Zpěvák Pavel Novák, syn legendárního zpěváka Pavla Nováka z Přerova, se před pár týdny znovu narodil. Naštěstí hrozivý pár ze střechy chalupy přežil, ale odnesly to jeho nohy. Nyní je již Pavel Novák z nemocnice doma i když se zatím pohybuje pouze na vozíku. Na něm absolvoval i první koncerty.
Co všechno se stalo popsal Pavel Novák na svém webu takto: „Ze střechy se mohu dostat jen po žebříku. Pokládám nohu na první příčku, žebřík zarachotí a padá. Já vteřinu letím vzduchem a dopadám na terasu. Nohami mi projede strašná bolest. Ležím a zdálky slyším hlas maminky: ,Jsi v pořádku, co je s Tebou?ʻ Pokouším se vstát, ale nejde to. Chodidla odmítají poslušnost a mám je jako v ohni. Plazím se do chalupy. Mluví na mě sousedka Iva a zanedlouho její manžel Honza. Oba jsou lékaři. Honza lítá s vrtulníkem záchranné služby. Musíš se dostat ze schodů do přízemí. Plazením přelezu podkrovní pokoj a schody sjíždím po zadku. Všechno vnímám jako ve snu, v oparu. Sanitka Rychlé záchranné služby přijíždí až před chatu. To už bolest vnímám naplno a je mi jasné, že je něco moc špatně.
Doktoři se diví, že jsem kromě nohou v pořádku. Pád z takové výšky přes pět metrů mohl dopadnout daleko hůře. Kontrola hlavy, krční páteře, pánve, rukou, vše je v pořádku. Z kapačky se do mě dostávají první léky tišící bolest. Při měření tlaku se všichni zarazí. Mám 80/55. Kde je můj naprosto stabilních 130/80? Dostávám zimnici a sanitka pádí do FN v Olomouci. Rentgeny, magnetická rezonance, nahození vykloubených prstů levé nohy a jsem na pokoji. Jedna noha v sádře a ta druhá, bolestivější obložená ledem. „Nesmíte z postele v žádném případě. Tady máte zvonek na sestru. Na nohy nesmíte došlápnout, ať se děje, co se děje.“ Pod vlivem tišících kapaček usínám a ráno se dozvídám, že pravá noha má rozdrcenou patu a v současnosti připomíná spíše puzzle. ,Musíme počkat, až splaskne otok. Dříve operace nepřichází v úvahu,ʻ to jsou slova lékařů, kteří na vizitě obestoupili mou postel. Ptám se: ,Budu moct hrát tenis?ʻ Doktoři se na sebe zděšeně podívají, zakroutí hlavou a pak slyším krutou větu. „První bychom se měli soustředit na to, aby jste mohl vůbec chodit.ʻ
Týden čekám, než otok lékařům dovolí operaci. Je pondělí 22.5. Já ležím na operačním sále a usínám. ,Budou se vám zdát krásné sny.ʻ Probouzím se. Hledám hodiny. Jak dlouho jsem spal? Sakra. 180 minut, tak to asi nebylo zcela jednoduché. Noha se probouzí k životu a dává o sobě pořádně vědět. Dva dny škemrám každou chvíli o kapačku s opiáty. Zá se to nesnesitelné a nekonečné. Třetí den největší bolest ustává. Dozvídám se, že mi patu vyspravili nějakým kovem, dlahou, šrouby. „Tak pane Nováku. V pátek vás pustíme, ale musíte si sehnat invalidní vozík a musíte se naučit pohybovat o berlích. Na levou nohu nesmíte šlápnout čtrnáct dnů a na pravou čtyři měsíce. ,Cože, čtyři měsíce? Vždyť já musím koncertovat. Mám před sebou letní sezónu, Dny dětí. Já nemohu ležet doma.ʻ
Nikomu nic neříkám, ale v hlavě mám plán. Sháním operativně invalidní vozík a nakonec mám štěstí na lidi. Sehnal jsem dva. Díky firmě Medicco snad vše zvládnu. Půjčují zcela nestandartně nejlehčí vozík na světě Quickie Xenon 2. Je mi jasné, že to nebude nic levného, ale 140.000, to jsem nečekal. Začínám se učit a jezdím po bytě. Nesmím nechat nohu dlouho dole, otok a bolest přichází po pár minutách. Je 26. května moje žena Lenka má narozeniny a syn Filip svátek. Slavíme, ale mě do slavení moc není. A slavit bych mohl. V podstatě jsme se podruhé narodil. Jíme dort a potom přijde věta, při které se na mě Lenka s Eliškou vyděšeně podívají. ,Zítra jedu vystupovat. Slíbil jsem to postiženým dětem ze Stonošky.ʻ Lenka jen zakroutí hlavou, vidím lesklé oči zalité slzami. Neprotestuje, nekomentuje, zná mě. Ví, že se mnou nepohne. Jsem rozhodnutý.
Vše nabírá na obrátkách. Učím se na berlích o schodech, pohyb na vozíku, nastavení věcí na pódiu, cestovní úprava zadní části vozu ta, abych mohl nohu zvednou a vypodložit. Bez pomoci nejbližších se neobejdu. Jsem na nich závislý. Velkou oporou mi nejsou jen moje holky, ale taky spolupracovník a kytarista Tomáš. Řekli jsme si, že to zvládneme, jiné cesty už není. Jezdíme po republice, koncertujeme, pořadatelé se mi snaží všemožně pomáhat. Buď na pódium lezu po zadku a nebo mě musí odepřít statní chlapi a vynést. Vše se dá zvládnout, ale chce to trpělivost, odhodlání a vnitřní sílu. Kde ji vzít? Jednoduše nasát od publika. Nasávám a snažím se naučit si koncerty užívat i s tímto hendikepem. Zatím se mi to daří, ale čeká mě ještě dlouhá cesta. Budu na ní potřebovat skvělé lidi kolem sebe. Zatím je mám a snad nám odhodlání vydrží přes celé léto.
Mám najednou zcela jiné potřeby. Zjišťuji, jak málo mi stačí vlastně k životu. Mohu se najíst, okoupat se, vyspat se, zajít si na záchod. Mohu toho vlastně strašně moc a přitom tak málo. Naplno jsem se opět přesvědčil o tom, jak křehké je to naše zdraví a lidský život. Během okamžiku o něj můžete přijít. Nechci ani přemýšlet o tom, jak to vlastně mohlo všechno dopadnout. Také nepoužívám slovo »kdyby«. Žiju realitou a snažím se žít naplno. Protože život je to nejúžasnější, co jsme vlastně dostali. Tato nová zkušenost mi malinko pět změnila hodnoty. Každopádně jsem šťastný, že i na invalidním vozíku zažívám každodenní okouzlení životem. Nikdy se ho dostatečně nenabažím.“
https://www.youtube.com/watch?v=8UhAVALoeVU
https://www.youtube.com/watch?v=GE5lqwK2zYQ
Foto: www.pavelnovak.cz
