Hudba a stromy se k sobě hodí víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jenom si vzpomeňte na vítr zpívající ve větvích, nebo na koncerty ptačích obyvatel košatých listnatých i jehličnatých korun. Není tedy divu, že řady významných jmen, které se zapojily do projektu »Kořeny osobností v botanické zahradě« rozšířili včera odpoledne dvě zářivé hvězdy hudebního nebe. Operní pěvkyně Dagmar Pecková a dirigent Jiří Bělohlávek. Událost byla vyjímečná i tím, že tito hudebni patroni jsou zároveň čtyřicátoudevátou a padesátou osobností, která se do projektu již zapojila.
Podle bontonu bychom měli jako první uvést na scénu dámu. Protože ale paní Dagmar Pecková je kmotrou stromu s magickým číslem padesát, uděláme výjimku, a jako prvního představíme dirigenta Jiřího Bělohlávka a jeho kmotřence, severoamerický dub Quercus velutina, česky dub sametový.
Jiří Bělohlávek, se narodil 2. února 1946 v Praze. Na Pražské konzervatoři studoval hru na violoncelo a dirigování. Ve studiích dirigování pokračoval na Akademii múzických umění v Praze. Jeho kariéra už od počátku odrážela jeho silnou a vyjímečnou osobnost. Vyjmenovat všechna působiště Jiřího Bělohlávka, významné projekty které realizoval nebo ceny které získal, by bylo hodně těžké. Zmiňme tady alespoň některé. Jako dirigent působil ve Státní filharmonii Brno, byl šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, mimořádně významná je jeho spolupráce s Českou filharmonií. V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii, která si brzy získala uznání nejenom u nás, ale i v zahraničí. O výjimečnosti Jiřího Bělohlávka svědčí i jeho činnost ve světě. Působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru BBC v Londýně, spolupracoval a spolupracuje s takovými orchestry, jako je Vídeňská filharmonie, Londýnský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie nebo Symfonický orchestr NHK v Japonsku. Světově ceněný je i jako operní dirigent a jako host významných hudebních festivalů. Kritici si na Jiřím Bělohlávkovi cení pevné osobnosti, mimořádné preciznosti při nastudování skladeb a jedinečné, košaté tvůrčí fantazie.
Čímž se dostáváme zpět do Botanické zahrady. Kmotřencem Jiřího Bělohlávka je totiž, jak už bylo řečeno, severoamerický dub sametový. Je to majestátný, respekt budící strom, dorůstající až do výšky dvacetipěti metrů s korunou širokou až dvacet metrů. Působí ušlechtilým dojmem, má nádherné velké listy a stejně jako ostatní duby je i on dlouhověký. Jak je vidět, respektovaný dirigent s pevnou osobností a košatou fantazií a jeho zelený kmotřenec mají hodně společného. Jenom doufejme, že vítr v korunách tohoto stromu i jeho ptačí orchestr budou vždycky zpívat čistě. Není totiž pochyb, že s takovým kmotrem, jakým je Jiří Bělohlávek dostane dub sametový do vínku pořádnou dávku muzikálnosti.
Padesátka to je číslo, které označuje hodně významné výročí. Stromem číslo padesát v projektu Kořeny osobností v botanické zahradě je Nyssa sylvatica, česky tupela lesní. Vysazením této krásné dřeviny, která na podzim zahoří ohnivě červeným listím je oslnivá osobnost plná vnitřního ohně, světově proslulá operní pěvkyně Dagmar Pecková, která v letošním roce (i když je to neuvěřitelné) oslavila padesáté narozeniny.
Stejně jako u Jiřího Bělohlávka by byl i výčet studií, angažmá a světových operních scén, na kterých Dagmar Pecková vystupovala opravdu hodně, hodně dlouhý. Svou kariéru zahájila studiem operního zpěvu na Pražské konzervatoři a v Drážďnech. Působila ve Státní opeře v drážďanské Semperově opeře, Státní opeře v Berlíně, v londýnské Královské opeře v Covent Garden, v San Franciscu, Barceloně, Paříži… Svým nádherným, srdce rozechvívajícím mezzosopránem okouzluje milovníky hudby v Londýně, Tokiu, Montrealu, New Yorku, Moskvě a samozřejmě v Praze. Jedinečným způsobem interpretuje árie W. A. Mozarta a G. Mahlera. Operní diva musí nejenom disponovat mimořádným hlasem, ale i temperamentem a velkým charisma. Toho všeho se Dagmar Peckové dostalo mírou více než vrchovatou, jak jistě rádi odsouhlasí všichni, kdo ji viděli na scéně třeba jako nezapomenutelnou Carmen nebo měli možnost setkat se s ní osobně. Srdečná, dramatická, vtipná a jedinečná. Taková je operní pěvkyně, která nejenom dobývá svět hudby, ale ještě dokáže zvládnout povinnosti spojené s rodinou a výchovou dvou dětí. Mít takovou kmotru je velká čest a štěstí. Ovšem tupela lesní má všechny předpoklady pro to, aby své kmotře neudělala ostudu.
Tupela pochází ze Severní Ameriky, u nás ji najdeme pouze v arboretech, parcích a zahradách. Vysoký štíhlý strom působí graciézně a na podzim zazáří jako diva na scéně, když se jeho listy zbarví do zářivě červeného odstínu. Popřejme tedy tupele, aby zářila a oslňovala návštěvníky Botanické zahrady stejně, jako její kmotra okouzluje svým zpěvem lidi po celém světě.
„Je pro nás potěšením, že stromy se symbolickým číslem čtyřicetdevět a padesát získaly tak mimořádné kmotry. S Dagmar Peckovou a Jiřím Bělohlávkem přichází do Botanické zahrady a »Kořenů osobností« klasická hudba v té nejkrásnější a nejvyšší podobě. Děkujeme jim a doufáme, že budeme mít příležitost setkat se třeba při nějaké hudební události mezi zdejšími stromy a květinami,“ říká zástupkyně ředitele Botanické zahrady hlavního města Praha, Věra Bidlová.
Foto: Botanická zahrada
