Novou hereckou posilou v seriálu Modrý kód je Patricie Solaříková Pagáčová, její postava Laury se objeví na Primě 22. ledna ve 221. dílu. A to už je důvod položit herečce známé z »novácké« nekonečné Ulice několik otázek.
Jak byste charakterizovala postavu Laury, kterou hrajete v Modrém kódu?
Laura je mladá, ambiciózní, chytrá holka, která přesně ví, co od života chce, a kolem které se bude motat spousta doktorů. (smích)
Laura tedy zamotá hlavu nejednomu rubavskému lékaři, že?
Na place jí říkáme Laura a její tygři, protože na začátku se na Lauru do bufetu přijde podívat snad každý doktor ze špitálu. (smích)
Máte něco s ní společného?
Myslím, že kromě obličeje ne.
Můžeme prozradit, že v Modrém kódu nehrajete roli lékařky, přesto – jaký máte vztah k lékařům, bojíte se jich?
Já mám k lékařům vztah kladný, asi z velké části proto, že moje sestra je lékařka. A navíc jsem, díkybohu, neměla nikdy žádné větší zdravotní problémy, klepu to.
Jaká jste osobně pacientka?
Jak kdy… (smích) Když dostanu antibiotika, tak je samozřejmě poctivě užívám, ale když mám třeba brát něco preventivně, tak mi to vydrží tak tři dny až týden, a konečná. Jsem v tomhle hrozná. Ale jinak jsem vlastně asi docela poslušný pacient.
Jak se udržujete zdravá?
Snažím se hlavně hýbat, mám ráda sport. S jídelníčkem je to horší, rozhodně nejsem typ, co by jedl supr zdravě, ale zároveň nejím ani nějak extra nezdravě. Troufám si říct, že je to docela v rovnováze.
Jaké úrazy máte na svém kontě?
Znovu to musím zaklepat, ale na nic vážnějšího si nevzpomínám. Neměla jsem ani zatím nic zlomeného, tak pevně doufám, že to tak zůstane.
Jak jste na tom s první pomocí?
Tak to se musím přiznat, že bledě. Už jsem si několikrát říkala, že bych si tyhle znalosti měla doplnit. Tak třeba se k tomu díky Modrému kódu konečně dokopu!
Musela jste někdy první pomoc poskytnout?
Zatím ne, a vlastně i doufám, že se do takové situace ani nedostanu. Ale kdybych v ní byla, samozřejmě udělám maximum pro to, abych pomohla.
Byla jste svědkem nebo přímo účastníkem nějaké zvláštní situace?
Kamarádka se vybourala ve Vietnamu na skútru. Díkybohu se jí nic závažného nestalo, ale omdlela mi tam, chvilku po té nehodě, to jsem měla strach. Naštěstí přišla rychle zase k sobě, já jsem s ní pak jela do nemocnice a po vyšetření se zjistilo, že je v pořádku. Ale lehký otřes mozku měla. Jiná kamarádka zase spadla z koně, když jsme spolu byly na vyjížďce, a tam to byl taky otřes mozku – pořád dokola se mě ptala, co se stalo, kde je… Byly jsme uprostřed lesů, modlila jsem se, aby nás záchranka našla co nejrychleji. Taky to ale naštěstí všechno dobře dopadlo.
Jak tedy zvládáte krizové situace? Zůstáváte v nich klidná?
Kupodivu docela ano. Nebo alespoň v těch dvou, co jsem popisovala s kamarádkami. Jak člověku najede adrenalin, tak ho udrží naprosto při smyslech a plně funkčního. S tou kamarádkou na koni jsem se zhroutila až v momentě, kdy odjela sanitkou a ze mne to spadlo.
Jak vás kolegové v Modrém kódu přijali, už jste se s nimi skamarádila?
S mnohými se znám z jiných projektů, takže se dá říct, že jsem nešla do úplně cizího prostředí.
Co nejraději děláte, když nic nemusíte?
Nejradši jsem na koni, v lese, s pejsky. Ale když na to přijde, ráda dělám i to nic. (smích)
Foto: TV Prima
