Kytarový virtuóz Lubomír Brabec u příležitosti kulatého životního jubilea převzal Diamantovou desku Supraphonu. A šedesátiny jsou už pořádným důvodem k malému ohlédnutí…
Jako interpret Supraphonu jste prodal skoro půl miliónu nosičů, co tomu číslu říkáte?
Jsem na to patřičně hrdý a pyšný! Málokomu se to ve vážné hudbě povede. Pro Supraphon jsem natočil přesně tisíc pět set šedesát minut hudby. Když si uvědomíte, že jsem natáčel také pro jiné společnosti, tak celkový počet prodaných CD je určitě hodně, hodně přes půl milionu.
Jak si obecně u nás stojí prodej klasiky?
Myslím, že klasika je hodnota, která se bude prodávat pořád. Je důležité si uvědomit, že klasické CD vydrží na trhu desítky let a stále je objevují noví a noví posluchači. Není to jako u pop music, kdy se hit musí prodat v prvním roce a pak po něm už většinou ani pes neštěkne.
Asi záleží i na tom, co CD obsahuje a jak je zabaleno…
Mám pocit, že nastala doba, kdy posluchači chtějí a nadále budou chtít co nejzávažnější komplexní nahrávky nejnáročnějšího repertoáru. Autorská CD obsahující jen jedno téma pro sólový nástroj či nástrojové sdružení. Pro klasické CD bude velmi atraktivní luxusní přebal s dokonalým a obsáhlým bookletem.
Ale zpátky k zájmu posluchačů, těch, kteří si klasická cédečka kupují. Jak si v tomto ohledu stojíme?
Dobře, u nás to vůbec není špatné! Klasiku ve světě poslouchají ti vzdělanější, tak deset procent populace. U nás je to víc než patnáct! Buď máme vyšší procento vzdělanější populace, nebo je u nás klasika populárnější.
Jakou budoucnost má, podle vás, internetový prodej hudby a především klasiky?
Je skvělé, že Supraphon zřídil on line servis Supraphonline. Internet umožňuje posluchačům, především těm mladším, dostat se ke starším nahrávkám, které jsou již na CD vyprodány, jejich nové reedice by nebyly ekonomické, anebo se na ně prostě jen tak zapomnělo. Tím se samozřejmě zvýší prodej a využití snímku. Na internetu mohou být nahrávky vážné hudby po léta, protože stárnou jen pomalu, a když už jsou doopravdy staré, tak začnou být opět zajímavé. Podívejme se jen na nahrávky Emmy Destinnové nebo Váši Příhody! Nemyslím si však, že by klasické CD vyhynulo. Najde si vždy dostatek kupujících, kteří chtějí mít album v krásném obalu ve své knihovně.
Které své desky si vážíte nejvíc?
Nemám svého favorita. Myslím však, že některé desky se mně doopravdy povedly. Například Vivaldiho Koncerty pro sólovou kytaru. Stejně tak Barokní kytarové koncerty, nebo album s Vivaldiho multikoncerty (Brabec – Stivín – Hudeček – Demétherová – Bárta a další s Pražským komorním orchestrem a dirigentem Gaetano Delogu). Ke všem těmto deskám jsem dělal já sám úpravy a realizace orchestrálního doprovodu i sólových partů. Nic jsem však neupravoval ve velmi zdařilé nahrávce slavného Concierta de Aranjuez, na jejímž základě jsem byl pozván rodinou skladatele, abych tuto skladbu provedl ve Španělsku při stém výročí narození autora Joaquína Rodriga.
A vaše koncertní a festivalové plány?
Mám své dva koncertní cykly, na kterých mi doopravdy záleží. Jeden je v Praze ve Španělské synagoze a druhý v Plzni v Návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje. Ten pražský letos vstupuje do čtrnáctého ročníku a ten plzeňský do osmého. V obou jsem jakýmsi hostitelem, kdy si společně zahraji s těmi nejrenomovanějšími umělci. Letos to budou například paní Gabriela Beňačková, Collegium Českých Filharmoniků, Jaroslav Tůma a jazzman Luboš Andršt. V poslední době stále častěji zvu i mladé nadějné interprety například Ivana Vokáče, Jana Mráčka nebo jiné laureáty významných soutěží. Mám pocit, že je mladým třeba pomoci.
Foto: Supraphon
