Sourozenci Jiří a Ondřej Suchých se každý prosadil v jiném oboru, přesto mají spoustu věcí společných. A dokonce spolu napsali i tři knihy. Jak takové psaní probíhalo? A jaký mají spolu dnes vztah?
„Ačkoliv se nevídáme často, jen několikrát do roka, náš vztah je skutečně nádherný, máme se moc rádi a ve chvílích, kdy se konkrétně obvykle já dostávám do nějaké krize, kterou nazývám »únavou materiálu«, okamžitě se za ním vypravím, abych si nechal »dobít baterky«. Stačí mi povídat si s ním hodinku a odcházím vidíc svět růžově a navíc jsem ještě rozchechtaný, protože máme rádi stejný humor, a tak se kolikrát z poloviny našeho setkání prosmějeme,“ vypráví o bratrovi Ondřej Suchý v rozhovoru, který přinesou sobotní Haló noviny.
Slavní sourozenci mají na svém kontě řady knih, které napsali a dokonce i několik společných. „Napsali jsme spolu tři knížky – Odposlechy aneb Já na bráchu, Pan Werich z Kampy a Pan Voskovec z Manhattanu. Psali jsme vše každý zvlášť – vše nám usnadnila elektronická pošta. Pokud jsme vedli v Odposleších dialog, pak byl založen na tom, že jsme si – ponejvíce v noci – posílali navzájem otázky i odpovědi. Byla to vlastně moc příjemná »sourozenecká spolupráce«,“ přiznal Ondřej Suchý, který se před lety z centra Prahy odstěhoval do Kokořínských lesů.
„Moje manželka tam koupila chátrající chaloupku, kterou jsme pak společně dali do obyvatelného stavu. A ve chvíli, kdy se tak stalo, začali jsme sem jezdit každý týden a když jsme přišli na to, že tohle místo užíváme častěji než byt v Praze (kde navíc neúnosně začal narůstat nájem), rozhodli jsme se zde usadit natrvalo,“ přiznává v sobotních Haló novinách Ondřej Suchý.
Neschází uznávanému spisovateli město, přátelé, které v Praze má, ale i média, se kterými komunikuje a spolupracuje? „Víte, Praha, kde jsem se kdysi narodil a kde jsem prožíval ve druhé polovině 20. století mnoho báječných let s krásnými zážitky, tak tahle Praha už není »mojí« Prahou. Připadám si v ní dnes jako cizinec a už mě netěší. A tak jsem se v Šemanovicích zařídil tak, abych tam měl veškeré vymoženosti současné techniky, které potřebuji ke své práci, aniž bych musel do Prahy jezdit často: Rukopisy knih a článků, obrazové přílohy, rozhlasové scénáře, kresby – to všechno lze dnes posílat elektronickou cestou, a tak přijíždím do rozhlasu nebo do nakladatelství vždy teprve až na finální práce. Cítím se svobodný a jsem na sebe pyšný, že i přes svůj vyšší věk jsem ze současné techniky to podstatné, co potřebuji k práci, pochopil a umím využívat,“ uvedl v Haló novinách Ondřej Suchý.
Rozhovor s Ondřejem Suchým čtěte v Haló novinách v sobotu 12. srpna.
Poslechněte si historky Ondřeje Suchého zde:
https://www.youtube.com/watch?v=RCN1CtYszrM
Foto: Archiv Ondřeje Suchého
