Ondřej Suchý: Setkání s Hanou Hegerovou byl pro mě pokaždé svátek

Kniha Miroslava Graclíka Lásko prokletá se snaží představit život a kariéru významné zpěvačky a osobnosti české kultury Hany Hegerové v detailní biografii, která je prokládána množstvím fotografií, citátů a rozhovorů. Obsahuje také kompletní diskografii a filmografii Hany Hegerové i tabulky jejího umístění v anketě Zlatý / Český slavík. S Hanou Hegerovou začátkem sedmdesátých let spolupracoval mladší sourozenec zakladatele divadla Semafor Jiřího Suchého Ondřej. A Ondřej Suchý je stejně talentovaný a multifunkční jako jeho bratr, takže jej známe coby skvělého karikaturistu, výtvarníka, muzikanta, moderátora, spisovatele, který napsal desítky knih a také jako básníka a textaře. A právě coby textař se podílel na druhém a třetím elpíčku Hany Hegerové.


Ondřeji, jak a kdy vlastně došlo k vaší spolupráci s Hanou Hegerovou?
„Pro mě neuvěřitelným způsobem. Od poloviny šedesátých let jsem se snažil zviditelnit jako výtvarník, muzikant a básník, obesílal jsem redakce novin a časopisů, využíval každé příležitosti a účastnil se různých výstav, také vystupoval, hrál na basu, zpíval, recitoval. Bohužel, bez většího zájmu veřejnosti. Jednou mě ovšem z ničehož nic požádal redaktor Lidové demokracie Pavel Grym, abych mu poslal nějaké své texty a básničky, že by mi chtěl udělat v sobotní příloze novin větší medajlonek. To se stalo někdy na jaře roku 1969. V sobotu vyšly noviny a opravdu – s mým medailónkem a asi šesti básničkami. A před polednem zazvonil telefon a ozvalo se: Tady Hegerová… Paní Hana Hegerová mně zavolala, že četla ty moje veršíky v novinách a jestli prý nemám nějaké volné texty k písničkám, že by o ně měla zájem. To bylo pro mě něco neskutečného! Hned jsem se s ní domluvil na schůzce a tak začala naše krátká, ale pro mě životně důležitá spolupráce – tehdy jsem začal psát pro různé další zpěváky a jsem si jist, že někteří mě oslovili právě pod vlivem skutečnosti, že mé texty zpívá paní Hana Hegerová. Ty moje básničky v Lidové demokracii mi pak přinesly po čtyřiceti letech ještě jedno překvapení: V posledním dílu Korespondence V+W jsem se dočetl v dopise Jana Wericha, že posílá Jiřímu Voskovci mou básničku s tím, že mě představuje co jsem zač a dodává: ,…a hle, píše básničky a slova k songům. Ne špatně.ʻ“

Bylo v něčem jiné psát texty právě pro Hanu Hegerovou? Odmítla nějaký?
„Psát pro paní Hegerovou bylo pro mě něco tak důležitého, že jsem psal s velkým soustředěním a snažil jsem se dát ze sebe vůbec to nejlepší. První písnička byla původní – Potají. Paní Hegerové se líbila i melodie začínajícího skladatele Jana Hrábka, což bylo důležité. Další melodie, už převzaté, jsem vybral a přehrál u paní Hegerové z gramofonových desek. Z elpíčka Yvese Montanda si vybrala francouzskou lidovou Giroflé-Girofla (tu jsem otextoval jako Buďto ty, anebo já) a z elpíčka písní tehdy ještě u nás neznámého Bulata Okudžavy v podání a překladech polských zpěváků si vybrala dvě – jedna se jmenovala Vaňka Morozov a druhá Tři lásky. Bulata Okudžavu jsem osobně objevil v Polsku, kde byl známý a populární už o mnoho let dřív než u nás. Viděl jsem tam s ním v kině několikrát za sebou jeho filmový medajlonek natočený zrovna myslím v Polsku, nu a pak jsem si po čase koupil tu polskou gramofonovou desku. Mou českou verzí písně Váňa, kterou u nás proslavila paní Hegerová, jsem prý Okudžavu »objevil« pro Jarka Nohavicu. Alespoň to tak tvrdí.
Druhý text – Tři lásky – si paní Hegerová také vzala, ale pokud vím, nikdy tu písničku nenazpívala. A o další jsem přišel, aniž bych se o text pokusil. Tehdy si mě paní Hegerová zavolala, aby mi přehrála nádhernou písničku Vladimíra Vysockého o divokých koních. Ta píseň je opravdu úžasná, strhující. Když jsme si ji hráli podruhé, pojednou se paní Hana rozhodla: ‚Ne, ne, vám ji k otextování nemůžu dát, vy jste ještě moc mladej, na to je potřeba mít víc životních zkušeností, ten text může napsat jedině Pavel Kopta.‘ S tím jsem musel souhlasit a pan Pavel Kopta skutečně napsal úžasný text. Je ale zvláštní, že ani po tom tuhle píseň paní Hegerová nikdy nezpívala…“

