Dnešní mladí muži už ani netuší, co to byla dvouletá povinná vojenská služba. Jedenáctidílný seriál Chlapci a chlapi z roku 1988 nás zavede mezi nováčky, kteří byli právě odvedeni »na vojnu« k motostřelecké jednotce v Hrádku. Už dnes – ve středu 11. května – startuje ve 20 hodin na stanici Nova Gold český seriál z prostředí základní vojenské služby Chlapci a Chlapi.
„Kdo nebyl na vojně, není chlap!“ říkalo se před léty v našich končinách, ale rozhodně si to nemysleli všichni. Potvrdí to především tehdejší šťastní majitelé »modrých knížek«, což byl průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, vydávaný většinou na základě posudku lékařů, a osvobozující svého majitele od výše zmíněné vojenské povinnosti. Měl modré desky a toužili po něm mladíci, kteří z jakýchkoliv důvodů nechtěli sloužit komunistické diktatuře »na poli vojenské cti a slávy«. I někteří z hrdinů seriálu Chlapci a chlapi nejsou moc nadšeni, že modrou knížku nezískali (například neduživý Ctibor Voříšek zvaný Kyslík, jehož hraje Vladimír Javorský), protože mají o prožití svého mládí zcela jiné představy, ale řekněme si na rovinu, že většina z postav je podle scénáře Karla Štorkána a Jiřího Bednáře naopak připravena podstoupit tvrdý a náročný základní vojenský výcvik, aby mohla »chránit svou socialistickou vlast proti imperialistickým agresorům«. Tím je pochopitelně dáno i jednoznačné propagandistické vyznění celého projektu, který na objednávku tehdejší »lidové armády« natočil režisér Evžen Sokolovský. Pro mnoho zvláště mužských diváků už ale dnes jde především o notnou dávku nostalgie a zavzpomínání na doby dávno minulé, které ale ještě mnozí pamatují.
Hlavním hrdinou je mladičký Tomáš Soukup (Martin Zounar), v civilu soustružník, který doma nechal svou milou Hanku (Eva Vejmělková) a bojí se, jestli na něj tak dlouhou dobu počká. „Tomáš je pravý opak Bobo Švarce, kterého hraju v Ordinaci v růžové zahradě 2,“ řekl Martin Zounar v jednom rozhovoru, „a to nejen podobou (hrál jsem ho jako mladé ucho), ale především tím, že byl zase až moc kladný a uvědomělý. Nicméně mne příjemně udivuje, že je tento seriál pravidelně reprízován ve všech televizích a že je vcelku pozitivně přijímán dnešními teenagery, kteří tu dobu nepamatují, a jsou orientováni zcela jiným směrem. Možná je to tím, že v době natáčení seriálu byla situace už trochu uvolněnější a mohlo se objevit například téma šikany, které je i v současnosti aktuální třeba na školách. Kromě toho tam jde o chlapecké lásky, zklamání a dospívání – a to je podobné v každé době.“
Svéráznými figurami jsou i věčně hladový řeznický synek Honza Bradáč zvaný Guláš (Jiří Kopta), pocházející z vesnice, anebo traktorista Vlado Rutkaj (Boris Slivka), který je jediný z party ženatý, či Michal Hlaváček přezdívaný Majkl (Mário Kubec), jenž byl před vojnou vyhazovačem v baru. Všichni si v posádce v Hrádku (natáčelo se v dnes již neexistujících kasárnách v Prachaticích) užívají radostí, strastí i buzerace vojenského života, a také samozřejmě, jak již bylo řečeno, i nějakých těch mladických emocí a milostných ztrát. Do toho se jim nejrůznějším způsobem pletou nejen „šarže“, ale i jejich rodiče a sourozenci, které mimochodem ztvárňují herci zvučných jmen. Například otce Tomáše Soukupa představuje skutečný otec Martina Zounara Miroslav Zounar, maminku Hanky zase Milena Dvorská a v dalších rolích se objevují třeba Michal Dočolomanský, Iva Andrlová, Petr Rychlý, Jiří Štěpnička, Jiří Krampol, Josef Bláha, Míla Myslíková, Jaroslava Adamová anebo Zdena Hadrbolcová.
Herec Martin Zounar zavzpomínal na natáčení seriálu Chlapci a chlapi: „V roce 1988 jsem byl přesně ve věku, kdy se tehdy chodilo na vojnu. Dokonce jsem dotočil seriál a za dva měsíce po poslední klapce jsem na ni skutečně nastupoval! Takže když se to začalo vysílat, byl jsem už půl roku na vojně. A měl jsem před ostatními náskok, protože jsme v rámci natáčení měli opravdu velmi intenzivní čtrnáctidenní vojenskou průpravu, kde nás instruktoři vůbec nešetřili. Armáda má svůj řád a my jsme museli základní úkony ovládat, jinak by to nejen diváci poznali, ale bylo by to i dost nebezpečné. Například dveře od takzvaného »bévépéčka« (bojové vozidlo pěchoty) vážily jednu tunu, protože byly plné nafty, a kdybyste je zavřeli jinak, než jak se to má, mohli byste ublížit sobě nebo kolegovi. Nebo jsme byli zařazeni do regulérního cvičení vojsk, kde vedle nás jelo sto padesát tanků a všude kolem nás vybuchovaly granáty. Musím říci, že nám někdy fakt nebylo do zpěvu. Na druhé straně jsme se tam přece jenom něco naučili, i kdyby to měl být jenom ten pořádek ve skřínce. A jsem přesvědčen, že dnešním mladým klukům by vůbec neuškodilo, kdyby si to alespoň třeba na půl roku také vyzkoušeli.“
Foto: TV Nova
