O tom, jak se v dnešní době vede restauratérům, přišel do televizní Show Jana Krause zpravit šéfkuchař a spolumajitelem jedné z nejvyhledávanějších pražských restaurací, Jan Punčochář. „Vaření, to je to podstatné, co mě baví,“ říká kuchař, jehož tvář je známá i z různých televizních pořadů o vaření, z rozhlasu, novin a časopisů či sociálních sítí.
Svoji vlastní restauraci si otevřel před dvěma lety. „A z toho jsme měli rok zavřeno,“ dodává. „Už čtyřikrát jsme otvírali a třikrát zavírali.“ Ani to ho však neodradilo, neboť vaření podle svých slov miluje. „Já, když ráno vstanu, jako první myslím na to, co budu vařit. A pokaždé mám chuť na něco jiného, někdy je to Asie, jindy řízek nebo gulášová polévka.“ A tak není divu, že mu to nedalo, aby také nepřinesl něco na ochutnávku k Janu Krausovi. „Je tam kuře plněné telecí klobásou s hříbky, pečený lilek a jako příloha buchty naplněné tvarohem a kachními játry foie gras a celé je to zalité rumem, rozinkami, cukrem a máslem. A ještě je u toho hříbková omáčka,“ popisuje delikatesu, kterou začne vzápětí láskyplně servírovat, doprovázeje to slovy: „Já jsem úplný blázen, a ani sám nevím, proč mě to tak baví.“
Přesto by se prý svému hostiteli snažil vymluvit nápad založit si vlastní restauraci. Každopádně předtím, než si ji otevřel on sám, musel promyslet koncept a vybrat dobrý personál. Navíc je přesvědčený o tom, že dobrý kuchař by měl mít do jisté míry talent. „Není to jen o tom, že ráno přijdete do kuchyně a děláte jen guláš, což se časem rutinně naučíte, ale potřebujete mít i patro, musí vám to chutnat,“ myslí si uznávaný šéfkuchař, který si ale dokáže pochutnat i na obyčejné dobré housce nebo na uzrálém sýru po datu spotřeby. „Člověk si musí dát občas nějakou prasárnu,“ připouští a přiznává, že on sám si dnes pochutnal u okýnka na kebabu. Jak ale uslyšíme dál, není kebab zdaleka jediná prasárna, kterou si Jan Punčochář občas s gustem dopřeje.
Foto: TV Prima
