Nejlepší časy jsou ty, na které vzpomínáme ještě dlouhá léta. Jsou naším potěšením, naši vzpruhou v dobách, kdy nečekaně strádáme nebo se cítíme nejistě. Často se nám pak vybaví chvíle, které do našich dnů přinesly štěstí a obohatily náš život navždy.
Většinou vzpomínáme na staré dobré časy s úsměvem a pohlazením na duši. Mnohdy je také při svém barvitém vyprávění prožíváme znovu a opět jsme na chvíli šťastní. Přeneseme se do pole živých vzpomínek a čas na chvíli zmizí. To když se s neochvějným nadšením a vděkem ponoříme do svého nitra a znovu splyneme s okamžikem, který jsme tehdy sami vytvořili.
Jen málo si uvědomujeme, že vše co jsme v životě prožili, proběhlo naším vlastním přičiněním. Sami jsme byli tvůrci skvělých okamžiků a prožitků tak silných, že v nás navždy zůstaly. Momentů náhlých či plánovaných setkání, které nám přinesly něco tak úžasného, co bychom si vůbec nedokázali představit. Momenty, dny, týdny, měsíce a někdy i roky štěstí, na jehož vlně jsme nadšeně plynuli a věřili v jeho nevyčerpatelnou intenzitu.
Jenže tak jako vše i naše roky a náš život pokračuje v proměnách. Dnes se radujeme, slavíme úspěch, smějeme se a zítra můžeme plakat. I to je k našemu vývoji velmi potřebné. Všichni si za svůj život projdeme mnoha zkouškami a situacemi, které nás podlomí v kolenou. A i když padneme, nakonec zjistíme, že zde nejsme proto, abychom zůstali zlomení. V momentě té nejhlubší „agónie“ se něco stane, co nám pomůže vstát. Ať už je to naše odvaha, víra, úsilí nebo pomoc někoho, kdo nám nezištně podá ruku. Proto tu všichni jsme. Abychom se navzájem podpořili, pomohli ostatním a vytvořili tak trvalé hodnoty, které nikdy nezmizí.
Stejně tak je to i s chvílemi nádherných prožitků, kterým dnes říkáme staré dobré časy. Vytvořili jsme je společně s ostatními, na kterých nám záleželo. Svou chutí, svou vůlí, svým nadšením, přesvědčením a láskou. Umíme tvořit zázraky, kterým říkáme šťastné dny a také umíme tvořit vše, čemu jen uvěříme.
Vzpomínkou dokážeme probudit ony dobré časy a také dokážeme, aby každý následný den byl ještě lepší a stál skutečně za to. My sami jsme tvůrci našich životů, i když to neznamená, že v něm nebudeme muset řešit problémy či nepříjemné situace. Důležité je však to, jak se k nim postavíme. Pokud propadneme panice a přemůže nás strach, úzkost a zoufalství, pak nebudeme mít dostatek síly uvěřit, že vše zvládneme. Náš vlastní strach nám našeptá, že jsme obětí a my mu uvěříme.
Když se však podíváme zpět na svůj život a uvědomíme si, co všechno jsme už překonali a zvládli, dostane se nám ujištění, že jsme dost silní na to, abychom zvládli cokoliv. A tak se stane. Staré dobré časy brzy vystřídají nové lepší časy, které nám znovu přinesou vše, co jsme stvořili, vše co si zasloužíme.
Chtějme od svého života to nejlepší, stavme však základy na jeho pevných hodnotách. Na kladných a laskavých vztazích k sobě, ke svým blízkým a ostatním. Na skutečném partnerství a přátelství, které nezboří žádné nedorozumění, opačný názor nebo jiný pohled na společnou věc. Na toleranci a respektu k potřebám ostatních, na důvěře a lásce. Užívejme si radostných a společných okamžiků, protože právě tyto prožitky obohatí náš život nejvíce.
Pohybujeme se na jevišti všedních dnů, které nám přináší mix všeho, co kdy bylo, je a bude. Všeho co dokážeme i nedokážeme vnímat, co lze i nelze uchopit.
To vše máme k dispozici a můžeme s tím neomezeně nakládat. Díky vlastnímu přičinění, vnímání, touze, snům, fantazii a smyslu k hodnotám tvoříme den po dni na jevišti svůj vlastní příběh.
A jednou až toho vytvoříme dost i za námi se opona zavře.
Něco z nás – po nás však zůstane navždy. Naše myšlenky ve slovech a v činech, vše co jsme za léta stvořili svou energií, svým srdcem. Pak napříč všem časům a prostorům, oponám a závojům mezi světy zříme svou skutečnou podstatu…
O autorce:
Jana M. Brůžková je obyčejná usměvavá holka z Valašska, motivační koučka osobního rozvoje a také spisovatelka, kterou však v životě potkalo mnohé. Třeba i to, že ji před léty lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin ve druhém měsíci těhotenství. Jana se rozhodla bojovat a svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrát. V průběhu nemoci porodila zdravého syna a teprve poté podstoupila razantní léčbu. V posteli – vleže, na oddělení JIP FN Ostrava Poruba – začala psát do svého zápisníku v tvrdých deskách pro svého syna knihu, pohádkový příběh Skřítkové. Knihu se jí podařilo dopsat do konce a ona se uzdravila. Nedávno tento pohádkový příběh vydala, část výtisků věnovala prostřednictvím Oddělení dětské hematologie a hematoonkologie FN Ostrava a sdružení Haima Ostrava z.s., onkologicky či jinak vážně nemocným dětem a zbývající část knih je v prodeji. Část zisku z jejich prodeje podpoří onkologicky či jinak vážně nemocné děti tohoto oddělení.
Knihu Skřítkové můžete zakoupit v knihkupectvích nebo u Jany M. Brůžkové
(i s věnováním) na e-mailové adrese: JMBruzkova@gmail.com
Více infa: www.projektskritkove.cz
Facebook: https://www.facebook.com/jmbruzkova?ref=br_rs
Foto: Jana M. Brůžková
