Do vínku mu byla nadělena láska ke kytaře a propracoval se k organizování festivalu, který ve svém oboru platí mezinárodně za jeden z nejuznávanějších. Pro jeho hráčský styl a ostatně vše, co kdy vytvořil, se nabízí jednoznačné označení – »napříč žánry«. Řeč je o jednom z nejvýznamnějších českých akustických kytaristů a pořadateli festivalu Kytara napříč žánry Stanislavu Barkovi, který 4. července oslaví své šedesáté jubileum.
Stanislava Barka je možné vidět na pódiu ve společnosti špičkových domácích i zahraničních kytaristů nebo jako jednoho z trojice členů uskupení Njorek, které poprvé přitáhlo výraznější pozornost na udílení Cen Anděl v roce 2005. V posledních letech však vystupuje zejména jako sólový hráč a komponuje vlastní skladby. Nejvíce ho podněcují známé i méně známé ragtimy, blues a swing a rád vymýšlí slavným melodiím vlastní aranže. Kromě toho, že aktivně formuje veřejné kulturní dění coby organizátor populární Kytary napříč žánry, která ho proslavila zejména, se věnuje také pedagogice – pořádá koncerty či workshopy ve školách, je soukromým učitelem hudby a také autorem několika publikací pro studenty i kytarové fajnšmekry.
Ačkoliv zpočátku jeho hudební kariéry se zdálo, že jeho příběh se bude ubírat jiným směrem a život s kytarou se stane pouhým snem: „Když jsem se po ročním studiu na LŠU šel ukázat jako zednický učeň v sedmnácti letech poprvé prof. Jirmalovi a zahrál mu, poplácal mě po rameni a řekl mi větu: „No víš, někdo je zedník a někdo kytarista, každý bychom se měli držet svého,“ vzpomíná Stanislav Barek v té době ještě netušíc, že se dodnes činný kytarový mistr později stane jeho učitelem a životním mentorem.
Na prahu »šedesátky« tedy Stanislav Barek cítí, že si splnil sen: Hru na kytaru nakonec vystudoval, ba co víc, zasvětil jí celý život. A podařilo se mu vybudovat v českém prostředí festival, na který se sjíždí ty největší kytarové hvězdy z celého světa. „Kytara napříč žánry je pro mě za celou dosavadní kariéru nejdůležitějším projektem. Festival jsem začal pořádat před osmnácti lety v podstatě na koleni, ještě bez počítače s psacím strojem a vše jsem zasílal poštou. Dnes je to nepředstavitelné. V té době mě nenapadlo, že jednou budu do České republiky vozit umělce, jako jsou Paco De Lucía nebo John McLaughlin, kteří byli v mých začátcích nedosažitelnými vzory. Festival daleko předčil moje představy a sny. Daří se vozit ty nejlepší světové kytaristy a doufám, že to bude možné i do budoucna.“ Kytara napříč žánry je dnes známá po celém světě a mnozí ji dokonce považují za jednu z nejvýznamnějších přehlídek akustické kytary ve východní Evropě.
Své životní jubileum plánuje Stanislav Barek oslavit především ve společnosti skalních příznivců kytarového žánru, ale k účasti zve každého se zájmem o hudbu jako takovou. Kromě dalšího, již osmnáctého ročníku »Kytary«, který sobě i všem posluchačům nadělí, letos plánuje ještě dokončit druhé sólové CD, k jehož vzniku přizval hosty s těmi nejzvučnějšími jmény: Tommyho Emmanuela, Laurence Jubera, Peppina D´Agostina, Dylana Fowlera a další. Nahrávka bude mít jak jinak než mnohožánrový charakter: vedle trojice vlastních skladeb a oblíbených ragtimů se posluchači mohou těšit například na úpravu Smetanovy Jiřinkové polky nebo úpravu lidové písně Ej, padá, padá rosička.
Na březen příštího roku pak plánuje společný koncert rovněž s jubilujícím Australanem a svým častým spolupracovníkem Tommy Emmanuelem, který své šedesátiny oslavil před necelým měsícem: „Půjde o mimořádný společný koncert k našim šedesátým narozeninám, které shodou okolností spadají na tentýž rok. Naplánovali jsme jej na 13. března 2016 do Dvořákovy síně pražského Rudolfina, která oplývá výbornými akustickými vlastnostmi. Na koncert budou pozváni ještě další hosté. Tommy Emmanuel je skvělý kytarista, jehož se u nás podařilo prosadit právě díky festivalu. V roce 2004 přišlo na jeho koncert osmdesát čtyři lidí a dnes se již těší přízni stovek diváků, kteří pravidelně jeho koncerty navštěvují. Od té doby u nás odehrál deset koncertů a Prahu považuje za jedno z nejdůležitějších míst na světě, kam jezdí hrát,“ vysvětluje Stanislav Barek, který byl před nedávnem pozván na oslavu Tommyho šedesátin do Merlow ve Velké Británii.
