Legendární filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku patří mezi nejpopulárnější československé filmy i když od jeho premiéry uplynulo už více než čtyřicet let. Romantický příběh udělal z křehké a krásné Libuše Šafránkové už navždy Popelku a z charismatického Pavla Trávníčka prince. Jak nesmrtelný film, který je dodnes populární skoro po celé Evropě a své fanoušky má i mimo kontinent, vznikal? Kdo ho měl původně režírovat, proč se nakonec nenatáčel v létě, a která herečka měla hrát Popelku?
O tom všem je výpravná kniha autorů Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila Tři oříšky pro Popelku, která přináší příběh kouzelného filmu i jeho herců. Exkluzivní rozhovory do knihy poskytl nejen režisér Václav Vorlíček a Popelka Libuše Šafránková s princem Pavlem Trávníčkem, ale i herci Rolf Hoppe (král), Dana Hlaváčová (Dora), Vítězslav Jandák (Kamil) a Ilona Jirotková (děvečka). Nechybí ani životopisné profilky všech herců a tvůrců a stovka exkluzivních a mnohdy dosud nepublikovaných fotografií Jaromíra Komárka, který byl oficiálním fotografem filmu.
Protože byl film natáčený v německé koprodukci, smlouva vyžadovala, aby byli obsazeni do některých rolí i němečtí herci. Režisér Vorlíček se rozhodl obsadit velmi zajímavé typy a jedním takovým byla i výrazně negativní postava macechy, kterou ztvárnila Carola Braunbock.
„Tak jako bylo na Barrandově herecké oddělení se zásobou fotografií a ukázek z různých zkoušek natáčení s herci, tak jsem zajel do DEFA do hereckého archivu, kde jsem dostal alba s fotografiemi a i mi promítli nějaké ukázky. Tak jsem našel paní Carolu Braunbock. Ta nás velmi překvapila, myslím tím celý štáb. Ona totiž mluvila celou dobu německy, ale když pak byla dotočná, tak najednou promluvila špatnou češtinou. Slyšela a rozuměla všemu, co jsme si říkali, ale nemluvila. Ukázalo se, že vyrůstala v Plzni, kde dokonce ještě chodila na obecnou školu. Její rodina pak byla v rámci Benešových dekretů odsunuta a mohli si vybrat, jestli půjdou do západního nebo východního Německa. Jelikož měli příbuzenstvo na východě, tak byli vystěhováni do okolí Drážďan,“ shrnuje smutný osud macechy Vorlíček.
„Znal jsem ji z fotografií a hrála v několika filmech, ze kterých jsem viděl ukázky, byly to takové civilní role,“ dodává režisér s tím, že si ji vybral především podle typu. Podle typu také obsadil Danu Hlaváčovou, která hrála Popelčinu nevlastní sestru a dceru macechy. „Podívejte, to je trošku takové ošemetné. Ta nevlastní sestra má být totiž ošklivá a Dana byla oproti své sestře Janě docela nepříjemný typ. Ale ona za to nemohla, nicméně do této role se to hodilo. Vybral jsem si ji zkrátka podle typu. Měla být rozdílná od Popelky, nepříjemná, povýšenecká, protože hraje velice negativní roli,“ vysvětluje Václav Vorlíček.
Docela jiné to ale bylo s s králem, kterého ztvárnil Rolf Hoppe. Ten byl v té době již poměrně hodně známý herec a měl za sebou nezanedbatelnou kariéru ve westernových filmech, kde povětšinou ztvárnil výrazně negativní postavy. Vorlíček se to ale rozhodl změnit. „Hoppeho jsem znal, hrál v indiánkách padoucha. Pamatuji ho dokonce z jedné indiánky, ve které moc špatně skončil. Tam ho indiáni shodili ze skály a dole stáli další indiáni a drželi kopí. On padl na kopí, a tak bídně zašel,“ loví v paměti Vorlíček. A zdůrazní, že mu roli nabídl především kvůli jeho krásně modrým pomněnkovým očím, ze kterých sálala dobrota.
Ostatně Rolf Hoppe na to jak k roli přišel vzpomíná takto: „Nabídku na roli ve filmu Tři oříšky pro Popelku jsem dostal z DEFA a řekli mi, že si mám najít královnu, která bude pěkná a chytrá. A proto jsem si vzal drážďanskou herečku Karin Lesch a teprve pak jsem poznal pana Vorlíčka. My jsme byli německá parta a neuměli jsme česky, oni zase nemluvili německy, ale přesto jsme si rozuměli. Pracovali jsme a domlouvali se mezi sebou rukama nohama. Pokud si lidé rozumí, tak nepotřebují mnoho slov,“ konstatuje Rolf Hoppe.
Ostatně výběr královny si pochvaluje i sám Václav Vorlíček, který ji nejdříve uviděl na snímku. „Viděl jsem fotografii paní, která byla jednak hezká a také vypadala inteligentně. A to také byla. Tam je taková ironie mezi manželi. Ten Rolf tomu vůbec nerozuměl, co má hrát, s ním byla docela obtížná práce a tahle paní mi ho vlastně pomohla dostat do té role. Ale to nepište, protože kdyby se dostalo k Rolfovi, tak by se urazil, a to bych nerad,“ říká poťouchle se smíchem Vorlíček. A je mu také líto, že se s Karin Lesch po natáčení již nikdy nesetkal, ale měl to štěstí, že jednou natrefil na jejího manžela. „Ona se potom stáhla, ale občas se objevila v nějakém filmu. Po čase jsem byl náhodou na nějaké recepci a tam ke mně přišel nějaký vysoce postavený pán z Německé demokratické republiky a představil se mi jako pan Lesch s tím, že jeho paní mi hrála královnu.“
Foto: Nakladatelství Omega / Kniha Tři oříšky pro Popelku
