Televizní dívka Líza, Bílý měsíc, Tajná láska, Já si počkám, Abeceda lásky, To by tak hrálo nebo Kvůli mně – hity při jejichž poslechu se hudebním příznivcům nepochybně vybaví jejich interpretka, která v polovině osmdesátých let upoutávala pozornost nejen svou nezaměnitelnou barvou hlasu, ale i sexy minisukýnkami. Vyučená kadeřnice Michaela Linková se tak zařadila na pár let mezi hvězdy popu osmdesátých let a spolupracovala s Ladislavem Štaidlem, Karlem Vágnerem, Františkem Janečkem nebo s německou skupinou Puhdys. Novou italskou pecku nyní nazpívala s Leošem Petrů.
Michaela Linková vytvořila společně se zpěvákem Leošem Petrů koncem devadesátých let ojedinělé pěvecké duo, které se zaměřilo na interpretaci jak původních italských hitů zpívaných v italštině, tak i cover verzí opatřených českými texty z dílny našich předních autorů – jmenovitě Jaroslava Machka a Františka Řebíčka. Za album Italo Hits 80. získala tato pěvecká dvojice zlatou desku.
Po letech vydávají Michaela Linková a Leoš Petrů společný novinkový duet opět ze slunné Itálie. Song s názvem Bílá pláž, což je v originálu hit Ci sara, který proslavila manželská dvojice Al Bano a Romina Power, která s ním v roce 1984 zvítězila na hudebním festivalu italské písně v San Remu. Šlágr nově zaranžoval a kytaru nahrál hudebník Slávek Janda ze skupiny Abraxas a autorem českého textu je tentokrát Tony Chodora. „Za nás za oba jsem rád, že jsme náš nápad natočit v české verzi tento další populární song zrealizovali a společně s Mikinou tak zavzpomínali a navázali na naše úspěšné album z konce devadesátých let. Věřím, že naše Bílá pláž udělá posluchačům a příznivcům italských šlágrů stejnou radost jako nám,“ uvedl k nové písničce Leoš Petrů.
Ten se Mikině alias Michaele Linkové ozval v roce 1996, protože kdysi spolu zpívali ve skupině Pudr a Linková, která se v té době věnovala rodinnému životu, opět nastartovala svou pěveckou kariéru. „Leoš mě pozval na několik vystoupení, na kterých jsme zpívali jako hosté se svými písničkami. Když jsme jednou jeli autem domů, napadlo nás, že bychom mohli začít zpívat dueta, protože tu scházela dvojice, jakou byli Simonová s Chladilem nebo Bartošová se Sepešim. Doma jsem našla starou kazetu s písničkou Cosa sei, která se nám zalíbila. Tenkrát všichni zpívali anglicky a anglické písničky, a protože jsme se chtěli odlišit, nazpívali jsme ji v originále italsky. Píseň měla úspěch, tak jsme natočili Mamma Maria a dvě další písničky a vznikl náš společný maxisingl. Poté jsme natočili osm italských skladeb v češtině a na světě bylo album Italo Hits 80., které vyšlo v červenci 1999,“ ohlíží se Michaela s tím, že album získalo Zlatou desku.
„S Mikinou se znám skoro třicet let a za tu dobu máme spolu mnoho nejen uměleckých, ale i soukromých zážitků. Naše první setkání se datuje kolem roku 1988, kdy jsme začali společně koncertovat se skupinou Pudr, což byla bývalá kapela Evy Hurychové a později pak s kapelou Tutti. Postupně jsme připravili několik koncertních programů, a to nejen večerních pro dospěláky, ale i pro děti a taky armádu. Hostovali u nás například Jiří Štědroň, Milena Dvorská, Zdeněk Srstka a další herci. Jezdili jsme tenkrát patnáct, dvacet a někdy i více vystoupení za měsíc. Zpívali jsme jak doma, v tehdejším Československu, tak i například v Polsku. Bylo to sice hektické období bohaté na zkušenosti a plné nezapomenutelných zážitků. Moc rád na to dodnes vzpomínám,“ začíná své vyprávění zpěvák Leoš Petrů.
„Přestože jsme se potom s Mikinou na nějakou dobu rozešli, opět jsme k sobě po letech našli cestu zpátky a naše přátelství trvá v podstatě až do dnešních dnů. S Mikinou se mi vždycky dělalo a dělá dobře – máme dost stejné hudební cítění. Ve studiu vždycky odvedla dobrou práci a na jevišti to dokázala, a stále dokáže pořádně »rozjet«. I přesto že není majitelkou velkého hlasu, její barva a projev je nezaměnitelný, a to je někdy mnohem víc než rozsah přes tři oktávy. I dnes si spolu občas rádi zazpíváme italské hity,“ prozrazuje Leoš Petrů.
