Zpěvačka Marta Kubišová, jejíž slavná píseň Modlitba pro Martu se stala symbolem odporu proti sovětské okupaci v roce 1968 a která před několika dny obdržela při letošním udílení hudebních cen Český slavík mimořádnou cenu Slavíka pro výjimečnou osobnost, přijala pozvání do televizní Show Jana Krause.
„Na druhou stranu jsem přišla o ty Zlaté slavíky z doby své první kariéry,“ komentuje to zpěvačka, která se rozhodla, že v pětasedmdesáti letech, jež oslavila letos na podzim, skončí se zpíváním. Nehodlá však nečinně užívat důchodu, ale chystá se napsat o svém životě knihu. „Nemám žádný deadline, začnu psát, až najdu své poznámky,“ vysvětluje Marta Kubišová a dodává, že nyní je zhruba ve fázi útržkovitých poznámek. Měla by to být její první kniha a zároveň také první kniha, která pravdivě zmapuje její život v době, kdy měla zákaz zpívat. „Žila jsem třeba sedm let na venkově,“ vzpomíná, „a velmi často jsem si připadala jako z románu Betty MacDonaldové Vejce a já. Tam jsem skutečně tomu zemědělství a zahradničení dávala zabrat. Ale nakonec mě ty bodrý venkovani dávali za vzor svým manželkám se slovy: když může ta zpěvačka lakovat okna, tak to můžeš taky.“
S venkovským prostředím prý splynula vcelku rychle, jen její psi – pudlové, kteří byli ostřihaní po městku – se tam moc nehodili. S tím, že by se na jejím osudu umlčené a do ústraní odklizené umělkyně mělo ještě někdy něco změnit, naprosto nepočítala. „To bylo největší překvapení, a proto jsem byla ve zmatku a v panice,“ vypráví dále, „a když mi měla začít druhá kariéra, nebyla jsem si jistá, jestli se vůbec uživím. Všechno bylo jinak a celý showbyznys se za těch dvacet let posunul úplně jinam.“ Nakonec to ale všechno dopadlo dobře a její druhá kariéra byla velmi úspěšná. „To jsem celá já! Já se prostě vždycky někam vezu… Někde se přichomejtnu, ale aniž bych se o to snažila, což je na tom to nejhorší. A pak lítám v něčem, čemu vůbec nerozumím.“
Podobné to prý bylo i s její účastí na demonstraci na Václavském náměstí v roce 1989. „Já jsem vůbec nevěděla, že tam jdu zpívat. Mně pouze Ondra Vetchý řekl, že pan Havel mě potřebuje. Tak jsem šla. No a najednou mi někdo řekne, že mám zpívat Modlitbu a dole milion lidí… To se prostě stane jen – a teď nevím, jestli mám říct dítěti štěstěny, nebo smolařovi. Pořád nevím, co jsem,“ uzavírá se smíchem.
Foto: TV Prima