Nikdy později vás už Hana Hegerová o text nepožádala, ani vy sám jste jí žádný nenabídl?
„Paní Hegerová tehdy začala intenzivně spolupracovat s Pavlem Koptou, se kterým připravovala album Lásko prokletá (Hana Hegerová zpívá texty Pavla Kopty). Nu a v osmdesátých letech jsem se já už věnoval – coby textař – víc tvorbě pro děti.“

Pamatujete její účinkování v hrách divadla Semafor, jak do něj zapadla a jak se vám její účinkování v Semaforu líbilo?
„To víte, že jo! Hana Hegerová se tam byla tenkrát stejným »zjevením« jako Eva Pilarová! Zažil jsem ji v představeních Zuzana je zase sama doma, Šest žen a v jazzové opeře Dobře placená procházka. Vím, že tam měla také svůj recitál s Miroslavem Horníčkem, ale ten jsem neviděl. Nezapomenutelná pro mě zůstává jako teta z Liverpoolu v Dobře placené procházce. Ve chvíli, kdy na jevišti náhle zemře a spadne jí s hlavy paruka, jsem měl husí kůži jak pralinky.“

Vy jste se s ní setkal po letech jako moderátor, jaké to setkání bylo?
„Pro mě to byl pokaždé svátek. Podobné pocity jsem míval i v dobách, kdy jsem za ní chodil se svými texty. Hana Hegerová se narodila ve stejném roce, jako můj bratr, je tedy ode mě starší o čtrnáct let, což se odráželo na našem vztahu: Já k ní vzhlížel s nesmírnou úctou a zpočátku jsem míval i trému, zatímco ona se ke mně chovala velmi přátelsky a vstřícně, čímž mě té trémy rychle zbavila. Nu a když jsme se pak sešli v roce 1989 v televizní Kavárničce dříve narozených, anebo v devadesátých létech v rozhlasovém Nostalgickém muzeu zábavy – šlo už o setkání »starých dobrých známých« a byla ta setkání milá a úsměvná. Jsem dodnes pyšný na to, že jsem v životě potkal paní Hegerovou. Naposled, když jsme se náhodou potkali na Staroměstském náměstí, jsem jí dokonce směl políbit na tvář. To byl pro mě vrchol našeho vztahu! A nesmím zapomenout ještě na setkání v roce 2005, kdy přijela do Brna na mimořádný koncert Pocta Bulatu Okudžavovi, aby tam zazpívala píseň Váňa. Za český text mi tam spolu s Jarkem Nohavicou veřejně složili společně poklonu. Byl jsem v sedmém nebi!“

A jaká byla Hana Hegerová jako zpovídaná osobnost, když jste s ní vedl rozhovor?
„Bezprostřední, vtipná, skromná. Po natáčení pořadu Nostalgické muzeum zábavy zatoužila dát si u nás v Šemanovicích česnečku, která po celou dobu voněla z kuchyně do sálu. Připomněl jsem jí tehdy také, že jsem se díky ní naučil milovat hruškovici, kterou mi kdysi doma nabídla a kterou jsem do té doby neznal. Upozornila důrazně publikum, že to tenkrát nebyla od ní žádná snaha mě opít.“

Souhlasíte s tím, že odejít se má na vrcholu? Co si myslíte o jejím rozhodnutí ukončit kariéru a zcela se stáhnout z veřejného života do soukromí?
„Myslím, že by paní Hegerová nikdy kariéru s přibývajícím věkem neukončila nebýt zdravotních problémů, které se u ní dostavily. Vzpomínám, že už v tom roce 2005, kdy jsme se setkali v Brně, na tom nebyla se zdravím nejlépe. Proto jsem její pozdější rozhodnutí naprosto chápal. Myslím, že si nyní užívá zaslouženého odpočinku.“

Miroslav Graclík
Hana Hegerová – Lásko prokletá
Neautorizovaná biografie naší královny šansonu

Vázaná s přebalem; rozměr: 145 x 205; počet stran: 368; Cena: 349,- Kč; Nakladatelství Malý princ
Fotografie na titulu: Jakub Ludvík

Foto: Nakladatelství Malý princ / kniha: Hana Hegerová – Lásko prokletá



Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353