Už ve čtvrtek 22. září od 21 hodin uvede ČT2 první díl třetí série cestopisného cyklu Bedekr. Po Německu a Rakousku zamířili Michaela Maurerová s Petrem Rajchertem do Francie. Bedekr »sladké Francie« se tentokrát nedrží pouze zemských metropolí, ale zaměří se i na francouzský venkov.
O Francouzech koluje mnoho předsudků a vtipů. Na téma francouzské osobitosti bylo natočeno i několik komedií. Napadá vás nějaké klišé, které jste si potvrdili nebo vyvrátili?
Míša: Na většině z těch vtipů bude něco pravdy. Vzhledem k současnému dění je situace ve větších městech trochu komplikovaná, ale obecně platí, že čím dál od většího města jste, tím více veškeré předsudky přestávají platit. Miluji francouzský venkov.
Petr: Myslím, že v době, kdy všude (a ve Francii obzvlášť!) hlídají ozbrojenci v neprůstřelných vestách, jsou všechna klišé vyvrácena tak nějak automaticky. Ale co teda stojí za zmínku je, že Francie žije! A krásně! My jsme na spoustu míst dorazili poté, co se »něco« stalo. Ale i přesto je tam romanticky, krásně, zajímavě, koukatelno a dechberoucně. Toho si na té zemi i jejích obyvatelích velmi vážím.
Změnilo natáčení Bedekru nějak váš pohled na Francii?
Petr: Navážu na první odpověď. Když přijedete do Francie, tak přes všechno to, co se tam poslední dobou odehrálo, vnímáme krásu architektury a přírody, ducha země a vnímáme její dějiny. Pro tohle všechno a ještě mnohem víc stojí za to se tam vypravit.
Míša: Francie je velmi pestrá a barevná. Vždy jsem ji měla spojenou s přemírou chutí a vůní, a to se nezmění. Pozitivně na mě zapůsobilo, že i když v některých ohledech prožívají těžké období, tak si nepřipouštějí strach. Zůstávají stateční a hrdí.
Co je pro Francouze typické?
Míša: Něco jako průměrný Francouz neexistuje. Francouzi o sobě smýšlejí nadprůměrně. Samozřejmě to myslím jako vtip, ale Francie sama o sobě je tak rozmanitá, že v každé části této krásné země jsou úplně jiní lidé. Společné mají snad jen to, že na jídlo a skleničku vína mají vždy dost času.
Petr: Berte to jako nadsázku, ale průměrný Francouz pravděpodobně nemluví anglicky, i když pracuje jako recepční v mezinárodním hotelu. Až na výjimky.
Co vás na cestě po Francii nejvíce překvapilo?
Míša: Velmi překvapily velké sociální rozdíly. Na ulici potkáte mnoho žebráků a bezdomovců a o kousek dále labužníci pojídají šneky nebo ústřice.
Petr: To, že ze všech koutů hlásá, že tahle země byla a je bohatá, kulturní, překvapivá a nesmírně inspirativní. A taky veliká.
Jaký nejsilnější zážitek si odnášíte?
Petr: Bylo jich hned několik. Například akvadukt Pont Du Gard, jenž Římani postavili před 2000 lety bez použití malty. A on stojí dodnes. Nebo městečko Saint Malo se svou neopakovatelnou atmosférou. Na tohle a mnoho jiného asi nikdy nezapomenu.
Míša: Jako první mě napadne natáčení v Louvru, kde nás jako jediný štáb nechali pracovat po zavírací době. Měli jsme tak unikátní příležitost vidět Monu Lisu a další umělecká díla bez davů, které tam denně proudí. Také musím vzpomenout jeden bar ve městě Saint Malo, kde jsme zažili úžasný koncert harfenistky a kytaristy. Pro mne jako ženu bylo největším zážitkem setkání s Hugh Grantem na zámku Markýze de Sade. Petr si zase užíval pohled na modelku Heidi Klum, která si odskočila z filmového festivalu v Cannes na prohlídku města Nice a jeho zahrad.
Jak se liší sever a jih Francie?
Míša: Jih je exotičtější, a to ve všem. Ať už se jedná o kuchyni, přírodu nebo lidi. Musím říct, že mně se práce na jihu líbila více. Ale těch regionů, které jsou totálně odlišné, je ve Francii daleko víc.
