Hostem Jana Krause v jeho televizní show byl slovenský hudebník žijící v Česku, Miro Žbirka, který svému hostiteli, jenž byl prý před lety svědkem jeho úplných začátků, kdy ovládal pouze několik akordů na kytaru, přinese svou poslední desku s názvem Double Album, která vznikla v londýnském studiu Abbey Road a vyšla letos v říjnu. Pod výtvarné zpracování přebalu se podepsala známá česká malířka a grafička Míla Fürstová žijící ve Velké Británii.
K Velké Británii a Londýnu má Miro velice osobní vztah, neboť jeho maminka byla Angličanka. „Myslím si, že jsem si vysnil nějakou Anglii, která ve skutečnosti neexistuje. A to, co existovalo, už mizí,“ přemítá. „A když už jsme v tomto pořadu, který je talk show a na který se často dívám a jsou tu humorné situace, a porovnám-li to s něčím podobným v Anglii, myslím si, že ten anglický humor, který jsem měl, je v současnosti více tady než tam. Každopádně je ten humor podobný.“ Na dokreslení svých teorií o anglickém humoru má prý v zásobě několik takových »greatest hits«. „Je jeden takový základní fór, který jsem už určitě někde vyprávěl a který dokazuje, že ten proslulý anglický humor tam stále ještě je, ale už jen mezi lidmi. Byl jsem jednou v pubu a díval jsem se na fotbalový zápas a najednou se na mě otočil Angličan a povídá mi: Nemáš nějaké fotky své manželky, kde je nahá? Já mu odpovídám: Nemám. A on na to: A chtěl bys nějaké?“ Tím diváky samozřejmě velice pobaví, a tak vytahuje další příklad – krátkou konverzaci se svým strýcem.
„Můj strýc mi jednou podával velmi těžký kufr a ptá se, proč je tak těžký. Říkám mu: Protože jsem tam dal ty pohlednice, co jsi mi daroval. A on na to: To je dobře, že jsi na ně nenalepil známky.“ To jsou podle jeho slov drobnosti, které zažíval ve své rodině. „O českém humoru se samozřejmě také ví, ovšem český humor umí být také docela tvrdý… Jeden můj kolega se podepisoval na autogramiádě a přišel chlapík a podával mu cédéčka. Chcete to podepsat? Ne, já to jdu vrátit, to se nedá poslouchat.“ To se Mirovi, který natáčí ve studiu Abbey Road, kde se potkává s legendami, jako je například Rob Cass či Paul McCartney, nestává, zato s různými nedorozuměními má také své zkušenosti. „Jednou jsem šel se svým strýcem uprostřed Londýna z velkého obchodu s hudebninami Tower Records a najednou jsme míjeli zájezd, jak jsem se později dozvěděl, z Jihlavy. Bylo jich docela dost a jeden z nich mě poznal a hned chtěl podpis. Já jsem se postavil před dveře Tower Records, kde se běžně dělaly autogramiády, a podepisoval jsem se jednomu, druhému, třetímu… co to ale udělalo s těmi všemi ostatními cizinci! A něco podobného se mi stalo i ve studiu Abbey Road, kde v bufetu pracovala jedna holka z Čech.“
Foto: TV Prima
