Za podpory mladšího bratra Honzy Neckáře a moderátorky a kmotry Yvonne Přenosilové pokřtil Václav Neckář své nejnovější, retrospektivní trojalbum nazvané Život s podtitulem Zlatá kolekce. Celá sláva se konala ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe a Václav Neckář přestože v minulých dnech prodělal zdravotní komplikace, kvůli kterých skončil v nemocnici a musel zrušit několik koncertů, je opět ve formě. „Tohle je můj život,“ usmíval se na křtu Neckář a v ruce držel album, které přináší průřez jeho dlouhou a plodnou pěveckou kariérou.
Václav Neckář začal svou uměleckou dráhu roku 1962 v Mostě na prknech, která znamenají svět. Trvá už bezmála půl století, včetně dětských operních rolí v inscenacích Státního divadla v Ústí nad Labem ještě déle. Do širšího povědomí se začal dostávat s mikrofonem v plzeňském písničkovém divadle Alfa a především v pražském Rokoku, které bylo pro vývoj naší populární hudby v 60. letech určující. Díky Menzelovým Ostře sledovaným vlakům se může pochlubit, že je jedním z mála zpěváků, kteří kdy hráli hlavní roli ve filmu oceněném Oscarem. Spolupracoval s velkými orchestry, v letech 1968-1970 byl poprvé s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem Golden Kids, jehož ambicím nepřála doba (působení tria se tehdy omezilo na krátké období od listopadu 1968 do února 1970).
Od roku 1971 je věrný vlastní skupině Bacily s autorským zázemím, zahrnujícím především bratra Jana Neckáře a Otu Petřinu. Širší je plejáda textařů, do které vedle Zdeňka Rytíře patří třeba Michal Horáček, Ladislav Kantor, Eduard Krečmar, Michael Prostějovský a Jan Schneider.
Majitel výše položeného lyrického tenoru s mimořádným citem pro text i výraz má stejně blízko k popu, rocku a vyhlášeným baladám. Hitové singly pro rádia i komponované pořady jako Planetárium nebo zamýšlená Atlantida ’99, to byly (a zůstávají) jen různé strany téže mince. Docela příznačné však je, že v rámci různých ocenění v roce 1985 získal Zlatou desku Supraphonu za zdánlivě nekomerční albovou trilogii Příběhy, písně a balady (1982, 1983). Tuto výjimečnost se snaží postihnout trojdiskový výběr Život, jehož pomyslným kmotrem je stejnojmenná píseň, ke které napsal Zdeněk Rytíř jak silný text, tak odpovídající melodii.
Každý ze tří kompaktních disků má svoje téma a v křestním listu vždy motto jednoho z nosných textů pánů Fischera, Kantora a Rytíře. Popovou polohu zastupuje Jak ten čas letí („Koukám, jak ten čas letí, každýmu letí, tak co bych se bál.“), rock zase Křižovatky („Kdo pozná křižovatky, věří najednou… ty cesty nás vedou dál.“) a balady titulní Život („Všimněte si toho, že poprvé je zároveň taky naposled.“). Na výběr je aplikován zlatý řez, pokládaný ve výtvarném umění za ideální proporci mezi různými délkami, tady přeneseně mezi písněmi i žánry.
Šestnáctidílné sebrané nahrávky Václava Neckáře vyšly na devatenácti kompaktních discích. Žádná kolekce (ani Zlatá) tak nemůže být »kompletní«, ale musí mít tvář. Život není hitovou retrospektivou, i když zde hity nechybí; je mladším bratrem Pokusu o autoportrét (1986), který si sestavil Václav Neckář sám, autorizovanou biografií v písních a příbězích.
Foto: Supraphon / Martin Kubica