Právě šedesátý rok vnímá Stanislav Barek jako pomyslný mezník v životě, kdy by se měl člověk usebrat a přehodnotit cíl své cesty. Ta jeho povede k dalšímu rozvoji festivalu, snaze o co nejzajímavější umělce nejen z oblasti akustické kytary, ale i jiných strunných nástrojů, jako je tomu doposud. Například už letos se mohou návštěvníci festivalu mezi 11. říjnem a 24. listopadem těšit na hru na neobvyklý nástroj Chapman Stick. „Nejchytlavějšími jmény letošního ročníku pak budou Laurence Juber, Steve Adelson či mandolinista Radim Zenkl,“ prozrazuje Barek.
Kromě festivalu se pak chce nejvíce věnovat sólovému hraní u nás i cestám do zahraničí a také vzdělávání mladé generace, k němuž stále více inklinuje: „V poslední době hraju také na koncertech ve školách, kde představuji různé kytarové techniky a styly hudby, které se na kytaru dají zahrát. Setkal jsem se ze strany dětí s velkým zájmem, což dokazují někdy dlouhé diskuze. Rád bych v tom pokračoval, protože děti jsou úžasné publikum. Také bych chtěl i nadále organizovat workshopy pro studenty uměleckých škol.“
Dalším jeho přáním je pokračovat v činnost tria Njorek, které v roce 2003 založil s violoncellistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a hráčem na citeru Michalem Müllerem. „Zaměřujeme se na vlastní úpravy moravských lidových písniček, což nás všechny baví, a tak se nám podařilo vydat CD, které získalo v roce 2005 nominaci na žánrového Anděla. Odehráli jsme desítky úspěšných koncertů u nás, v Německu, Rakousku, Polsku a jeden z nejlepších v Bruselu v roce 2006. Cítím, že skrýváme nevyčerpatelný potenciál, proto bych rád ve společné spolupráci pokračoval intenzivněji. A pokud mi to čas dovolí, chtěl bych se také o něco více věnovat komponování,“ dodává Barek.
Kdo je Stanislav Barka?
Stanislav Barek kytaru studoval nejdříve u profesora Jiřího Jirmala, dále vystudoval kytarovou hru na konzervatoři v Praze a Teplicích u Antonína Sádlíka, Václava Vítka a Václava Kučery. Nedlouho po zahájení studií se začal věnovat pedagogické činnosti na LŠU v Rumburku a LŠU a ZŠ ve Šluknově. Později se přemístil do Prahy, kde je dodnes hojně vyhledáván jako soukromý učitel. V letech 1987–2008 vedl kurzy a workshopy ve Weidenu, Mnichově a dalších německých městech.
Nejprve se s hudbou seznamoval v pěveckých sborech Mikrochor, Akademiachor a Smetana. V osmdesátých letech působil ve vlastních rockových kapelách Tvůj problém a Milé tváře, v nichž tvořil repertoár, zpíval a hrál na kytaru. Veřejnosti je nejvíce znám právě jako hráč na kytaru. Na konci osmdesátých let utvořil klasické kytarové duo s Nikolajem Krestovským, které pak vystřídalo spojení s populárním hráčem na akustickou kytaru Adibem Ghalim, jež trvá dodnes. Společně navázali pravidelnou spolupráci s kytarovými špičkami, jakými jsou Andrea Benzoni, Dylan Fowler, Woody Mann, Peppino D’Agostinno nebo Tommy Emmanuel. S violoncellistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a hráčem na citeru Michalem Müllerem Stanislav Barek v roce 2003 založil skupinu Njorek, která interpretuje lidovou hudbu ve vlastní úpravě. O rok později se sblížil s žánrem flamenca a perskou hudbou a s perským kytaristou Shahabem Tolouie vytvořil duo Persepolis. Roku 2005 přizvalo duo ke spolupráci zpěvačku Marthu Elefteriadu a založilo skupinu Arionas, jejíž ohnisko tvoří perský, řecký a španělský repertoár. Trochu z jiného soudku je spojení Stanislava Barka s houslistou České filharmonie Viktorem Mazáčkem, které vyústilo ve společnou interpretaci vážné hudby – děl Henryho Purcella, Ferdinanda Carulliho, Nicola Paganiniho a vlastní tvorby.
V posledních čtyřech letech vystupuje především jako sólový hráč. Sjíždí především zahraniční pódia, koncertuje v Mexiku, USA, Japonsku a Německu, občas taktéž v České republice. Hostoval na koncertech uznávaného Peppina D’Agostina v Kalifornii, Švýcarsku a Rakousku. V zahraničí mimo jiné představuje českou lidovou hudbu, kdy kromě hraní na kytaru také zpívá. V rámci uskupení, ve kterých kdy působil, vystoupil ale i v dalších zemích, například Belgii, Francii, Velké Británii či Holandsku. Na německých pódiích je pak k vidění nejčastěji. Mezi jinými stojí za zmínku úspěšný koncert ve weidenské Max-Reger Halle, kde roku 1996 uvedl skladbu skupiny The Beatles – Eleonor Rigby ve vlastní úpravě pro sólovou kytaru a symfonický orchestr.
