Zdeněk Svěrák: Od pohádky očekávám, že mě odmění vítězstvím dobra nad zlem

Komplet 4CD, který obsahuje unikátní, vtipné a svérázné pohádky Zdeňka Svěráka, právě vyšel. „V šedesátých letech, kdy televize ještě nekralovala tak neúprosně jako dnes, jsem zatoužil napsat nedělní rozhlasovou pohádku. To nebyl malý cíl. Pohádky tehdy na rozhlasu po drátě i bez drátu poslouchal celý národ, děti i dospělí,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. Na 4CD Pohádky Zdeňka Svěráka byly zařazeny nahrávky pohádek: Tři auta, Krápník a Františka, Kolo se zlatými ráfky a Radovanovy radovánky.


V příběhu Tři auta, která si vyjedou na výlet, protože jim je před domem na ulici zima, znějí hlasy Ljuby Hermanové, Eduarda Kohouta a Ladislava Trojana. V pohádce s jinotaji o dvojím světě Krápník a Františka jde o hledání štěstí. Zdobí ji skvělé herecké výkony Josefa Kemra, Ilji Racka a Jaroslava Satoranského.

Do nahrávky pohádky Kolo se zlatými ráfky, která vypráví o divném království, kde se nesmí mluvit nahlas a ti, kteří neposlechnou, pak musí zpívat lidové písničky v kobkách v podzámčí, byli obsazeni například Boris Rösner, Karel Heřmánek, Jiří Langmajer, Jaroslava Adamová a Eva Horká. Tuto pohádku, nazvanou původně Tiché šlapací království, v Československém rozhlase po roce 1968 smazali jako nežádoucí. Její nová verze vznikla o dvacet let později a dočkala se v roce 1991 vydání na vinylové desce. Nový pohádkový komplet uzavírají Radovanovy radovánky, známé z televizního Večerníčku v podání Luďka Soboty. Vyprávění o optimistickém zahradnickém synkovi Bohouškovi, který měl tu vlastnost, že se ze všeho radoval a proto mu začali říkat Radovan, patří, jako ostatně všechny Svěrákovy pohádky, k těm, jejichž humor milují nejen děti, ale i jejich rodiče. Pro audioknihu Radovanovy radovánky načetl sám autor.

Tři otázky pro Zdeňka Svěráka
Jaké pohádky máte rád vy sám?
Jako dítě jsem měl rád české národní pohádky posbírané a vyprávěné Erbenem a Němcovou. Potom jsem si zamiloval způsob, jakým je psal Karel Čapek. Každou neděli mě přikovaly k rádiu pohádky rozhlasové.

Když píšete pohádky, bývaly prvními čtenáři vaše děti a dnes vnuci?
Děti a vnoučata byly pro mě hlavně inspirací a návodem, jak psát, aby je to napínalo, bavilo či rozesmálo. Čtení z vlastní knížky vlastnímu potomkovi byl pro mě vždycky svátek a napínavá akce, protože dítě, jak víte, vypravěče nešetří, a když je upovídaný, dává mu velice zřetelně najevo, že se nudí.

Myslíte, že pohádka musí mít dobrý konec?
Jsou vypravěči, kteří končí dosmutna. Já od pohádky očekávám, že mě odmění vítězstvím dobra nad zlem, už proto, že se nám líp usíná a že v životě se toho dočkáváme tak zřídka.

Foto: Supraphon


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353