Václav Neckář slaví letos v říjnu hned dvě výročí, a sice pětasedmdesáté narozeniny (23. 10.) a současně neuvěřitelných pětašedesát let na jevišti. S dárkem pro oslavence přichází i Supraphon, který vydává dvojalbovou kompilaci takřka čtyřiceti Václavových balad Já ti zabrnkám / Balady, jež mapuje pomalejší písně z jeho obsáhlého repertoáru od roku 1965 až po současnost. Společně s fanoušky pak Neckář svá letošní půlkulatá jubilea oslaví 26. listopadu v domovském Ústí nad Labem, kde v tamějším Severočeském divadle odehraje speciální narozeninový koncert.
„Vybírat z těch více než 500 nahrávek, které jsem pro Supraphon natočil, a jsou v jeho archivu, nebyl problém. Problém byl však v tom, že se jich vybralo víc a na ta dvě CD by se nevešly. Musel se tedy udělat užší výběr,“ vysvětluje Neckář genezi novinky Já ti zabrnkám.
Ač si Václav Neckář zprvu vydobyl uznání především za energicky taneční písně, jsou balady jeho skvělou druhou tváří. Mezi necelými čtyřmi desítkami vybraných skladeb najdeme všechny zásadní songy od Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě až po aktuální novinku Andílku náš, již Václav nazpíval společně s mladou zpěvačkou Denisou »Dessi« Veverkovou.
Vedle převzatých skladeb typu Lady Jane, Massachusetts, Suzanne nebo Chci tě líbat se časem ukázalo, že Neckářovo pěvecky potřebně křehké a hereckým talentem podpořené podání je výzvou také pro domácí autory. Hudebně i textově kvalitně, zprvu z pera například Bohuslava Ondráčka, později Oty Petřiny nebo bratra Jana, se urodily další velké hity. Bylo o čem zpívat, když mnohokrát Zdeněk Rytíř, ale také Jan Schneider, Ladislav Kantor a další psali texty přímo pro tohoto konkrétního interpreta.
Návrat po těžkém onemocnění byl v roce 2005 příznačně oslaven baladou Oči koní, s obrovským ohlasem se o šest let později setkala píseň Půlnoční od skupiny Umakart, autorů věkově i stylově zdánlivě velmi vzdálených. Pilně koncertující Václav Neckář stále dokáže roztancovat celý sál, jeho pódiově nabízené pomalé písně však mají silné kouzlo moudrého stáří, naplno prožitého života, citu pro dramatičnost i nepředstírané něhy v kontaktu s publikem. Také proto byla k oslavě 75. narozenin vybrána právě tato část repertoáru, plná velkých hitů i písniček důležitě doplňujících Neckářův baladický portrét.
Když pak přijde na ty skladby, které sám Václav považuje za své srdeční záležitosti, říká: „Asi jsou to hlavně Kdo vchází do tvých snů, má lásko, Nautilus a nebo Podej mi ruku a projdem Václavák…“
Je jisté, že některé z výše zmíněných skladeb zazní také naživo na chystaném narozeninovém koncertě 26. listopadu v Severočeském divadle opery a baletu. „Budu vzpomínat na mé pěvecké začátky, které se odehrály právě na prknech ústecké opery, když mi bylo deset let. Za doprovodu Bacilů a smyčcového kvarteta zazpívám písně od dob Mefista v pražském Rokoku a Golden Kids, až po současnost. Kdybych to krátce ohraničil, tak od Ša-la-la-la-lí po Půlnoční.“
Bližší informace k samotnému koncertu stejně jako další aktuality týkající se Václava Neckáře najdete na: www.vaclavneckar.cz
Foto: Supraphon / Lenka Hatašová, Alan Pajer, Otto Dlabola