Jeho sólový repertoár tvoří některé známé i méně známe ragtimy, trocha blues a swingu, úpravy různých skladeb (např. výše zmíněná skladba nebo With a Little Help From my Friend od Beatles). Stále více se věnuje komponování a asi třetinu současného repertoáru tvoří jeho vlastní skladby. Snaží se praktikovat mnoho různých technik jako hru pouze levou rukou, používání perkusí při hře flažoletů apod. Někdy používá i jiná než běžná kytarová ladění.
Má na kontě několik nahrávek, produkčně CD Romantic Guitar s prof. Jiřím Jirmalem, stejnojmennou nahrávku dua Persepolis či desku se skupinou Njorek, která byla v roce 2005 nominována na žánrovou Cenu Anděl. V posledních letech vydal profilové CD Minimální naděje (2012) nebo Nokturno (2013) se skladbami Vadima Petrova. Nejvýraznějšího, zejména zahraničního úspěchu pak dosáhla dvojice desek Ragtime Guitar a jiné speciality a Beatlemaniarag – Ragtime Guitar II natočených ve spolupráci s Adibem Ghalim, které kromě jiných ocenil i prestižní americký časopis Guitar Player. Ještě do konce letošního roku plánuje vydat své druhé sólové CD, na němž si zahraje ve společnosti významných hostů, jako jsou Tommy Emmanuel, Laurence Juber, Peppino D´Agostino, Dylan Fowler a další.
Stanislav Barek myslí také na budoucí generace. V posledních letech občas zamíří i do škol, kde dětem představuje různé kytarové techniky a styly hudby. Je autorem dvou naučných publikací. Jeho škola hry na kytaru případně názvaná KYTARA je jednou z nejúspěšnějších za posledních dvacet let a vyšla již v nákladu několika desítek tisíc kusů. Kniha slouží jako doplňující materiál k výuce kytarové hry na hudebních školách, je ale využívána i samouky. Naopak publicistický charakter má kniha s názvem Cesty české kytary, která obsahuje rozhovory s prof. Jiřím Jirmalem, kytaroví fajnšmekři pak rádi okusí úpravy ragtimů Scotta Joplina a Jaroslava Ježka v knize Ragtime Guitar, o jejíž autorství se dělí s Adibem Ghalim, nebo revizi Carcassiho 25 melodických a progresivních etud, op. 60.
Neoddělitelnou součástí hudebního přínosu Stanislava Barka je také organizační činnost. Do povědomí širší veřejnosti se zapsal zejména jako zakladatel, ředitel a dramaturg festivalu Kytara napříč žánry, který pořádá převážně v Praze, ale i dalších českých městech, někdy i v Německu. Jeho založením v roce 1997 tak vyřešil absenci multižánrového kytarového festivalu v České republice. Postupem let si Kytara napříč žánry vydobyla renomé uznávaného mezinárodního festivalu. Festival každoročně uvádí světové kytarové hvězdy jako Vicente Amiga, Tomatita, Johna McLaughlina, Paca de Lucíu, Tommyho Emmanuela, Bireli Lagrena, Jennifer Batten, Laurence Jubera, Peppina D´Agostina a další. Kromě prvotřídních kytaristů z Česka i zahraničí festival dává příležitost vystoupit rovněž studentům uměleckých škol. Vedle kytary koncerty představují hru i na další strunné nástroje jako quatro, niněra, citera nebo mandolína. Letošní ročník se pak chystá představit neobvyklý nástroj Chapman Stick.
Ještě před zrodem festivalu Stanislav Barek organizoval koncerty pro Výbor dobré vůle Olgy Havlové (1991 – Weiden, Německo a 1995–1997 – Praha, žižkovská radnice), roku 2005 pak uspořádal ojedinělý koncert Legendy české kytary věnovaný profesorům Jiřímu Jirmalovi a Milanovi Zelenkovi. V letech 2004–2010 spolupracoval na cyklu koncertů Rebelující dámy české hudby, jehož cílem bylo zpopularizovat tvorbu a interpretační umění umělecky výrazných ženských hudebních osobností. Jedním z úspěchů byl mimo jiné vyprodaný koncert Tommyho Emmanuela s kapelou Acoustic & Electric Tour v roce 2011 ve Velkém sále Lucerny. Od roku 2005 Stanislav Barek působí jako člen rady Svazu autoru a interpretů, s nímž kromě jiného založil v roce 2013 kytarovou soutěž pro kytaristy, kteří hrají jiné žánry než klasiku. Za dva roky své existence již soutěž objevila několik zajímavých mladých talentů.
Foto: www.stanislavbarek.cz / Norbi Kovács, KAFR
