert, Balada z Karlína, Kamenný host, Neprovdaná paní Rozita!, Neznámá hvězda, Zrození hvězdy, Kremelský orloj, Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce, Než poznáš úsměv
Televizní záznamy divadelních inscenací: Radúz a Mahulena, Věc Markopulos, Tvrdohlavá žena, Věčně mladá historie, Matka, Poslední léto
Televizní medailony: Hlasem i srdcem, Zpověď Jiřiny Švorcové, 80. narozeniny Jiřiny Švorcové, Po stopách hvězd
Ceny: zasloužilá umělkyně, Laureát státní ceny, národní umělkyně, Řád práce, Řád Vítězného února, 2x Zlatý krokodýl, Zlatý květ a řada dalších ocenění získaných do roku 1990.
Alba: Portrét herečky (1979), Naše sny (2009), AudioVzpomínky (2010), podíl na asi šedesáti albech pohádek, poezie a záznamů z divadelních her
Knihy: Býti Švorcovou (2000), Jiřina Švorcová osobně (2010)
Foto: archiv topvip.cz
