Na červenou pohovku v televizní Show Jana Krause usedla spisovatelka a scenáristka, Petra Dvořáková, jejíž poslední kniha Dědina, odehrávající se ve fiktivní vsi na Vysočině, sklízí nadšené reakce. S úspěchem ovšem píše také pro děti a mládež. Jak se na správnou spisovatelku sluší a patří, má za sebou Petra velice dramatický a zajímavý život.
„Ono už je to už skoro třicet let, ale život v klášteře, do kterého jsem vstoupila ve čtrnácti, byla dobrá zkušenost,“ vzpomíná spisovatelka a držitelka ceny Magnesia Litera, kterou získala již za svou prvotinu, knihu rozhovorů vztahujících se k víře s názvem Proměněné sny z roku 2006. „Oni mě pak ale vyhodili. Ovšem důvod jsem se dozvěděla až po letech. Můj odchod to tam tak nějak odšpuntoval, takže následně odešla asi půlka té komunity,“ vypráví. „Když jsem pak pracovala na své první knížce, oslovila jsem jednu bývalou spolusestru, která už tou dobou také nebyla v klášteře, a ta mi prozradila, že se mi chtěla za něco pomstít, takže těm představeným nakukala, že se někde scházím s nějakým klukem, a na to konto jsem šla…“ Do kláštera, respektive do objektu bývalých kasáren, přišla těsně po pádu komunismu.
„My jsme se tam docela nadřely, protože většina řádových sester byla docela stará a nás mladých bylo jen pár, takže jsme dělaly všechno, včetně stavebních prací. Dodnes si pamatuju, jak jsme tam v kostele něco mlátily sbíječkou,“ směje se svým dávným vzpomínkám Petra, která mimo jiné zakusila na vlastní kůži problém anorexie. I s tím se pak vyrovnala literárně, v knize Já jsem hlad. „Je to jako závislost na alkoholu nebo na jiných drogách. Vy sice máte hlad, ale v tom stavu máte podobné stavy euforie jako v opilosti. A když se anorektička nají, má vlastně stejné pocity jako při kocovině, přijde depka a výčitky. Je to v podstatě taková závislost pro slušný. Anorektička by možná měla tendenci pít, ale je na to moc slušná.“
Foto: TV Prima
