Ve středu, 15. února, ve 21.30 hodin uvede ČT2 první díl druhé série dokumentárního cyklu Národní klenoty. Zatímco první řada představila české památky zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO, v druhé řadě se tvůrci zaměřují na ty památky, které na zápis teprve čekají. Stejně jako v první řadě cyklu, i tentokrát je průvodcem pořadem herec Miroslav Táborský.
S kamerou jste navštívili šestnáct unikátních míst. Můžete vyjmenovat pár lokalit, kde se vám osobně nejvíce líbilo a proč?
Těžko vybírat jen některé lokality, protože členství každé památky na indikativním seznamu znamená mimořádnou hodnotu. A jestliže se mi třeba líbily jihočeské rybníky, nebo Český ráj, nemohu to srovnávat s ostravskými doly. Tam je to o jiné »kráse«, jiné hodnotě. Já bych tedy nerad vybíral, protože jsem s velkou chutí a rád navštívil všechny.
Vy jste se narodil v Praze. Jste pražský patriot? Co z našeho hlavního města jste natočili tentokrát do Národních klenotů?
V Praze jsem se narodil, ale dětství a mládí, kdy se člověk nejvíce formuje, jsem prožil v Hradci Králové. Tak jsem nad svým patriotismem nikdy příliš nepřemýšlel, ale určitě jsem. Praha je prostě jedinečná. V první sérii Klenotů byly o ní dva díly, protože do jednoho by se to nevešlo. Tentokrát se přidává Müllerova vila, letohrádek Hvězda a Břevnovský klášter. Jste hodně vytížený herec.
Stalo se vám někde, že jste nějakou památku objevil až díky natáčení pořadu Národní klenoty?
Samozřejmě. Některé jsem objevil už dříve díky natáčení nějakého filmu, protože tak krásná místa jsou logicky využívána filmaři a některá jsem opravdu navštívil až díky Klenotům. Přiznám se, že to byl i jeden z důvodů, proč jsem práci na tomto cyklu přijal. Sám od sebe se člověk nevypraví tak snadno, ale spojení práce s poznáváním a potěšením je ideální.
Když jedete někdy na dovolenou, navštěvujete i soukromě různé lokality České republiky?
S dovolenou je to horší, protože jí nemám moc a před lety jsem se přiženil na šumavskou chalupu, která si žádá čas. Ale vždy to spojuji s nějakým poznáváním. V posledních letech si nacházím víc času i na jiná místa a v nich navštěvuji hrady, zámky, nebo jen krásné vyhlídky. Diváci Vás primárně znají jako herce. Díky Národním klenotům jste si vyzkoušel i profesi moderátora.
V čem je herectví podobné s profesí moderátora?
Moderátorství jsem si v této podobě vyzkoušel u cyklu Mistři českého animovaného filmu a tato práce mi, pokud vím, přinesla Klenoty. Herectví a moderátorství jsou pro mě jen dvě disciplíny téže práce.
A v čem se naopak hodně liší, jaké jsou největší rozdíly?
Odlišnost je zřejmá. Herec tvoří postavu s nějakými vlastnostmi, často s nějakou maskou a v umělých dramatických situacích. Komunikuje s ostatními postavami. Moderátor je za sebe a komunikuje s divákem přímo a nepohybuje se v umělých situacích. Pokud se do nějaké dramatické dostane, je to naživo a často velmi dobrodružné.
Je náročné natáčení Národních klenotů? Jak vlastně vypadá natáčení jednoho dílu?
Neumím popsat natáčení celého dílu. Vstupy moderátora představují třetinu i méně z celkového času. A ještě méně z celkového času práce. Režie a kamera jsou na místě déle, mají obhlídky, musí to natáčení s produkcí připravit, natočit záběry bez moderátora apod. Já jsem na jeden díl měl cca tři dny, ale třeba na Ještěd jsem se kvůli počasí a světlu vracel asi sedmkrát. A náročné to rozhodně je. Natáčení trvá třeba dvanáct hodin. Máte plán záběrů a třeba hned v tom prvním vám zajde slunce, pak někdo začne sekat trávu, záběrem projde turista, nedaleko se rozhouká sanitka a moderátorův vstup musí vypadat jako idylka sama. Navíc je to dokument, takže nemáme štáb a prostředky k uzavření památky, kterou natáčíme. Někde nám ale hodně vycházeli vstříc. Ve Slavonicích nám například vyklidili celé to krásné renesanční náměstí. Dá se říci, že mimo Prahu byli hodně vstřícní.
A jak vypadá vaše příprava na natáčení? Studujete nějaké materiály k jednotlivým památkám? Kde hledáte zdroje?
Materiály opravdu nestuduji. To je práce dramaturgů a autorů scénáře. U této série jsem ale byl angažován ke spolupráci na finální verzi textu. Už v první sérii jsem dělal úpravy tak, aby moje vstupy byly jakoby mým vyprávěním a chtěl jsem tentokrát začít s tímto přístupem v ranější fázi. To vedlo k tomu, že jsem už při tvorbě scénářů konzultoval fakta, navrhoval úpravy a řešení. Byla to docela příjemná týmová práce a poskytla mi dobrou přípravu a zázemí znalostí pro samotné natáčení.
Foto: Česká televize