Petr: Na jihu je tepleji a s tím souvisí úplně všechno. Jen ve středu Evropy je seveřan vždycky jiné národnosti než jižan. Ve Francii je to vždycky Francouz.
A co Paříž, hlavní město zamilovaných, dokážete si tam představit žádost o ruku?
Petr: Úplně jednoduše! Třeba na kluzišti v prvním patře Eiffelovky. No tom jsme se, myslím, shodli s Míšou.
Míša: Paříž má svou specifickou a krásnou atmosféru. Ale »Paříž, město lásky« vnímám jako spíš takový tahák na lidi. Líbilo by se mi ale, kdyby mě chlap vzal na rande bruslit na kluziště do prvního patra Eiffelovy věže.
Můžete porovnat hned několik metropolí během adventu. Jak na Vás zapůsobila vánoční Paříž?
Míša: Měli jsme smůlu, že čtrnáct dní před natáčením v Paříži proběhly teroristické útoky, a to narušilo ráz Vánoc. Ale myslím, že advent v Paříži není o svařáku a procházení se po trzích jako třeba ve Vídni. Spíš si můžete zajít na výbornou kávu, potěšíte se výhledem na krásně osvícenou Eiffelovku a dát si výborné červené víno.
Petr: Důležitá je atmosféra a ta je všude tam, kde jsem to zažil, podobná. Jen kulisy se mění.
Bedekr 3 je první, který netočíte u našich sousedů. V čem je Francie nejvíce odlišná oproti Německu, Rakousku?
Petr: Je dál! A proto už tam vnímáte »jiný svět«!
Míša: V Rakousku i Německu je vše velmi precizní. Ve Francii je vše zase dobrodružnější. Museli jsme více improvizovat. Každá ze zemí, ve kterých jsme natáčeli, má své klady i zápory. Ale francouzský venkov vše přebíjí.
Jak Francouzi vnímají Čechy?
Míša: Slyší více na Prahu. Pořád nás znají jako Československo. Hodně odmítají mluvit anglicky, ale většinou se vše změní, když ukážete snahu a zkusíte sám říct něco francouzsky. A i když jsou velmi osobití, měla jsem dojem, že na nás koukají mnohem méně spatra než třeba Němci a Rakušané.
Petr: To asi neumím říct. Bude lepší se zeptat přímo jich.
Francie je i známá i svou gastronomií. Co nejlepšího jste ochutnala?
Petr: Asi jejich palačinky na všechny způsoby, ty jsou skvělé. Jinak se moc nepředvedli. Možná jsme neměli štěstí na výběr restaurace. Nebo dost peněz?
Míša: I když obvykle mám touhu ochutnat všechno, tak šneka jsem si nedala. Ale to i proto, že jednoho chováme doma. Očekávala jsem špičkovou gastronomii na každém rohu, takže mě překvapilo, že najít tradiční francouzskou restauraci se skvělým jídlem není až tak jednoduché. Ale kdybych chodila nakupovat na trhy a vařila si doma, byla bych nadšená. Suroviny má Francie skvělé. A úžasné sýry. Na těch bych tam dokázala žít hodně dlouho.
A co víno nebo šampaňské?
Míša: Báječné. Po návštěvě Champagne už o žádném jiném šumivém víně nebudu hovořit jako o šampaňském. Na pravé šampaňské se hodně rychle zvyká. Myslím, že v této oblasti byli nejmilejší lidé, které jsme ve Francii potkali. To bude opravdu krásný díl.
Petr: To byl fakt zážitek. Pravé šampaňské jsem do té doby nikdy neochutnal. A když si budu chtít zase něco užít, tak se u příští návštěvy v Champagne už vždycky raději »praštím přes kapsu«.
Máte vzkaz pro diváky, na co se mohou těšit?
Petr: Bedekr vyrostl a stal se dospělým. To se projeví ve formě i obsahu pořadu. Takže ti, kdo ho měli rádi, si budou třetí řadu užívat mnohem víc. A ti ostatní se k nim snad přidají.
Míša: Bedekr 3 bude mít vše, co Francie má – šarm, napětí, pestrobarevnost a zábavu. Bude »magnific«.
Foto: Česká televize