A přidává i jednu historku, kterou s Michaelou zažil: „Vše se odehrálo při našem společném turné v Polsku. Protože koncerty dopadly dobře a my měli před sebou návrat do vlasti, chtěli jsme si poslední den našeho pobytu nějak zpříjemnit. Nevím už, co podnikali kluci z kapely, ale my jsme vyrazili na prohlídku města s úmyslem utratit nějaké peníze. Jdeme si takhle v družném rozhovoru a najednou se Mikina zastaví a nadšeně zvolá: ,Stůj! Podívej na ty bezvadný šortky!‘ a ukáže na výlohu s hadrama snad pro středoškolačky. Visely tam džínové kraťasy. Co kraťasy, kraťásky! Kroutím zmateně hlavou a říkám si v duchu: ,No a? Dyť žádnou ségru nemá, co tak vyšiluje?‘ To ale už odhodlaná Michaela jen spiklenecky mrkne a hlesne: ,Ty kraťasy musím mít!‘ a už se řítí ke dveřím obchodu. Koukám na ni jak na zjevení, a přesvědčuji sám sebe, že to snad nemůže myslet vážně, jak se do toho chce vejít? Ale myslela.
Uvnitř nebylo živé duše, a tak Mikina na prodavačku rovnou spustila: ,Děň dóbry. Já chčala by éty gáťky,‘ a už se pro ně sápala do výlohy a zamířila rovnou do kabinky. Nervózně přešlapuji a civím na ty různé hadříky, když najednou zaslechnu zděšené volání: ,Leoši, Leoši, pojď sem!‘ Jdu tedy za ní a nechci věřit svým očím. Mikina má ta kaťata opravdu narvaná na sobě, ale jak: půl holé zadnice venku a nohavice zařízlé ve stehnech. Byla v nich tak narvaná, že nešly ani nahoru ani dolů. ,Musíš mě z toho dostat! A hned!‘ ,Ty seš ale blbá, proč ses do toho rvala, když vidíš, že je to malá velikost?‘ říkám ji, ale Mikina jen vztekle zavrčí: ,No ale až teď, teď to vidím!‘ Po chvíli marného boje však bezradně hlesne: ,Když já si chtěla dokázat, že jsem pořád krásně štíhlá.‘ Asi pět minut jsme s kraťasy zápasili, než se nám je podařilo z Mikiny servat. A to doslova. Rupnul zip a totálně se přitom vyrvaly i zuby. ,Vidíš,‘ říkám ji, ,a teď je to zničený a budeme to muset zaplatit. Co teď s tím?‘ ,Co teď, co teď? Kaťata jsou mi malý, tak je přece nebudu kupovat!‘ odvětila zdařilou akcí opět povzbuzená Michaela. ,Mám plán. Až ti dám znamení, budeme utíkat,‘ utrousila a hrnula se z kabinky ven. Polil mě studený pot a v duchu jsem viděl, jak nás policejní eskorta doprovází až na hranice. Michaela se už ale s milým úsměvem obrátila na prodavačku a zcela suverénně povídá: ,Éty gáťky ně dóbry, ty brať nebúděm. Dovidžeňja.‘ Položila je na pult a zamířila ke dveřím. Pak už stačil jen její jediný pohled a očekávané: ,Rychle pryč!‘ a my běželi a běželi a běželi…“ směje se ještě dnes při vyprávění Leoš Petrů.
A co dělá Michaela Linková dnes? Po albech Přiznávám (2000) a Šílím (2004) si dala od zpěvu pauzu a dnes zpívá a moderuje jen příležitostně. Vrátila se totiž ke své původní profesi. Intenzivně se věnuje svému kadeřnickému salonu, který má na pražském Smíchově v Radlické ulici. „Pojmenovala jsem ho Novum podle své kapely z osmdesátých let. Změnila jsem partnera, přestěhovala se, syn mi dělá radost a salon frčí. Teď jsem šťastná a nic mi nechybí,“ přiznává Michaela. Na své zpívání v osmdesátých letech vzpomíná ráda, ale staré nahrávky si nepouští. „Občas se vracím k Televizní dívce Líze nebo k Já si počkám. Některé své skladby slyšet nemusím, protože bych je dnes nazpívala jinak a nebo je nezpívala vůbec. V osmdesátých letech jsme museli zpívat i písničky, které se nám nelíbily. Mezi ně patří například skladba Pal, střelče, pal, při jejíž interpretaci jsem na Děčínské kotvě brečela. Byl to ten největší kompromis, jaký jsem za svou pěveckou kariéru musela udělat. Taky jsem zjistila, že čím jsem starší, tím víc věcí z mládí si odpustím. Byla to hezká doba, ale už je dávno pryč a popularita ani sláva mi dnes nechybí,“ dodává Michaela Linková.
Ukázku z nového duetu Michaely a Leoše se můžete poslechnout zde:
https://www.supraphonline.cz/album/343515-bila-plaz-ci-sara?trackId=3842697
Foto: Milan Brejcha, Supraphon, archiv Leoše Petrů a Michaely Linkové
