Martina Preissová: Smyslem mého života je můj manžel a naši dva synové

Od 26. ledna bude TV Nova vysílat nový seriál Anatomie života. Jednu z hlavních roli v něm ztvárňuje herečka Martina Preissová, která hraje empatickou zdravotní sestřičku Táňu Šnajdrovou. Je to romantická a citlivá duše, které už naplno tikají biologické hodiny, ale dosud se jí nepodařilo najít toho pravého a založit vytouženou rodinu. Svoje emoce a energii proto až přehnaně investuje do péče o pacienty a do řešení problémů druhých. To si na ní vybírá svou krutou daň. Příchod sympatického, dobrosrdečného anesteziologa Petra (Jiří Štrébl) na oddělení do jejího života přinese naději na šťastnější budoucnost…

Jak byste divákům představila svou roli?

Táňa Šnajdrová je zdravotní sestra, která je přibližně stejně stará jako já. Takže je ve věku, kdy už by měla mít rodinu a manžela, ale nic z toho nemá, protože svůj život věnovala nemocnici a své profesi. V té se kvůli přebujelé empatii trochu topí a velmi ji to vyčerpává.

 

Jaká je Táňa?

Táňa je dobrák od kosti, který na to vždycky doplatí. Je to nešťastná a osamocená duše, která se snaží všem pomoci. Jenže u toho trošku zapomíná na sebe.

 

Je vám role blízká?

Je mi blízká právě proto, že je mi tak vzdálená. Já nejsem osamocená ani netrpím syndromem Matky Terezy. Nemusím pomoct všem a pomáhám jen tam, kde to uvážím. Ta vzdálenost mě na ní láká.

 

Proto jste přijala nabídku hrát v Anatomii života?

Moje rozhodnutí podpořilo to, že Táňa je po dlouhé době velmi kladná postava. A na ty já dlouho neměla štěstí. Jsem ráda, že se nemusím stylizovat do další potvory.

Zahrát potvoru je prý jednodušší…

Všichni chtějí hrát záporné postavy, to je normální, protože jsou opravdu vrstevnatější. Ale já mám radost, že hraji Táňu, kladnou postavu. Už kvůli své mamince, aby neměla pocit, že hraji pořád jen ty potvory. Konečně mám šanci zkusit si přilákat diváka na svou stranu. Získat si ho a mít jeho podporu. To je velká výzva.

 

Proč myslíte, že si diváci Táňu oblíbí?

To bych nerada prozradila hned na začátku. Ale jsem moc ráda, že má moje postava odvrácenou tvář. Pro mnohé bude velkým překvapením, že má také svá tajemství. A já myslím, že jí to dodává lidskou tvář.

 

Co je pro vás důležité v Anatomii života herecky správně vystihnout?

Tenhle seriál je pro mě velkou zkušeností v tom, že nejde jen o příběhovou rovinu, ale je protknutý velkými emocemi, které v českých seriálech tolik prostoru nedostávají. Prostředí nemocnice tomu nahrává, protože je tam prožívají nejen pacienti, ale i personál. Osobní příběhy hlavních postav jsou mnohdy velmi vyhrocené a je tam co hrát. To mi na tom přijde hodně zajímavé. Druhá věc, na které mi velmi záleží, je odbornost. Snažím se, aby činnosti, které jako sestra vykonávám, nepůsobily amatérsky. Prošli jsme si školením, já sama doma trénovala a snažila jsem se dostat tu rutinu do těla. To je myslím podstatné. Na place se tomu také věnuje hodně času a tuto profesionalitu velmi oceňuji. Protože jedině kvalita může být nosná.

Kdo je Martina Preissová? Kdyby vás měla definovat tři slova, jaká by to byla?

Jsem žena, máma a milující manželka.

 

Odkud pocházíte?

Pocházím z jižní Moravy ze Znojma. Konkrétně z Nového Šaldorfu. Ale bydlím už dvacet let v Praze.

 

Kde jinde než v Anatomii života vás mohli nebo mohou diváci vidět?

Já nejsem televizní ani seriálová herečka. Pro mě je to jedna z prvních velkých seriálových rolí. Více mě snad budou znát milovníci divadla, protože mám tu čest být v angažmá v Národním divadle v Praze.

 

Jak koronavirová krize v minulém roce ovlivnila vaši práci v Národním divadle?

Jaro bylo zoufalé, protože nám divadlo vzali ze dne na den. Já jsem naštěstí v té sezóně zkoušet neměla. Takže jsem přišla »jen« o to, že jsem večer nemohla chodit hrát. Nicméně stejně jako ve svém osobním životě věřím tomu, že všechno je tak, jak má být. Myslím, že dojde k restartu divadel a ten bude mít vliv na množství premiér a nových inscenací. Zůstanou jen ty, které jsou kvalitní a skutečně stojí za to.

Jaký je vůbec klíč k tomu stát se herečkou Národního divadla?

Je to jedna z mnoha náhod v mozaice života. Studovala jsem na JAMU činoherní herectví a už ve druháku jsem měla to štěstí, že mě angažovali do Národního divadla v Brně. Po studiu jsem tam dostala angažmá a po dvou letech jsem dostala nabídku na konkurz do Národního divadla v Praze. Mladinké herečky totiž rychle stárnou, a proto jsou potřeba častěji nové. (smích) A já byla mladá a neokoukaná. Dodnes jsem to vlastně moc nepochopila, ale člověk se podle mě nemá pídit po tom, jak se to stalo, ale spíš se radovat, že se to stalo.

 

Jakou jste dostala největší životní lekci?

Myslím, že celý můj život je lekce, a tak stále zůstávám ve střehu. Ale život mě naučil, že všechno zlé je pro něco dobré.

 

Co nejraději děláte, když máte čas čistě pro sebe?

Píšu. Když jsem sama, tak se potřebuji zrestartovat a vyzenovat. Nejlépe mi v tom pomáhá právě psaní, protože dnes už vím, že všechno, co mi projde přes ruku, mě opustí, proto se ze všeho snažím vypsat. Aktuálně mi na pracovním stole leží knížka, která doufám vyjde na jaře.

 

Co je smyslem vašeho života?

Můj manžel a naši dva synové. Smyslem mého života je, že chci být smyslem něčího života.

Foto: TV Nova

 


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353