Zpěvák Leoš Petrů je velký cestovatel. Spolu s manželkou Ivetou věnuje každou volnou chvíli cestování. O prázdninách má přímo cestovatelské žně. Z jedné ze svých cest se nyní vrátil a o jejím průběhu nám vyprávěl… Necháte se inspirovat?
„Naše letní putování začalo v největších moravských lázních – v Luhačovicích, odkud jsme se s Ivetou přesunuli na několik dnů do Dolného Kubína na Orave. Odtud jsme podnikli několik krásných výletů, navštívili jsme například Oravský hrad – jeden z nejzachovalejších slovenských hradů, který je i národní kulturní památkou a také vesničku Terchová – rodiště Juraja Jánošíka. Nad obcí směrem do Vrátnej doliny stojí jeho sedm a půl metru vysoká socha. Na protilehlém vrchu Oblaz je pro změnu vybudovaná třicet metrů vysoká rozhledna Terchovské srdce s výhledem na národní park Malá Fatra.
Víte, že na Slovensku mají také sochu Krista jako v Riu? Stačí navštívit obec Klin a vydat se k poutnímu místu nad ní nazvaném Rio de Klin. Nachází se zde socha Ježíše Krista, která měří devět a půl metru a patří mezi tři kopie známé sochy z Ria de Janeira. Rozpětí rukou má sedm metrů a řadí se tak mezi výrazné dominanty v oravském regionu. Okolí sochy je velice pěkně upravené, je tam malý parčík s lavičkami a další výrazně menší sochou papeže Jana Pavla II. Od sochy je překrásný výhled na Oravskou přehradu ale i Tatry.
Po několika nádherných dnech jsme pak zamířili na jihozápad Slovenska a sice přes Nové Mesto nad Váhom, kde nás naši milí slovenští přátelé Anka a Vladko obdařili dávkou višní, meruněk a lahvinkou »jabĺčkovice«. To aby nám naše další putování jaksepatří zpříjemnili. Několik dní jsme strávili v Bratislavě a byli ubytováni na botelu na Dunaji v těsné blízkosti historického centra. Společnost nám tam, kromě rodiny švagra, dělala také plyšová Bobina praneteře. Byl to náš dárek k jejím narozeninám – myš na dálkové ovládání. O zábavu nebyla rozhodně nouze, neboť její blesková jízda ulicemi Bratislavy vyvolávala u kolemjdoucích řadu komických situací. Během pobytu ve slovenské metropoli byly v našem plánu kromě jiného návštěva Bratislavského hradu, památníku Slavín, Devínu a také kratičká návštěva Maďarska.
Poté už následoval přesun k břehům italského moře do letoviska Bellaria (Rimini). Třešničkou na dortu pak byla naše výprava do ministátečku San Marino. Historické centrum hlavního města na hoře Monte Titano s malebnými dlážděnými uličkami, krámky, hradbami s pevnostmi a především fantastické výhledy do okolí, které byly dechberoucí, spolu s jaderskou riviérou rozhodně stojí za návštěvu. Nezbývá nám tedy, než se řídit parafrází na známé motto »Všude dobře, na cestách nejlíp« a v září se do Itálie vydat znovu, tentokrát však na perlu toskánských ostrovů Elbu. Ciao!“
Foto: Archív Leoše Petrů
